Na jeho dotaz odpovídá Mgr. Ivan David
Předně je třeba uvést, že informovaný souhlas pacienta je základním předpokladem pro poskytování v zásadě jakékoli zdravotní péče; jeho poskytnutí ze strany pacienta tedy v tomto smyslu nelze chápat jako jakýsi „nadstandard“, který by zajistil méně přísné posuzování samotné, se souhlasem poskytnuté zdravotní péče.
Otázka možného omezení náhrady škody je od 1. 1. 2014 výslovně řešena zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem.
Pokud jde o možnost jednostranného omezení náhrady škody (např. formou určitého písemného prohlášení), tuto zákon vylučuje zcela.
K takovému omezení může být přihlíženo pouze jako k určitému druhu varování, a to ještě pouze tehdy, je-li učiněno prokazatelně před vznikem odpovídající újmy. I možnost dvoustranného (smluvního) omezení náhrady škody je zákonem silně omezena (byť nikoli zcela vyloučena).
Úplně zakázána je v případech náhrady škody na přirozených právech člověka, náhrady škody způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti a náhrady škody vzniklé slabší straně příslušného právního vztahu.
Vzhledem k tomu, že mezi „přirozená práva člověka“ zákon počítá i právo každého jedince na duševní a tělesnou integritu, nelze právo na náhradu škody vzniklé na lidském zdraví omezit ani smluvní cestou.