Zkušenosti ze stáže na Tchaj-wanu

16. 12. 2005 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Díky aktivitám Tchajwanské sesterské asociace (TWNA) jsme se spolu s kolegyní zúčastnily prvního běhu sesterského výukového programu (Nursing Leaders Training Program). Praktikovala jsem v Národní tchajwanské univerzitní nemocnici (NTUH) v hlavním městě Tchaj-pej.


Nemocnice patří k největším na Ttchaj-wanu, nabízí různorodou péči vysoké odborné úrovně pro všechny věkové skupiny obyvatel. Krédem managementu je zajistit pro pacienty „návaznou a komplexní péči“.

V současnosti nemocnice disponuje přibližně 2000 lůžky včetně 45 lůžek psychiatrického stacionáře, 57 lůžek rehabilitační péče a 165 lůžek pro intenzivní péči. Podle statistik zaměstnává 4500 pracovníků, z toho 1650 sester a 800 lékařů. Součástí nemocnice je univerzita nabízející studijní programy pro lékaře, dentisty, sestry, fyzioterapeuty, studenty technicko-medicínských oborů, studenty farmakologie, pracovní medicíny apod. Po úspěšném absolutoriu jsou studenti oprávněni používat titul bakalář nebo další akademické a vědecké tituly. V rámci studia absolvují výměnné stáže na ostrově, někteří mají možnost studovat i v zahraničí (sestry i lékaři velmi často praktikují v USA nebo Anglii).

Studenti i sestry (především supervizoři a hlavní sestry) participují na ošetřovatelském výzkumu, který je vysoce oceňován jako jediná metoda podporující modernizaci, vývoj a osobní růst účastníků.

Kontrola kvality

Za kvalitu péče zodpovídá ředitelka ošetřovatelské péče. V minulých letech byla tato funkce spíše formální, teprve v poslední době získala plnou autonomii. Řídící systém je podpořen nejen propracovanou hierarchií, ale také účinnými nástroji kontroly kvality péče závaznými pro všechny sestry v nemocnici.

Hierarchie zahrnuje:

* ředitelku pro ošetřovatelskou péči; * asistenty ředitelky pro ošetřovatelskou péči (celkem 4); * supervizory pro jednotlivé oblasti ošetřovatelské péče (celkem 14); * hlavní sestry a sestry specialistky (celkem 63; v našich podmínkách bychom spíše mluvili o staničních sestrách, 48 sester specialistek); * registrované sestry (1562 registrovaných sester).

Ošetřovatelský tým je doplněn úředníky (83), klinickými asistenty (123) a dobrovolníky (292) pracujícími v rámci všech oddělení. Pracovala jsem s kolegyněmi ze Swazijska, Bolívie a Mongolska pět týdnů na oddělení hospicové péče, které je součástí nemocnice. Jednotka disponuje 17 lůžky (2 jednolůžkové, 3 dvoulůžkové a 3 třílůžkové pokoje). Ve všech pokojích je u každého lůžka k dispozici pohovka pro rodinné příslušníky, další součásti zařízení odpovídají evropskému standardu.

Za ošetřovatelskou péči zodpovídá vrchní sestra a registrované sestry, které koordinují práci dalších členů týmu. Jejich nejvýraznějšími pomocníky jsou dobrovolníci, kteří se věnují aktivizaci pacientů, pomáhají při edukacích, zajišťují hygienickou péči a organizují kulturní akce v rámci oddělení.

Dále jsou to „buddhistické mnišky“, jejichž hlavní náplní je zajištění spirituálních potřeb spojených s přípravou na smrt a umírání. Nesmím zapomenout ani na „úřednice-dokumentátorky“ (zodpovídají např. za odeslání biologického materiálu, zpracování doručených výsledků, osobní záznamy o pacientech). Nedílnou součástí jsou rodinní příslušníci. Jsou plně edukováni a zapojeni do péče o své příbuzné a zajišťují tak důležitou součást péče.

Sestry pracují formou primární péče, mají na starosti v průměru sedm pacientů, se kterými tráví převážnou část svého pracovního času. Každá sestra má svůj pracovní vozík se všemi pracovními pomůckami včetně dokumentace, což výrazně zjednodušuje její práci. Dokumentace je aktuálně doplňována na základě posouzení pacienta, které je prováděno vždy při nástupu do služby (tj. třikrát denně). V celé nemocnici je zaveden systém ošetřovatelského procesu, používané formuláře jsou modifi kovány s ohledem na potřeby oddělení. Vždy však musí odpovídat závazným centrálním standardům a mapám péče, tak aby byla zachována kvalita ošetřovatelské péče.

Odpovídající úroveň kvality ošetřovatelské péče je udržována také díky pravidelným schůzkám týmu. V rámci hospicu probíhaly dvakrát týdně společné diskuse, na kterých aktivně participují nejen sestry (primární, domácí péče, kombinované péče) a lékaři (kliničtí, ambulantní, psychologové, z domácí péče, praktici), ale také „buddhistické mnišky“, sociální pracovníci a pasivně i studenti. Hlavním cílem diskusí je sjednotit edukační postupy, předat informace o pacientech (především v oblasti psychické, sociální a spirituální), sjednotit postupy při řešení vztahů v rodině, plánovat propuštění pacienta apod.

Další formy péče

Pro zajištění kontinuity ošetřovatelské péče jsou v rámci hospicu nabízeny další dvě formy péče. Hospicovou domácí péči zajišťuje jedna sestra, má na starosti 2530 pacientů. Pro návštěvu jednoho pacienta má průměrně vyhrazeny dvě hodiny času, denně navštíví jednoho až dva pacienty. Jejím úkolem je poskytovat základní ošetřovatelskou péči v domácím prostředí, vést podrobnou dokumentaci, připravovat rodinu na ztrátu příbuzného a samotného pacienta na úmrtí, organizačně zajišťovat splnění posledního přání pacienta, navrhovat řešení případných rozporů v rodině (týkajících se postupů péče poskytované příbuznými; komunikační neshody; náboženské rozpory) nebo zajišťovat sociální podporu rodině. Předpokladem pro tuto práci je zkušenost s hospicovou péčí.

Kombinovaná péče je novou formou zdravotní péče směřovanou k terminálně nemocným a jejich rodinám. Základní tým tvoří dvě sestry, dva lékaři a psycholog. Sestra kombinované péče pravidelně navštěvuje oddělení, na kterých jsou hospitalizováni terminálně nemocní (nejčastěji onkologické oddělení, chirurgické oddělení). Provádí celkové posouzení pacienta včetně fyzikálního vyšetření, nabízí psychologickou podporu pacientovi i rodině, odborně vede asistenční službu, v případě potřeby diskutuje se sestrami daného oddělení o nejvhodnějších ošetřovatelských postupech. Jejím úkolem je připravit pacienty a jejich rodiny na následnou hospicovou péči nebo na propuštění do domácí péče.

Závěr

Onkologická onemocnění představují na Tchaj-wanu primární problém, statistiky vykazují trvalý nárůst především karcinomu plic a jater. Péče o terminálně nemocné je považována za ošetřovatelskou prioritu a trend jejího intenzivního rozvoje byl patrný po celou dobu našeho pobytu na hospicové jednotce. Zaměstnanci se snaží naplnit odkaz zakladatelky hospicového hnutí madame Cicely Saundersové. Cestou k naplnění tohoto odkazu může být i kontinuální vzdělávání jako základní stavební kámen pro zajištění kvality života reprezentované hlubokou lidskostí, úctou a důstojností a směřují k „dobré smrti“ pacienta.


O autorovi: Mgr. Alice Onderková, katedra ošetřovatelství NCO NZO Brno

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?