Jak jsme na tom v laboratorní medicíně? Jedna z posledních akcí, které mají údajně vést k ušetření finančních prostředků, je tzv. KULTIVACE ZDRAVOTNÍCH VÝKONŮ. V oblasti laboratoří je v návrhu MZ ČR dosažení obecného poklesu ceny hodnoty laboratorních výkonů a to místy až o 45 %.
V systému úhrad zdravotní péče však představuje laboratorní komplement dlouhodobě položku mezi 3 – 4 % z celkového rozpočtu. Vskutku máme nabýt dojmu, že případnou realizací tohoto ministerského návrhu „dojde k významným úsporám v celém systému“?
Nestálo by za úvahu například porovnat počet laboratoří na jednoho obyvatele (uživatele zdravotní péče) v České republice a v okolních státech? Proč jiné, než nemocniční laboratoře, které u nás ve velkém měřítku a v nedávné době vznikaly a zdravotní pojišťovny s nimi podepisovaly smlouvy, mají proplacen jakýkoli vykázaný laboratorní výkon a nemocniční laboratoře jsou placeny „paušálem“?
Je přínosné, pro kvalitu péče o pacienta, že v některých laboratořích je zaměstnáván personál, který není odborně vzdělán? A pro koho je takový stav přínosný? Komu přináší úspory, pocházející z nižších platů takto nedovzdělaných pracovníků?
Když si uvědomíme tento stav, je jasné, proč někteří pracovníci zdravotnických škol nabyli dojmu, že v laboratořích plně dostačuje pracovník, který je vzdělán na střední zdravotnické škole jako laboratorní asistent. (viz Konec laborantů v Čechách)
Informace podávané v tisku těmito vzdělavateli jsou sice zarážející, v rozporu s obecně hlásanými trendy o vyšší potřebě vzdělání, nicméně jejich názor, s přihlédnutím k zmíněným okolnostem, je pochopitelný. A navíc, pokud by se laboratorní profesionál vzdělával na stupni vyšší zdravotnické školy (diplomovaný specialista) a na vysoké škole (bakalářství), bylo by například třeba přehodnotit počty a kvalifikaci pedagogických zaměstnanců škol.
Podceňované profese
Vraťme se ale ke zdravotnímu laborantovi a klinické laboratoři. Kdo pracuje ve zdravotnictví? Všichni známe lékaře a sestru. Nejen proto, že s nimi přijdeme do osobního kontaktu, ale také proto, že novináři, kteří se věnují prezentování zdravotnictví, ale i někteří státní úředníci se dále ve svém myšlení nedostali. Pokud zveřejní tisk zprávu ze zdravotnického zařízení, píše pouze o lékařích nebo sestrách.
Každý, jenom trochu obeznámený občan našeho státu ví (nebo alespoň tuší), že lékařská a ošetřovatelská péče, pokud má být kvalitní, se NEOBEJDE bez dalších, velmi důležitých a náročných odborností.
70 – 80 % veškerých diagnostických dat pochází z klinických a zobrazovacích laboratoří. Bez těchto informací by ani jeden z lékařů (kteří tvrdým nátlakem získali nezanedbatelné mzdové navýšení, ať se jednalo o odborníka či nikoli) se nedostal k relevantní diagnóze.
K čemu by bylo celé ošetřovatelství bez znalostí výsledků laboratorních analýz? Jak by lékař pečoval o kardiaka bez stanovení kardiomarkerů, kde by byla léčba epilepsie bez znalosti naměřených hladin antiepileptických léků? Byl by možný úspěch transplantací bez stanovení imunosupresiv? Jak by lékař zvládl kompenzovat diabetika bez kvalitních laboratorních výsledků?
Mohli bychom zde popsat mnoho dalších příkladů z oblasti laboratorní medicíny, která se rozvíjí stejně rychle jako medicína samotná a v jejím rámci. Dalo by se říci, že zejména díky rozvoji laboratorní medicíny se rozvíjí medicína a zvyšuje se kvalita péče o pacienta. To vše by nebylo možné bez kvalitních, vzdělaných laboratorních pracovníků.
Jednou z profesí, které v klinických laboratořích pracují spolu s analytiky a lékaři, je ZDRAVOTNÍ LABORANT. To je ten odborník, který je pro kolegy schován za dveřmi laboratoře a ve veliké míře komunikuje přes telefon nebo počítačovou síť. Je to ten člověk, na jehož slova a výsledky jeho práce čekají pracovníci u lůžka, u pacienta. Lékař i sestra. Na výsledky laboratorních analýz, za které ručí.
Jedná se o výsledky z biologického materiálu pacienta, který vidí a má v ruce od doby přijetí vzorku laboratoří, po celou dobu přípravy, zpracování, provedení analýzy, vyhodnocení a předání výsledku k rukám požadujícího lékaře.
Kromě těchto jednotlivých kroků musí zdravotní laborant zvládnout i technickou problematiku klinické laboratoře, čímž je myšlena příprava použitého materiálu, náročné, složité techniky a dalších potřebných přípravků a prostředků, neboť vězte, že laboratoř neznamená převzít zkumavku, vložit do stroje a na druhé straně opsat výsledek.
Takto to nelze praktikovat ani v seriálu „Námořní vyšetřovací služba“. Je velmi na škodu věci, že takto si část veřejnosti představuje práci v laboratoři a že tato představa může být i falešně spoluvytvářena některými nekompetentními popisy této profese.
Praxe a její potřeby jsou diametrálně odlišné. Vývoj všech laboratorních oborů má stále vyšší nároky na vzdělání zdravotnických pracovníků. Je zajímavé, že automatizace v laboratořích evokuje názor o nižší potřebě znalostí a dovedností zdravotních laborantů a analytiků pracujících v klinických laboratořích. Ale ani náznakem tato „revoluční“ myšlenka nezazní při diskusi o roboticky asistovaném chirurgickém výkonu. A jaký je zde faktický rozdíl?
Podnikavost nezná mezí
Jako další z možných směrů šetření a přenesení části nákladů z pojišťoven na pacienty se jeví například ten, který je nabízen v příjemné komunikativní atmosféře soukromého zdravotnického zařízení QMI (http://www.qmi.cz/), kde umí vyšetřit bez „kapky krve“ vše a ještě zaručí bezproblémové parkování. Vyšetření probíhá tak, že se položíte na lůžko a lékařka připojí pět čidel. Pak spustí program sběru dat a výpočtů. Délka měření je 6 minut. Poté je naměřeno 117 parametrů krve.
S politováním nutno sdělit, že společnost neuvádí ani princip metody, natož aby dokládala kvalitu provedených měření. Zato má pečlivě zpracovaný ceník nabízených služeb. Tato metoda prováděná na „Neinvazivním analyzátoru krve AMP“ byla hodnocena, na požádání zdravotního rady, krajským expertem pro Plzeňský kraj pro klinickou biochemii jako metoda non-lege artis. Jde o velmi jemné vyjádření, protože je otázka, zda spíš nejde o „anti-lege artis“.
Přestože uvedeným přístrojem (a už vůbec ne optickou sondou přiloženou na kůži) nelze jmenované parametry změřit, přestože neexistuje – na rozdíl od klinických laboratoří – žádný kontrolní systém či akreditace pracoviště a vzhledem k tomu, že na stránkách společnosti QMI Centrum prevence, s. r. o., je uváděno, že vyšetření provádí lékařka, je zde podezření na vědomé uvádění vyšetřovaných v omyl.
Lékařka pracující s tímto „přístrojem“ během studia medicíny musela totiž získat vědomosti, které by jí umožnily racionálně uvedenou metodu zhodnotit jako pochybnou. Nicméně tato metodika v nabídce zdravotnického zařízení je stále. Kde vůbec leží hranice podnikání a podnikavosti ve zdravotnictví?
Je možné, že tímto směrem máme jít, aby se ušetřily prostředky v oblasti služeb veřejného zdraví? A že, jenom my, odborní, odpovídajícím způsobem vzdělaní pracovníci v laboratořích, kteří i nadále chceme odvádět kvalitní práci na základech medicíny založené na důkazech, přínosnou pro pacienty, jsme to plně nepochopili?
Za odborné společnosti biochemických, genetických, histologických a imunologických zdravotních laborantů Mgr. Martina Bunešová