Je to zvláštní střet zájmů. Evropská komise navrhuje, aby chemický průmysl v celé Evropské unii v příštích dvanácti letech vyzkoušel třicet tisíc chemických látek, které už po desetiletí používá, a zjistil, zda nejsou nebezpečné pro lidské zdraví.
Průmyslové podniky se brání tím, že je to bude stát příliš mnoho peněz. A ekologicky orientované nevládní organizace jsou rozpolceny.
Část z nich prosazuje, aby program ověřování bezpečnosti chemických sloučenin byl ještě rozsáhlejší. A druhá část se děsí, kolik laboratorních zvířat při pokusech zemře.
„Je to poprvé, kdy ekologické organizace poznávají, jaké následky má jejich lobbování,“ říká na adresu kolegů ze sousedního tábora Wendy Higginsová z Britské unie pro zákaz vivisekce.
Evropská komise však namítá, že o žádný program masového zabíjení pokusných zvířat nepůjde.
„Chápeme, že veřejnost není nadšená z pokusů na zvířatech,“ řekl na nedávné tiskové konferenci v Bruselu komisař Evropské unie pro výzkum Philippe Busquin.
„Proto se snažíme dělat vše pro to, abychom pokusy na zvířatech nahradili jinými metodami, nebo alespoň omezili jejich počet. Musíme ovšem najít rovnováhu, abychom omezili trápení zvířat, ale současně dokázali účinně ochránit i lidské zdraví.“
Databáze napovídá
„Tady v těchto inkubátorech máme buněčné linie potkanů a tady, hned vedle, buňky hmyzu, konkrétně komárů. Chceme je vzájemně porovnat, jak budou reagovat na škodlivé látky,“ ukazuje Paul Dierickx svou laboratoř v Ústavu veřejného zdraví v Bruselu.
Ústav je součástí sítě evropských laboratoří, které s finanční pomocí Evropské unie vyvíjejí nové testovací postupy.
Nejjednodušším krokem k nahrazení pokusů se zvířaty je počítačová simulace, při níž počítač v existujících databázích vyhledává už známé informace o tom, jak konkrétní chemické látky reagují při styku s živým organismem.
Díky tomu je možné vyhnout se zbytečnému opakování těch pokusů, jejichž negativní výsledky se dají snadno odhadnout.
Jiným, už více experimentálním postupem pak je použít místo laboratorního zvířete jen jeho buňky.
„To je možné například při testech, které zjišťují citlivost pokožky na určitou chemikálii. Není nutné vždycky potírat danou látkou kůži laboratorního potkana. Stačí nám zjistit, zda neškodí buňkám pokožky ve zkumavce,“ líčí doktor Dierickx. A dodává, že v ústavu využívají buněk z laboratorních zvířat, ale i buněk lidských, pokud je možné mít je k dispozici.
„Nicméně, živé zvíře zatím nedokážeme úplně nahradit,“ připouští Paul Dierickx.
„Například v hlavě existuje bariéra mezi krevním oběhem a mozkovou tkání. Žádné buňky ve zkumavce výzkumníkům nestačí, když potřebují zjistit, zda přes ni některá toxická chemikálie nepronikne z krve do mozku, což je velice důležité pro posouzení negativních dopadů. V tomto případě se bez pokusného zvířete nelze obejít. Aspoň prozatím.“
Padesát procent smrti
To, jak se mění pokusy na zvířatech, ukazuje na příkladu profesor Thomas Hartung ze Společného výzkumného střediska Evropské unie (JRC) v italské Ispře. Právě tam celoevropský vývoj alternativních testovacích metod koordinují.
Existuje totiž široce rozšířený test toxických chemikálií označovaný jako LD50. Jde při něm o hledání smrtelné dávky, při níž zemře padesát procent testovaných zvířat. Je to krutá metoda, kterou ostře kritizují ochránci zvířat i mnozí vědci. „Tento test je však všeobecně zavedený proto, že se podle něj odvozuje, jaké koncentrace jsou už nebezpečné, a podle toho se látka buď zakáže, nebo se určí limity pro její používání,“ vysvětluje Hartung.
V sedmdesátých letech při testu LD50 stálo zkoušení jedné substance životy sto padesáti pokusných zvířat. V osmdesátých letech schválila Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) mezinárodně platná pravidla, podle nichž se mohlo používat méně laboratorních živočichů; stačilo jich 45.
V devadesátých letech metoda prošla další změnou, na jejímž vypracování se podílela Hartungova instituce. „Jde o určité vybalancování - podá se nějaká odhadnutá dávka, když zvířeti ublíží, sníží se, když neublíží, dávka se zvýší. Při tomto postupu trvá pokus déle, ale výzkumníci potřebují pouze dvanáct až šestnáct laboratorních zvířat,“ říká profesor Hartung.
Nyní zkouší jeho tým novou metodu. „Její podstatou je, že pokus nezačne hned se zvířaty, ale na buňkách ve zkumavce. Podle toho výzkumníci vypočítají hodnotu zkoumané látky, při níž teprve začnou používat experimentální zvířata. Předpokládáme, že takto bude nezbytné použít jen tři až šest zvířat,“ shrnuje Hartung.
Pro blízkou budoucnost pak doufá, že se podaří dosáhnout stavu, kdy budou experimenty na buňkách dostatečné a pro většinu testů odpovídajících LD50 nebude nutné utratit život žádného zvířete.
„Šestnáct nových alternativních metod nám už bylo schváleno, další dvě právě procházejí schvalovacím řízením,“ vyčísluje.
Rozpory zůstávají
Jak na tiskové konferenci v Bruselu řekl Joan-Albert Vericat, vědecký ředitel španělské farmaceutické společnosti Neuropharma a zástupce mezinárodního sdružení průmyslových podniků pro alternativní metody nahrazující pokusy se zvířaty, průmysl vítá nové laboratorní testy a podílí se na jejich vytváření.
Na otázku Hospodářských novin, zda jsou alternativní metody levnější než kontroverzní pokusy na zvířatech, však připustil, že ne pokaždé. Také profesor Hartung konstatoval, že některé testy ve zkumavkách jsou levnější a rychlejší, ale jiné jsou dražší než zaběhnuté pokusy na laboratorních zvířatech.
„V těchto případech nebude na jejich zavedení stačit jednoduchý ekonomický propočet, ale bude zapotřebí přijmout zákony, které je nařídí,“ soudí.
Faktem ovšem zůstává, že ani nové alternativní metody neodstraní všechny rozpory mezi zastánci a odpůrci pokusů na zvířatech. Ty postupy, které umožní zcela nahradit experimenty s laboratorními živočichy, jistě ochránci zvířat přivítají.
Jiné metody však pouze snižují počet zvířat, která při nich trpí. Při nich tedy zůstává otevřena základní otázka - má zvíře strádat proto, aby se díky tomu vyhnul zdravotním potížím člověk?
Radikální ochránci zvířat odmítají veškeré takové experimenty. Výzkumníci říkají, že - právě v zájmu člověka - se některým pokusům vyhnout prostě nedá. A snaží se alespoň omezit jejich počet na nevyhnutelné množství. A tímto směrem se zaměřuje i nynější výzkum v zemích Evropské unie.
Lidské krvinky nahrazují králíky
Jeden z nově vyvinutých testů, který ročně ušetří životy až dvou set tisíc pokusných králíků, se už dostává do běžné praxe. Místo živých zvířat se při něm využívají lidské krvinky ve zkumavce.
Test, který s finanční podporou Evropské unie připravily výzkumné instituce a farmaceutické firmy ze sedmi evropských zemí, zjišťuje znečištění léků. Do medikamentů se totiž při výrobě mohou dostat například toxiny z určitých baktérií, jež pak způsobují nežádoucí horečku u pacienta.
Proto se už více než půl století taková léčiva kontrolují tak, že laborant vpíchne jejich vzorek králíkovi a sleduje, zda se nezvýšila jeho tělesná teplota, protože to by svědčilo o kontaminaci léku.
Nový typ testu si však nevyžaduje králíky, ale vystačí si s lidskými bílými krvinkami. Ty totiž při styku s nevhodnými látkami vytvářejí specifické molekuly, které pak vyvolají v organismu horečku. Laboratoř takové molekuly rychle zjistí chemickým rozborem.
Nové testy jsou méně pracné, levnější a citlivější a ještě se při nich ušetří pokusná zvířata. Dnes je zařazují do své praxe stovky laboratoří po celém světě.
Josef Tuček, Hospodářské noviny