TENTO STERILIZÁTOR MĚL ŘADU NEVÝHOD
* byl objemově malý * musel být umístěn v digestoři * měl primitivní odvětrání * materiál po sterilizaci se odvětrával ve volném prostoru * používal kartuše s 100% etylenoxidem * manipulace s kartuší byla problematická a vytvářela riziko pro obsluhující personál * byl značný problém s likvidací odpadu - kartuše, jelikož se jednalo o jedovatý plyn.
Nedostatek informací o vlastnostech etylenoxidu byl příčinou častého porušování bezpečnosti práce. V roce 1990, s nástupem formaldehydové sterilizace, jsme vyměnili etylenoxidový sterilizátor za nový, formaldehydový. Bohužel byl to výrobek první série, který měl více nevýhod než výhod. Ovšem v té době se nám zdálo naše rozhodnutí správné a slibovali jsme si zlepšení služeb centrální sterilizace. Ale záhy přišly problémy.
CO NÁS NEJVÍC TRÁPILO?
* Dráždivý zápach formaldehydu při sterilizaci * Přetrvávající zápach formaldehydu po sterilizaci -i na oddělení * Potíže se zrakem u personálu * Nespolehlivost sterilizace * Nejistota, zda používaný formaldehyd má požadovanou koncentraci (byl připravován lékárnou, bez možnosti průběžné kontroly) * Značná poruchovost
A tak v roce 1998, kdy sterilizátor definitivně zkolaboval, jsme se opět rozhodovali, jak dál v nízkoteplotní sterilizaci.
ETYLENOXIDOVÝ STERILIZÁTOR
Lákala nás novinka - plazmová sterilizace. Jelikož v té době u nás nebyla zaběhnutá, rozhodli jsme se vrátit zpět k tolikrát zatracovanému etylenoxidu. Zvolili jsme sterilizátor o objemu 110 l včetně aerátoru, abatoru a monitorovacího zařízení pro sledování prostředí.
Když dnes, po 7 letech používání, hodnotíme naše zkušenosti, můžeme konstatovat, že rozhodnutí bylo správné. Uvědomujeme si, že obecně je etylenoxid vnímán jako nebezpečná látka, naše zkušenost je však taková, že pokud máte kvalitní přístroj, monitoring prostředí a dodržujete bezpečnostní opatření, nepředstavuje tato sterilizace žádný problém. Po celou dobu byly pravidelně odebírány vzorky na kontrolu sterility s výsledkem sterilní. Výsledky měření prostředí byly vyhovující a nikdy nedosáhly k hranici rizika. Experimentálně, pro vlastní potřebu, jsme vyzkoušeli sterilizaci v uzavřené tlustostěnné plastové kazetě naplněné:
* 2 ks chemických testů třídy 4, 5 * 1 ks testu biologického
Všechny testy byly vyhovující. Zdá se, že deklarovaná penetrační schopnost plynu není jen teorií.
NAŠE HODNOCENÍ
Závěr našeho srovnání vyznívá pro etylenoxid s tím, že jsme neměli možnost vyzkoušet plazmovou sterilizaci, a tudíž nemůžeme objektivně hodnotit. Jsme si vědomi, že s našimi závěry nemusí souhlasit jiná pracoviště provádějící nízkoteplotní sterilizaci a jejich zkušenosti se mohou diametrálně lišit od našich.
SOUHRN
Článek srovnává různé zkušenosti s nízkoteplotní sterilizací. Závěr srovnání vyznívá pro etylenoxid s tím, že jsme neměli možnost vyzkoušet plazmovou sterilizaci, a tudíž nemůžeme objektivně hodnotit. Jsme si vědomi, že s našimi závěry nemusí souhlasit jiná pracoviště provádějící nízkoteplotní sterilizaci a jejich zkušenosti se mohou diametrálně lišit od našich.
SUMMARY
The article provides comparison of different methods of low-temperature sterilization. Ethylene oxide seems to be the most efficient although the authors have not had an opportunity to compare with plasma sterilization so they could not provide objective evaluation. They are aware that other facilities that use low-temperature sterilization may have different experiences and may not agree with the findings.
O autorovi: Jana Iberlová, Centrální sterilizace, Nemocnice Třinec (jana.iberlova@nemtr.cz)