Profesor Horký se narodil 9. 5. 1933 v Brně, kde vystudoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity. Po promoci v roce 1957 nastoupil jako sekundární lékař na interní oddělení nemocnice v Děčíně a v roce 1960, po atestaci z vnitřního lékařství, přešel na III. interní kliniku profesora Josefa Charváta v Praze, kde pracoval 30 let. Po obhájení kandidátské dizertační práce byl v roce 1988 habilitován. Po získání doktorátu věd byl v roce 1990 jmenován profesorem vnitřního lékařství. Po změnách v roce 1989 se profesor Horký stal přednostou II. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Svým velkým rozhledem široce vzdělaného internisty přispěl k modernizaci pracoviště, k posílení klinického a experimentálního výzkumu. Profesor Horký vybudoval na II. interní klinice laboratoř, která ve výzkumné oblasti začala používat metody molekulární biologie. Vedoucím této laboratoře zůstal i po odchodu z pozice přednosty kliniky. Na kliniku ale pravidelně docházel ještě v letošním roce.
Profesor Horký byl také velmi aktivní v pedagogické činnosti – přednášel našim studentům, zkoušel státní zkoušky z vnitřního lékařství, ve výuce postgraduální přednášel v Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze. Mnoho let byl předsedou komise pro obhajoby kandidátských prací, členem komise pro práce doktorské. Pracoval také v oborové radě pro kardiologii IGA MZ ČR a GA ČR a v prezidiu ČLS JEP. V roce 1990 působil jako proděkan pro zahraniční styky 1. LF UK v Praze.
Vědeckou a výzkumnou činnost profesor Horký zaměřil především na oblast humorálních regulací krevního tlaku a patogeneze hypertenze. Jeho zahraniční pobyty na Clinical Research Institute of Montreal v Kanadě přispěly k řadě zajímavých objevů v oblasti systému renin, angiotensin, aldosteron, později i atriálního natriuretického faktoru. Nové poznatky publikoval v prestižních odborných časopisech. Profesor Horký se stal mezinárodně uznávaným špičkovým odborníkem v oblasti výzkumu hypertenze. Publikoval více než 400 časopiseckých sdělení, z toho přes 100 v renomovaných zahraničních časopisech, je autorem více než 20 monografií a skript. Monografie profesora Horkého opakovaně získaly významná ocenění vydavatelství Avicenum i Univerzity Karlovy.
Byl i hlavním pořadatelem Lékařského repetitoria, velmi rozsáhlého díla, které naposledy vyšlo za redakce učitele prof. Horkého, akademika Josefa Charváta. Odborné kvality profesora Horkého byly oceňovány i v zahraničí. Byl členem prestižní evropské společnosti pro klinický výzkum, členem International Society of Medicine, čestným členem American College of Physicians, Slovenské a Polské internistické společnosti, České a Slovenské endokrinologické společnosti. Hlavním polem jeho působnosti byla především Česká internistická společnost, které předsedal v letech 1991–2005. V letech 1994–1998 zastával i roli předsedy České společnosti pro hypertenzi. Díky své činnosti se stal čestným členem ČLS JEP, Slovenské lékařské společnosti JEP, České a Slovenské endokrinologické společnosti, České kardiologické společnosti, České společnosti pro hypertenzi, Slovenské internistické společnosti, American College of Physicians a European Federation of Internal Medicine. Za své působení byl oceněn řadou čestných uznání a cen.
Profesor Horký patří k nejvýznamnějším osobnostem české interní medicíny. Díky svému charismatu, odborné a nesmírné morální autoritě byl vysoce respektovaný na všech pracovištích a ve všech odborných společnostech, kde působil.
O autorovi| Michael Aschermann a spolupracovníci z II. interní kliniky 1. LF UK a VFN Praha