Na konkrétnější zprávy z kontroly, kterou do Všeobecné zdravotní pojišťovny poslalo ministerstvo zdravotnictví, se čekalo s napětím. Dílčí informace, které průběžně pronikaly do médií, kreslily málem rodokapsovou gangsterku a ani závěrečná zpráva, již ministerstvo poskytlo serveru iDnes.cz, z tohoto trendu nevybočila. Právě proto je třeba k divokým informacím z nitra největší zdravotní pojišťovny přistupovat s citem a jistou mírou podezření.
To, co chceme slyšet
Celkově je na zprávě zajímavé hlavně to, jak málo je zajímavá, přesněji řečeno překvapivá. Píše se v ní mimo jiné o tom, že smlouvy VZP s firmou IZIP byly nevýhodné, což pojišťovnu přišlo na několik set milionů; na podobné ztráty ministerští úředníci usuzují ze studia smluv kolem fondu prevence. Přičtěme výběrová řízení účelově porcovaná na podlimitní úroveň a pár dalších fíglů a výsledek je zcela jednoznačný – VZP za působení Pavla Horáka byla nehospodárné doupě prolezlé klientelistickými vazbami, stroj na peníze pro vybrané firmy tyjící z veřejných peněz.
To celé zní až příliš podbízivě. Jsou to přesně takové závěry, jaké chce slyšet ministr Leoš Heger, aby měl silnou omluvu pro metody boje, jimiž nakonec Pavla Horáka z VZP vystrnadil. Chce je slyšet i velká část veřejnosti, protože zcela přesně zapadají do obrazu, který VZP ve společnosti má. Chce je slyšet také nový předseda správní rady VZP a Hegerův náměstek Petr Nosek, který – když už se nestal přímo Horákovým nástupcem, což chtěl – má ve zprávě alespoň cennou munici, s níž může nového ředitele VZP udržovat v pohybu. Vzhledem k tomu, že Petr Nosek měl vznik zprávy pod kontrolou na ministerstvu jako náměstek i ve VZP jako šéf správní rady a že médiím zprávu poskytl právě on, není pravděpodobné, že by z ní měl být jako bývalý ředitel středočeské VZP nějak nervózní.
Pouhá zbraň v mocenské válce
Zkrátka a dobře, ta zpráva je naprosto a zcela vyhovující. To samozřejmě neznamená, že není celá nebo z velké většiny pravdivá. Nepochybně může být. Ale jak radostně ministerstvo zprávu prezentuje, tak rádo zapomíná, že k ní existuje oponentura z Horákova pera. Pravda, jestli v ní Horák skutečně tvrdí, že je zcela normální, aby se v tendru utkávaly dvě firmy, přičemž jedna druhou vlastní, pak nemá valný smysl takovou oponenturu číst. Ale třeba jsou tam i příčetnější argumenty.
Stejně tak by ministerstvo mělo být při prezentaci zprávy opatrnější a nezapomínat, že všechna podezření jsou skutečně jen podezřeními. Sám Leoš Heger vypočítal, že kvůli zprávě se obrátil na ÚOHS, finanční úřad, ministerstvo financí a živnostenský úřad při pražském magistrátu. Dodejme, že trestní oznámení z dílny ministerstva týkající se IZIP má delší dobu na stole také policie. Ministerstvo si mělo zprávu buď nechat pro sebe do chvíle, kdy příslušné orgány rozhodnou, nebo ji naopak celou zveřejnit.
Zvolená forma „oficiálního úniku“ je ze všech možných ta nejméně šťastná. Se závěry uvedenými ve zprávě pak úředníci měli nakládat mnohem decentněji; jsou dost výbušné i bez toho, aby ministr se zadostiučiněním mluvil o „neprofesionalitě a chaosu“. Vzniká pak dojem, že kontrolní zpráva ve skutečnosti není ani tak kontrolní zprávou jako spíš jednou ze zbraní v mocenské válce o pozice v českém zdravotnictví. Což je škoda.