Zařízení bylo situováno v malebném prostředí čtvrti Allach asi 5 km od centra Mnichova. Pracoval jsem tam na oddělení pro mobilní i imobilní klienty s 56 obsazenými lůžky. V péči jsem měl 33 osob. V zařízení mne zaujaly netradiční ošetřovatelské postupy. Geriatrické oddělení v Allachu disponuje 266 lůžky. Plně obsazeno bylo 188 pokojů určených pro komplexní ošetřovatelskou péči o klienta. Pokoje byly výhradně jednolůžkové, s výjimkou pokojů pro manželské páry. Jednolůžkový pokoj byl standardně vybaven sociálním zařízením se sprchou, malou kuchyňkou a elektronicky polohovacím lůžkem, stolkem a toaletním stolkem. Další vybavení jako televize (popřípadě nábytek, obrazy atd.) bylo vlastnictvím klienta. Polohovací lůžka byla podle potřeby a mobility klienta automaticky vybavena kvalitní antidekubitní matrací, pokoje měly signalizační zařízení napojené na přenosný pager personálu, na němž se zobrazilo číslo pokoje daného klienta. Personál měl jednotný centrální klíč umožňující přístup do všech místností a klientských pokojů.
Struktura ošetřovatelské činnosti
Klienti byli v péči zdravotnického personálu, který se střídal v trojsměnném provozu (na ranní a odpolední směně byla vždy přítomna zdravotní sestra a nejméně dva ošetřovatelé na jedno oddělení). Běžnou praxí bylo, že odpolední směny sloužila i staniční sestra. Na noční službě byl přítomen pouze odborný zdravotnický personál, čítající tři zdravotní sestry na celý komplex.
Ošetřovatelská péče zahrnovala:
* pomoc při provádění toalety (ranní, odpolední a večerní), * aplikaci inzulinu a podávání medikace, * přípravu jídel podle určených diet (snídaně, oběd, večeře), * každodenní komunikaci s klientem a případnou psychologickou podporu klienta, * zprostředkování všech důležitých informací týkajících se ošetřovatelské péče, popř. jiných aktivit spojených s pobytem, * správné a důkladné vedení veškeré zdravotnické dokumentace a její záznam do tzv. centrálního dokumentačního systému.
Odlišné vedení dokumentace a péče
Za zmínku stojí několik odlišností oproti podobným zařízením u nás. Například vedení dokumentace. Veškeré ošetřovatelské úkony byly zaznamenávány do takzvaného „kadexu“, který se skládal z barevně odlišených a pro každý úkon předtištěných karet, kde se zapisuje podrobný ošetřovatelský proces o každém jednotlivém klientovi. Do něj se také písemně zaznamenává stručné hlášení o průběhu směny. Každý klient měl vedený svůj vlastní kadex o ošetřovatelské péči.
Dezinfekce na pokojích při toaletách neprováděl zdravotnický personál, ale k tomu určená pracovní četa. Také jakékoli opravy či dezinfekce lůžek se prováděly centrálně v suterénu budovy.
Každé patro bylo vybaveno kromě osobního a nákladního výtahu také otvorem pro odhazování odpadu (popřípadě biologického materiálu) do připraveného kontejneru v suterénu budovy. Ke všem ošetřovatelským úkonům byl k dispozici dostatek ošetřovatelského materiálu a pomůcek.
Také používání ochranných prostředků pro personál bylo samozřejmostí. V případě úmrtí klienta se neprováděla ošetřovatelská činnost, na kterou jsme zvyklí u nás - pouze byl ihned vyrozuměn lékař a rodina dotyčného. Pokoj byl do příjezdu lékaře uzavřen. Ten pak provedl ohledání a vyplnění příslušné dokumentace. Následně byla kontaktována pohřební služba.
Kontrolní proces
Čas od času prováděl v zařízení kontrolu kvality ošetřovatelské péče nezávislý diplomovaný specialista (většinou z jiného zařízení), který si náhodně vybíral jednoho zdravotnického pracovníka z oddělení. Procházel s ním ošetřovatelský proces po celou jeho směnu.
Výsledky kontroly poté sdělil staniční sestře daného oddělení a případné nedostatky osobně probral s kontrolovaným zaměstnancem. Zjištěné nedostatky se většinou řešily domluvou - spíše ve smyslu dobře míněné rady, což mělo za účel předcházet chybným procesům v ošetřovatelské péči o klienta a samozřejmě přispět k jeho zkvalitnění.
Spolupráce s mladými
O psychosomatickou pohodu se kromě personálu starali interní nebo externí zaměstnanci zařízení a ergoterapeutický personál. Zajímavostí byla pravidelná návštěva mladých lidí, kteří byli označováni termínem „Klinik klaun“. V převlečení za klauna se starali o rozptýlení mobilních i imobilních klientů. K terapii klientů patřila i péče o drobného domácího mazlíčka, takže občas příchozí na chodbě překvapil volně pobíhající ochočený zajíc. Návštěvy klientů probíhaly denně až do 22 hodin bez nutnosti ohlášení personálu.
Rodina s personálem velmi úzce spolupracovala -ať při ošetřovatelském procesu nebo při řešení případných problémů. V areálu komplexu měli klienti zařízení možnost navštěvovat modlitebnu, střešní zahradu, tělocvičnu, rehabilitační zařízení, čajovnu, kadeřnictví, pedikúru, koncertní sál a v neposlední řadě velmi dobře udržovaný park. Pro personál bylo příjemné, že se k nim vedoucí pracovníci zařízení chovali velmi vstřícně a přátelsky. Byli vždy připraveni reagovat na jakékoli připomínky a návrhy - a to jak personálu, tak i klientů. Proto celkový dojem z pobytu v Allachu hodnotím velmi kladně a vzhledem k možnostem vycestovat do zemí EU mohu tuto zkušenost více než doporučit.
SOUHRN
Autor shrnuje zkušenosti ze svého ročního pracovního pobytu ve státním geriatrickém zařízení v SRN. Podává konkrétní informace o struktuře tamní ošetřovatelské péče a o vybavenosti léčebny vzhledem k počtu obyvatel. Podrobně informuje o odlišném vedení dokumentace v zařízení a tzv. kadexu klienta.
SUMMARY
The author summarizes his experience that he gained during his one year work in a state geriatric facility in Germany. He provides concrete information about the system of nursing care and the equipment of the facility in relation to the number of the residents. The author also describes in details the differences in documentation system and mentions the so called „kadex“.
O autorovi: Ladislav Kratochvíl, Domov důchodců Karviná (kratochvil.lada@seznam.cz)