Dobrý den, paní Kláro, váš dotaz nevychází z nijak konkrétních popisných událostí, které by šikanu naplňovaly. Berme tedy tuto informaci jako fakt, který určitě není nijak příjemný, a to jak v řešení tohoto jevu na škole, tak i pro prezentaci školy na veřejnosti, pro rodiče či zřizovatele. Situace, ve které se nacházíte, pro vás není nijak lichotivá a záviděníhodná. Je opravdu těžké prosadit vhodná opatření a kroky v atmosféře odmítání a nedůvěry ze strany nadřízených, ale patrně máte opravdový zájem problém řešit.
Co vlastně taková šikana je?
Pro vnitřní potřeby škol byla šikana definována metodickým pokynem ministerstva školství jako cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Projevuje se i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků.
V posledních letech se v médiích objevují opakovaně příběhy, v nichž hraje hlavní roli narůstající agresivita dětí ve školách. Řešení je vlastně velmi prosté a nehledejme ho příliš složitě a nikde dál než hlavně a především v rodině. A až potom u pedagogických pracovníků, případně pracovníků pedagogicko-psychologických poraden. Rodina představuje právě to nejdůležitější prostředí, kde se dítě od narození učí, jak jednat s dalšími lidmi, a současně dítě připravuje na vstup do kolektivu.
V posledních letech je „trendy“ poukazovat na lidská práva dětí. Ale každé takové právo musí být vyváženo i konkrétní odpovědností za porušování práv ostatních, jakož i za porušování obecných zásad slušného chování. A tato odpovědnost se tedy samozřejmě musí týkat i dětí.
V prosinci 2003 byl ukončen dvouletý projekt, který se zabýval ověřováním původního českého speciálního programu proti šikanování na Zdravé škole. Odkaz uvádím v literatuře a jeho zkrácenou verzi si lze dohledat na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR (www.msmt.cz).
Co lze v aktuální situaci dělat?
V praxi se setkáváme s tím, že selhává rodina. Nepomáhají ani výchovné a terapeutické metody. Přistoupí se tedy k použití pravidel stanovených školním řádem, který je závazný pro každého žáka školy a při jehož porušení musí nést stanovené důsledky. Pokud se přístup konkrétního pedagoga k řešení problému šikany nebude zdát dostatečně důsledným a účinným, mohou poškození (nejčastěji rodiče šikanovaného žáka) žádat řešení situace po školských správních orgánech - ředitel/ka školy, krajský úřad, resp. Česká školní inspekce, MŠMT. Situací by se měly zabývat i orgány samosprávy - zřizovatel školy. Obvykle se jedná o obce či kraje (výjimkou jsou školy soukromé nebo církevní).
Pokud orgány státní správy ve škole zjistí pochybení, mohou postihnout konkrétní školu. Škola (případně její zřizovatel) vystupuje v právnické terminologii jako právnická osoba a nese občanskoprávní odpovědnost za případnou způsobenou škodu, pokud ke škodě (na zdraví nebo na majetku) dojde ve škole. Jestliže ke škodě dojde mimo školu, odpovídají za ni rodiče agresora (případně agresor sám).
Většina šikany mezi dětmi se děje přímo ve škole nebo v jejím nejbližším okolí. Měli by to být tedy hlavně učitelé a ostatní pedagogičtí pracovníci, kteří budou dohlížet na to, aby k šikaně nedocházelo, případně na to, aby se rychle a účinně řešila. Pokud selžou běžné výchovné metody, může dojít na trestní oznámení jako řešení problému šikany. Ale mělo by přicházet v úvahu až jako poslední možnost.
Právní pohled na šikanu
V současné době neexistuje žádný právní předpis, který by se speciálně zabýval otázkou šikanování mezi dětmi. Pojem šikany není v zákoně definován, ale prevence šikany je upravena metodickým pokynem k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. V příloze k tomuto předpisu jsou vymezeny jednotlivé druhy šikany ve škole.
Článek 3 tohoto předpisu v návaznosti na zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, § 29 stanoví, že škola a školská zařízení mají jednoznačnou odpovědnost za děti a žáky. Pedagogickému pracovníku je uloženo předcházet šikaně mezi žáky, jejich projevy neprodleně řešit a každé její oběti poskytnout okamžitou pomoc.
Podle § 29 odst. 2 citovaného zákona školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při provozování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví.
Dále pak podle § 29 odst. 1 téhož zákona jsou školy a školská zařízení při vzdělávání a s ním souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým činnostem dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů. Při vzniku škody na zdraví odpovídá vůči poškozenému dítěti škola, pokud by se nejednalo o trestný čin, kdy odpovídá pedagog, který se tohoto činu dopustil.
Samotná šikana může naplňovat dokonce i skutkovou podstatu trestného činu či provinění vydírání, omezování osobní svobody, útisku, ublížení na zdraví či dalších trestných činů. Pedagog, kterému bude znám případ šikany a nepřijme žádná opatření, může být trestně stíhán pro neoznámení či nepřekažení trestného činu. Skutečnost, že trestného činu se v době jeho spáchání dopustí žáci mladší 15 let, není rozhodující. Povinností pedagogických pracovníků je zajistit i dostatečný dozor. Může být tedy také zjištěno, že právě oni v konkrétním případě zanedbali své povinnosti. Zde přichází v úvahu odpovědnost pracovněprávní. Zanedbání povinností pak řeší zaměstnavatel pracovníka podle pracovněprávních předpisů, což se může odrazit např. ve snížení některých složek mzdy, příp. může dojít až k ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele.
Ve zvlášť závažných případech pak může být odpovědný pedagogický pracovník i trestně stíhán. Jde o případy, kdy např. agresivní žák podstatným způsobem ublíží na zdraví jinému žákovi a příslušný pedagogický pracovník v rámci svých povinností (myšleno dostatečným dozorem) měl a mohl tomuto zabránit, ale bez vážného důvodu tak neučinil. Pak může sám být trestně stíhán za nedbalostní trestný čin ublížení na zdraví podle § 147 nebo § 148 trestního zákoníku.
Na druhou stranu samozřejmě existuje i odpovědnost dětských útočníků za šikanování, které nese znaky trestného činu, pak ji mají i samotní agresoři, byť se jedná „jen“ o děti. Odpovědnost v tomto případě je nutno rozlišovat podle věku útočníka/ků:
* mladší 15 let - nezletilý pachatel; zde se nejedná o klasickou trestní odpovědnost, přesto se jednáním takovýchto pachatelů orgány činné v trestním řízení zabývají a soud pak za ně může uložit zákonem stanovená tzv. výchovná opatření (dohled, ochranná výchova vykonávaná v příslušném zařízení),
* rozmezí 15-18 let - mladistvý; zde je již dána trestní odpovědnost podle trestního zákona, avšak s některými omezeními, z nichž asi nejpodstatnější je omezený výčet trestních opatření a snížení sazeb některých trestních opatření na polovinu oproti trestům ukládaným dospělým pachatelům,
* 18 let a více - studenti, kteří dosáhli tohoto věku (bez ohledu na další studium); jsou posuzováni bez jakýchkoli výjimek podle trestního zákona.
Je asi vhodné se zmínit, že i u šikany se objevuje nebezpečné pronásledování (§ 354 trestního zákona), tzv. stalking. Pachatel oběť pronásleduje, neustále se snaží být v její blízkosti, může jít i o vydírání. U dospělých je často spojován s problematikou domácího násilí (viz Sestra 1/2010). Mezi dětmi se vyskytuje nejčastěji formou tzv. kyberšikany (pronásledování pomocí SMS zpráv či e-mailů). Některá jednání šikanujících dětí nemusejí dosahovat takové intenzity, aby bylo možno je posoudit jako trestný čin. Ale mohlo by se jednat o přestupek, a to pravděpodobně o přestupek proti občanskému soužití nebo přestupek proti majetku. Za přestupek jsou odpovědné osoby od 15 let věku, přestupky projednávají příslušné obecní nebo městské úřady a za přestupky lze uložit napomenutí, pokutu, zákaz činnosti či propadnutí věci.
Co lze tedy v aktuální situaci dělat, je zmiňováno a popisováno v předešlém textu. Kam je možné se ještě obrátit pro radu, pomoc a podporu? Existují i možnosti obrátit se na odborníky a kolegy v dané problematice, např. na Poradenskou linku pro pedagogy, kterou provozuje Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR a poskytuje poradenské služby pro školy a školská zařízení, pedagogické pracovníky, žáky i jejich rodiče. Tato linka shromažďuje i kontakty na další instituce, které mohou být školami využívány (pedagogickopsychologické poradny, psychologové a psychiatři, linky důvěry určené pro celou populaci, seznam specializovaných linek telefonické krizové pomoci, krizová centra a jiné).
Při práci s dětmi a mládeží se totiž bohužel nelze ztotožňovat s někdy laxním nebo nekritickým působením rodičů, případně neschopností či nedostatkem pravomocí u pedagogů.
S přáním úspěšného nastartování nového školního roku.
Zákonná ustanovení:
zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon
zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon
metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy č. j. 24 246/2008-6 k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení
O autorovi: Bc. Jana Bednářová sociální pracovnice