Současný stav ve vývoji bezpečnosti a zdraví při práci není uspokojivý a k výraznějšímu zlepšení nedošlo ani v posledních letech. Jde o oblast, která není v popředí obecného zájmu a ani v uplynulém období nebyla považována za prioritní. Její význam podceňovali i představitelé státních orgánů i samotní zaměstnavatelé.
Ekonomické důsledky vyplývající ze ztrát v důsledku zdravotního poškození pracovníků při práci byly přehlíženy. Podceňovat je však nelze. Způsobují ztráty, které odčerpávají značnou část hrubého domácího produktu. V zemích Evropské unie jsou tyto ztráty odhadovány na 4 - 5 procent. U nás tyto údaje nejsou známy, ačkoli by mohly být důležitým ukazatelem účinnosti ochrany zdraví při práci.
Jejich význam potvrzují i údaje o pracovní úrazovosti: V roce 1999 došlo v ČR k 95 970 pracovním úrazům s průměrným trváním 39 dnů pracovní neschopnosti, tj. celkem více než 3,7 miliónu dnů pracovní neschopnosti; v posledních pěti letech se situace výrazně nezměnila, prodloužila se však doba léčení.
V uvedených údajích se promítají nejen ekonomické ztráty způsobené absencí pracovníků, ale i náklady na léčení postižených; přitom je však třeba brát v úvahu i jejich utrpení a nepříznivé sociální dopady pro ně i jejich rodiny. Pouze nepatrná část zaměstnavatelů si však uvědomuje i ekonomický význam zlepšování pracovních podmínek a preventivních opatření vedoucích k ochraně zdraví zaměstnanců. Přitom v uplynulém období došlo zejména v průmyslových podnicích k řadě vážných změn, které ovlivnily i oblast bezpečnosti a zdraví při práci. Většina z nich byla vyvolána přechodem k tržní ekonomice. Jsou pro ně charakteristické především následující skutečnosti:
státní podniky byly nahrazeny soukromými a zaměstnavatelé nového typu byli vedeni snahou vytvářet především zisk, s tendencí bránit se nebo jen formálně vyhovět požadavkům zákonů na ochranu zaměstnanců před zdravotním poškozením;
změnil se charakter práce a struktura průmyslové výroby; útlum tradičních „průmyslových gigantů“ vedl k rozvoji středních a malých podniků, vesměs s horšími podmínkami pro zaměstnance, s nedostatkem odborníků pro zabezpečování ochrany zdraví a bezpečné práce zaměstnanců;
vznikly nové druhy pracovních zátěží a rizik v důsledku rozvoje podniků služeb (většinou malých a středních), s působností i jako subdodavatelů v podnicích odběratelů, mnohdy za horších podmínek pro bezpečnost při práci a s možností vzniku škody nejen vlastním zaměstnancům, ale i zaměstnancům odběratele.
V řadě malých a středních podniků se péče o vytváření bezpečných pracovních podmínek téměř vytratila ať nedostatkem odborníků, nebo útvarů, které mají tuto oblast na starosti, mnohdy i v důsledku nezájmu zaměstnavatelů. Tento stav lze charakterizovat jako podceňování podmínek pro bezpečnost a zdraví zaměstnanců při práci. To se však týká i zaměstnanců; jejich zájem o vlastní zdraví je mnohdy potlačen nemohoucností prosadit svá práva, někdy však i vědomým porušováním opatření zajišťujících jejich bezpečnost a ochranu zdraví, např. z finančních důvodů, z obavy o ztrátu zaměstnání apod.
Nelze opomenout ani malý důraz odborů (jako zástupců zaměstnanců) při prosazování práva na bezpečné a zdravé pracovní podmínky. Přitom zákoník práce již od svého vzniku vytvářel prostor odborovým organizacím pro kontrolu pracovních podmínek a spolupráci se zaměstnavateli. V souvislosti s novelou zákoníku práce (účinnost od 1.1. 2001) a ve shodě s Úmluvou MOP č. 155 o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí, kterou ČR převzala ve znění Vyhlášky MZV č. 20/1989 Sb., mohou pracovníci nebo jejich zástupci pro oblast bezpečnosti a zdraví při práci spolupracovat se zaměstnavatelem na opatřeních zlepšujících situaci (čl. 19).
Je třeba zdůraznit i skutečnost související se změnami v podnikové sféře v uplynulých letech: V některých podnicích, především se zahraniční účastí, se začaly uplatňovat i zkušenosti průmyslově vyspělých států se zvyšováním kultury práce, omezování pracovních rizik a vytvářením podmínek pro optimální plnění pracovních úkolů jako předpokladu pro dosažení dobrých ekonomických výsledků bez rizika zdravotního poškození zaměstnanců. Typickým příkladem takového přístupu, který je v průmyslově vyspělých státech charakterizován jako „přechod od ochrany zdraví k podpoře zdraví“, může být např. firma Škoda Auto.
Vladimír Glivický (autor je člen Kolegia pro bezpečnost a zdraví při práci ČR a člen Mezinárodní ergonomické společnosti)