Skupina Agel, která je největším privátním provozovatelem zdravotnických zařízení ve střední Evropě, expanduje na střední Moravu, kde svoji síť v neděli rozšíří o nemocnice v Prostějově, Přerově a Šternberku. Ty získá do nejméně dvacetiletého pronájmu. Třineckou společnost Agel ovládá ocelářský magnát Tomáš Chrenek.
Proč jste se rozhodli rozšířit síť na střední Moravu? V čem je pro vás pronájem tří regionálních nemocnic tak zajímavý?
Pro střední Moravu jsme se rozhodli jednoznačně proto, že naše aktivity ve zdravotnictví jsou všechny soustředěny na Moravě - nemáme ambici expandovat dále do Čech. A střední Moravu považujeme za návazný region na severomoravský, navíc v Olomouckém kraji už máme naše aktivity v šumperské nemocnici.
Kalkulujete s možností jejich odkoupení někdy v budoucnu?
Zájem o budovy a pozemky nemáme. Nejsme realitní makléři. Vydělané prostředky hodláme investovat do provozování péče, ne do obchodu s nemovitostmi. Pokud je možnost k provozování zdravotnických zařízení, tak koupě nemovitostí je až na posledním místě. Snažíme se tomu vždycky vyhnout.
Jste zkušený byznysman se širokým záběrem aktivit. Proč vás zajímá zdravotnictví?
Zdravotnictví mě zajímá. Považuji je za odvětví, které má velký potenciál na zlepšení. Je to pro mě určitá manažerská výzva.
Začíná být soukromé zdravotnictví výnosný byznys?
Myslím si, že zdravotnictví nikdy nebude výnosným byznysem. Je to běh na dlouhou trať a často mě bolí, když velké finanční skupiny mají zájem podnikat ve zdravotnictví a jejich hlavním kriteriem jsou ukazatele návratnosti investic nad třicet procent. To ve zdravotnictví nemá obdoby. Zdravotnictví je skutečně záležitost dlouhodobá.
Je pravdou, že i finančník Petr Kellner, když se jej novináři zeptali, jeli pro něj ještě Česko zajímavé, zmínil právě zdravotnictví, kde podle něj je prostor pro investování…
Skupina Agel tady má čtrnáctiletou historii. To jsme neobjevili teď.
Když jsem zmínila nejbohatšího Čecha, na kolik si vy osobně ceníte svůj majetek?
Svůj majetek jsem v žádném případě nepočítal. Mám více závazků, hlavně ke splnění těch projektů, které jsem začal.
Poohlížíte se po investicích do zdravotnictví v zahraničí? Skupina Agel je bezkonkurenčně největším hráčem na poli soukromého zdravotnictví v Česku. Uvažujete síť rozšířit na jih Polska nebo na Slovensko? Prý tam již monitorujete situaci.
Na Slovensku jsme už koupili první nemocnici. Je to zařízení menšího poliklinického typu v Bratislavě. V současnosti jednáme s jednotlivými vyššími územními celky, kde diskutujeme o možnosti spolupráce.
Monitorujete i jižní Polsko.
Polsko je v současnosti hodně komplikované především z pohledu kvality poskytované
péče. Měli jsme tam jeden projekt. Ale naši lékaři se po čtrnácti dnech vrátili zpátky, že v takových podmínkách nejsou schopni pracovat.
Kolik jste už investovali do českého zdravotnictví? Hovoří se o částce blížící se jedné miliardě korun.
Už je to přes miliardu korun.
Je pravdou, že peněz na další investice do zdravotnictví byste zřejmě mohli mít dost, když si představím, že jen za loňský rok Moravia Steel vydělala vám a vašim třem společníkům šest miliard korun.
Společnost Moravia Steel a moje podnikatelské aktivity v oceli nespojuji se zdravotnictvím.
Je v českém zdravotnictví, které může být dynamičtějším oborem než ocelářský průmysl, podle vás velký prostor pro růst?
Rozumím, kam míříte, ale je otázka, o jakých finančních objemech se bavíme. Zdravotnictví je o desítkách a stovkách milionů korun, ocel je o miliardách a desítkách miliard. Je to vzájemně nesrovnatelné. Zdravotnictví ale vykazuje kontinuálně vzrůstající křivku, především z důvodu, že lidé vydělávají více a o své zdraví se bojí stále více a více. Proto to procento HDP, které bude investováno do zdravotnictví, samozřejmě bude růst.
Ocel je někdy nahoře, jako poslední tři roky, někdy dole. Cykličnost ve zdravotnictví je výrazně menší než v oceli.
Neuvažujete do budoucna o vlastní zdravotní pojišťovně? Třeba koupením menších, zaměstnaneckých pojišťoven? To by byl rovněž zajímavý tah.
Říká se o vás, že chodíte mezi zaměstnance a nemáte problém s nimi komunikovat. Zaměstnanci středomoravských nemocnic, které jste získali do pronájmu, mají strach o místa a platy. Oprávněně?
Mám rád komunikaci se zaměstnanci. Je to nutné. A pokud jde o zaměstnance těchto tří nemocnic, bude spousta setkání. Že nemusejí mít strach, jsme již řekli.
V Třineckých železárnách a jejich dceřiných společnostech, které vloni přinesly velmi dobré výsledky, jste vyplatili osmi tisícovkám zaměstnanců mimořádné odměny ve výši stovky milionů korun. To je jim jistě příjemné.
Dostali sto milionů. Kdo si zaslouží, tomu to patří. Podíl na hospodářském výsledku, který byl, přinesli i zaměstnanci a je třeba to odměnit.
Dočetla jsem se, že k nemocnici v Šumperku máte bližší vztah, než že tam „jen“ provozujete jednu z nemocnic sítě Agelu. Před pár měsíci se vám v tamní porodnici narodila dcera Sofie. Vybrali jste si nemocnici záměrně? Nebo byla v tu chvíli nejblíže?
Nebyla to náhoda. Bylo to plánované. Jednak z důvodu, že nemocnice je součástí našeho řetězce, ale především z důvodu kvality tamní porodnice. Všichni se divili, proč ne v Praze, snažili se nás dokonce přesvědčit, ať rodíme U Apolináře, že tam rodila paní Bílá a podobně, ale není přeci důležité, kdo tam rodí, ale kdo rodí.
Daniela Tauberová, Regionální deníky