Ministerstvo zdravotnictví plánuje rozsáhlejší diskuse o reformě posudkového lékařství. Víte jakým směrem by se měly tyto diskuse ubírat?
K plánované reformě ministerstva zdravotnictví v oboru posudkového lékařství a k případnému zcela novému systému, o kterém nemá ministerstvo práce a sociálních věcí informace, se nemůžeme vyjadřovat. Pokud jde o změny v práci posudkových lékařů je třeba konstatovat, že se ministerstvo zabývá organizací lékařské posudkové služby a analyzuje možnosti cílem zvýšení procesní efektivity.
Jaké jsou podle Vás zásadní nedostatky posudkového lékařství?
Obor posudkového lékařství je z hlediska lékařské veřejnosti oborem neatraktivním. Posudkový lékař musí být všestranně medicínsky vzdělaný a ve své práci se musí řídit právními předpisy a posudkovými kritérii. V případě, že posuzované osobě nevyhoví, je pokládán za lékaře bez lékařského cítění, a to nejen posuzovanými. Navíc veřejnost mnohdy pokládá posudkové lékaře za pouhé úředníky ,aniž si uvědomí, jak rozsáhlé komplexní znalosti musí posudkový lékař mít, aby byl schopen vyhodnotit individuální stav posuzovaného a jeho dokumentaci prakticky ze všech oborů lékařské činnosti pro závěry o důsledcích zdravotního postižení a potřebě jejich sociálních kompenzací.
Obor posudkové lékařství je neatraktivní nejen obsahem své činnosti a jejím dopadem na myšlení veřejnosti, ale ve vztahu k oblasti zdravotnictví i finančním ohodnocením. Lékařská posudková služba zajišťuje posuzování zdravotního stavu v případě dávek, u nichž je nárok odvozen od podmínky dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a má podstatný vliv na podíl ve výdajích resortu práce a sociálních věcí pro osoby se zdravotním postižením.
Problémem je neustále se zvyšující pracovní zátěž posudkových lékařů. Nový systém sociálních služeb účinný od 1. ledna 2007 s sebou přinesl zvýšení počtu požadavků na posuzování zdravotního stavu na cca čtyřnásobek oproti právní úpravě platné do 31. prosince 2006. Důsledkem bylo a zůstává vysoké zatížení lékařské posudkové služby. Přitom se lékařská posudková služba dlouhodobě potýká s nepříznivou situací v obsazenosti pracovní pozice posudkový lékař. K 30.6.2010 vykazuje úsek lékařské posudkové služby ČSSZ celkem 440 systemizovaných míst, je však naplněno pouze 372 úvazků posudkových lékařů.
Vzhledem k narůstajícímu množství vyřizované agendy co do počtu případů a náročnosti jednotlivých případů, ale i v důsledku konfliktních situací, vyplývající z nereálného očekávání posuzovaných, značné psychické zátěži a finančním ohodnocení práce posudkového lékaře, neatraktivita tohoto oboru mezi lékaři přetrvává.
Často bývá kritizována nedostatečná praxe posudkových lékařů a příliš všeobecné vzdělání. Chystáte nějaké kroky v této oblasti?
Nelze souhlasit s názorem, že mají posudkoví lékaři nedostatečnou praxi. Posudkové lékařství bylo v minulosti a je i v současné době oborem nástavbovým (certifikovaným), to znamená, že lékař musel a musí mít nejprve atestaci a praxi v některém ze základních klinických oborů a teprve potom může být zařazen do oboru posudkového lékařství. Ze zkušeností je zřejmé, že do oboru posudkového lékařství naopak vstupují lékaři s dlouhodobou klinickou praxí. Většina posudkových lékařů pro výkon svého povolání získala odbornost i ve více oborech. Posudkoví lékaři mají povinnost stejně jako lékaři z rezortu zdravotnictví se celoživotně vzdělávat, a to nejenom po stránce medicínské, ale i v oblasti práva, které je nedílnou součástí posudkové činnosti.