Regulační poplatky se staly průlomem do dosud „bezplatného“ zdravotnictví.
V rukou státu jsou nyní ze dvou stovek nemocnic jen zhruba dvě desítky - všechny fakultní nemocnice a některé specializované ústavy, dohromady mají třetinu všech lůžek.
Většina nemocnic se změnila na akciové společnosti, více než polovina s celkem 60 procenty lůžek patří krajům nebo jsou soukromé.
Ze 46.000 lékařů pracuje polovina v soukromých ambulancích, další velká část pak v soukromých nemocnicích. Zprivatizovaly se lékárny, trh s léky obsadily nadnárodní řetězce. Privatizace přinesla nové majitelé i lázním.
Jako součást zatím posledního pokusu o reformu byla připravena privatizace zdravotních pojišťoven a fakultních nemocnic - to už ale politici nestihli prosadit.
Zdravotnictví funguje dvacet let po listopadu 1989 podle zákonů, které z velké části byly přijaty hned v devadesátých letech a posléze opakovaně novelizovány. Na nových normách se zákonodárci většinou neshodli.
Výdaje zdravotnictví stouply za dvacet let z 26 miliard korun v roce 1989 na 260 miliard loni, z toho zdravotní pojišťovny vydaly 194 miliard a občané jen za léky 16 miliard, další přinejmenším čtyři miliardy dali za regulační poplatky. Do zdravotnictví jde sedm procent HDP, v roce 1989 to bylo pět procent. Průměr EU přesahuje osm procent.
České zdravotnictví poskytuje v současnosti péči srovnatelnou s tím, co dostávají nemocní ve vyspělých zemích EU. Za dvacet let se zásadně změnila nabídka služeb - zdravotnická zařízení se vybavila nejmodernějšími přístroji a robotickou technikou, pacienti se léčí nejmodernějšími léky, což před rokem 1989 neexistovalo. Dříve nedostupné operace se nyní provádějí ve velkém.