Historie je často vrtkavá a měří dvojím metrem. O amerických prezidentech to platí dvojnásob. John F. Kennedy vstoupil do učebnic jako odvážný muž, kterého v jeho plánech zastavil atentátník, Richard Nixon zase jako podlý politik, který se neštítil nechat špiclovat své konkurenty.
Znaménka by se přitom dala obrátit. Byl to právě Kennedy, kdo má na kontě fiasko v podobě neúspěšné invaze na Kubu. A naopak za Nixona byl nastartován program hospodářských reforem a Američané stanuli na Měsíci.
Barack Obama slíbil podobně jako JFK Spojeným státům změnu. Jenže po půl roce v Bílém domě žádná nepřichází. Ekonomika sice dostala mocnou injekci v podobě téměř dvou bilionů dolarů, není ale vůbec jisté, jestli to bude na oživení kdysi bujícího hospodářství stačit.
Mezitím Obamova popularita klesá. Dokonce více, než tomu bylo za prvních šest měsíců ve funkci jeho předchůdce, mnoha lidmi nenáviděného George Bushe. A tak Obama vytáhl první trumf, o němž mluvil již před volbami: zdravotní reformu.
Americké zdravotnictví je čím dál dražší a méně výkonné. Ročně spolyká patnáct procent hrubého domácího produktu (zhruba dvakrát více než v Evropě), a přesto nedokáže „obsloužit“ 47 milionů Američanů, pro něž je pojištění neúměrně vysoké a nemohou si takový luxusní statek dopřát. A ani ti, kdo vysokou pojistku platí, se často nových léků nebo náročnějších operací nedočkají.
Potud vše mluví pro Obamu. Jeho desetiletý plán, který by měl zajistit dostupnou péči všem, má ale dvě velké trhliny. Zatímco ta první, rozpočtová, je ještě řešitelná, druhá, ideologická, přímo ohrožuje podstatu americké společnosti.
Není důležité, jestli se dostupná péče pro všechny dá pořídit za 650 miliard dolarů, jak tvrdí Obama, nebo za celý bilion, jak spočítali republikánští kongresmani. V obou případech Američané připlatí z vlastní kapsy. Dodatečné peníze totiž budou muset ve formě zdravotní daně do systému přisypat zaměstnavatelé, kteří mzdové náklady vykompenzují hubenějšími platy.
Horší je to s druhým sloupem reformy. Zdravotní pojišťovny by totiž měly podle Obamova návrhu dobrovolně seškrtat výdaje v neprospěch nejmovitějších klientů. Dokonce i prezident připustil, že by kvalita péče pro bohaté mohla jít dolů.
A něco takového už v USA není možné obhájit. Nejde tu totiž jen o to, zda za své peníze dobře vydělávající Američan dostane nové kontaktní čočky nebo masáže zdarma. Mnohem podstatnější je nedotknutelnost principu svobody.
Jeho extrémní podoba je dobře známá například z filmu Sicko Michaela Moora, který otevírá líčení pacienta stojícího před dilematem, který odseknutý prst si nechat přišít a na který už mu peníze nezbudou.
Nelidské zdravotnictví? Dost možná. Jenže pro Američany především případ člověka, který se rozhodl ve hře o své zdraví zariskovat. Dlouhá léta šetřil náklady, teď se mu jeho vysoká hra vymstila.
Celý článek si můžete přečíst na serveru časopisu Ekonom nebo ZDE.
Blahoslav Hruška, Ekonom