Změny ve stravovacím režimu při gestačním diabetu

Gestační diabetes mellitus (GDM) se v populaci všech těhotných žen vyskytuje zhruba ve 3-4 %, v některých zemích dosahuje až 6 %. Tato skutečnost je dána i zlepšením prenatální diagnostiky a péče. GDM je poruchou tolerance sacharidů různé závažnosti, která je poprvé diagnostikována v těhotenství, nejčastěji po 20. týdnu, a po porodu mizí. Porucha je charakterizována normálním množstvím inzulinu, hyperinzulinismem a významnou inzulinorezistencí, která v průběhu těhotenství stoupá. Maxima dosahuje mezi 24. a 30. týdnem těhotenství, kdy se GDM nejčastěji manifestuje. Inzulinorezistence souvisí se sekrecí placentárních hormonů. Inzulinová rezistence se vyskytuje v určitém stupni u všech těhotných, ale pouze ženy s GDM ji nedovedou kompenzovat. Uvažuje se, že GDM by mohl být první manifestací jiného typu diabetu mellitu (DM), a to velmi pomalu probíhajícího DM 1. typu, DM 2. typu, tzv. LADA či MODY. Proto nález poruchy v graviditě nelze jednoznačně považovat za pouhý GDM a pacientka, u níž je GDM diagnostikován, musí být i po porodu nadále sledována. Po porodu se porucha většinou upraví, ale u velké části žen (někteří odborníci uvádějí až 40 %) se do 10 let od počátku diagnózy GDM vyvíjí diabetes 2. typu. Neléčená matka s GDM je více ohrožena těhotenskou gestózou, preeklampsií a porodem císařským řezem. Novorozenec je po porodu ohrožen zejména orgánovou makrosomií, odchylkami v metabolismu sacharidů (hypoglykemií), odchylkami v metabolismu žlučových barviv (hyperbilirubine