Ženské sexuální dysfunkce

V posledních měsících se na mne obracejí kolegové gynekologové s dotazem, zda nepozorujeme nárůst ženských sexuálních dysfunkcí. Gynekologové se v první linii s ženskými dysfunkcemi občas setkávají. Nenajdou-li jasnou organickou příčinu, pacientkám většinou doporučují vyhledat manželskou poradnu nebo sexuologa. Pravdou je, že v povědomí běžné populace jsou spíše mužské dysfunkce – poruchy erekce nebo poruchy ejakulace – a s dysfunkcemi žen si společnost příliš hlavu neláme. „Vždyť žena může, i když nechce, kdežto muž, i když chce, často nemůže,“ zní jedna z řady lidových proklamací na toto téma. Dysfunkce v centru pozornosti Zdá se ale, že v poslední době můžeme pozorovat mírně zvýšený zájem o konzultace pacientek, které se obávají, že trpí sexuální dysfunkcí. Nepochybně je tento zájem spojen s množstvím ne vždy zcela validních informací, které kolují po internetu, v neposlední řadě také se zprávami o přibývajících vaginálních infekcích, především z kategorie výsevu herpes genitalis, kondylomat, chlamydií nebo urea či mykoplazmat. Důvodů ale pochopitelně může být podstatně víc. Pouček či definic pro stanovení diagnózy „sexuální dysfunkce“ je několik, patrně tou nejvýstižnější je ale konstatování, že jde o stav, při kterém se jedinec nemůže podílet na svém sexuálním životě podle svých představ, ať už je příčinou cokoli. Obdobně jako u mužů se i u žen dříve věřilo tomu, že většina dysfunkcí (až 80 %) je psychogenního původu. V současné době říkáme, že 80 % dysfunkcí