Senát ho v roce 2009 navrhl na ocenění medailí Za zásluhy.
Lewit se narodil 25. dubna 1916 ve slovinské Lublani, rodina se pak přestěhovala do Prahy. Studium medicíny přerušil před německou okupací českých zemí a odešel do Francie, kde nastoupil do zahraničních československých jednotek jako zdravotník. S nimi se dostal do Anglie a v září 1944 zpět do Normandie jako příslušník Čs. obrněné brigády. Za odbojovou činnost získal prestižní vojenské vyznamenání Zlatý kříž ČSR.
Studium na lékařské fakultě dokončil Lewit v roce 1946 a nastoupil na pražskou neurologickou kliniku významného lékaře Kamila Hennera. Zkoumal vliv manuální trakce při léčení problémů s páteří a plotýnkami a vyučoval na vinohradské neurologické klinice. S docentem Karlem Obrdou založil v roce 1954 Rehabilitační společnost, nyní Myoskeletální společnost.
Lewit vyučoval nejprve manipulační techniky, posléze manuální a potom myoskeletální medicínu, jak se vyvíjel přístup k funkčním poruchám pohybové soustavy. Zároveň i vytvářel techniku samotnou. Z původního chiropraktického přístupu dospěl až k neuromuskulární technice a technice měkkých tkání.
V roce 1990 byl jmenován profesorem. Působil ve Výzkumném ústavu chorob revmatických, Ústředním ústavu železničního zdravotnictví, Ústavu léčby hybných poruch v Třeboni. V roce 1994 se vrátil na pražskou neurologickou kliniku a od roku 1996 do roku 2012 pracoval na motolské rehabilitační klinice, od roku 2008 v CKP Dobřichovice. Působil i v Rehabilitačním ústavu Malvazinky a Centru fyzioterapie s.r.o na Zličíně v Praze.