Ten tak činí i z lože, kam ho chřipka sklátila. Prezident Klaus mu sice přeje brzké uzdravení, ale ironicky řekl, že je divné, proč se sám nenechal očkovat, když o prospěšnosti vakcíny přesvědčuje všechny ostatní.
Jen občas probleskne polemikami nejasný odkaz na zákon, jímž by se mohlo povinné očkování snad nařídit. Zákon ještě v roce 2000 ukládal každému povinnost podrobit se „očkování nebo jiným opatřením na ochranu před nákazou“.
Zemanova vláda nechala tato slova v zákoně nahradit povinností podrobit „léčení nemocí společensky zvlášť závažných“ a „opatřením na ochranu před nákazou“.
Očkování není léčením, chřipka A není „společensky zvlášť závažnou nemocí“ - v tom má Klaus pravdu, říkám s uznáním já, jsa sám chráněn očkováním.
Ministerstvo zdravotnictví - ne hlavní hygienik, byť to navrhuje - pak rozhodne vyhláškou o povinnosti nechat se očkovat, pokud si myslí, že je k tomu zmocňují zákony - o ochraně veřejného zdraví či o péči o zdraví lidu.
Názor ministerstva by posuzoval Ústavní soud, možná zavalený stížnostmi pokutovaných za odmítnutí očkování. Ten už posoudí, zda po změně zákona se povinnost podrobit se „opatření na ochranu před nákazou“ týká i očkování proti chřipce.
Důvodem zrušení očkovací povinnosti nebyla nějaká superliberální úchylka vlády či parlamentu. V zemích EU (v západních) se taková povinnost, i očkovací kalendář pro děti, ukládá pro méně nemocí, méně často, méně závazně a třeba po určitém jednání s rodiči, kteří očkování dětí odmítají.
Povinnosti lze uložit všude jen zákonem, ne rozhodnutím vlády, kterým Fischerova vláda, ústavu neznajíc, hrozí.
Zákon a s ním souladná ministerská vyhláška je jedna cesta, pro vládu vachrlatá. Ministryně se tiše zmiňuje o druhé - vláda by prý mohla vyhlásit stav nouze podle krizového zákona, tedy ústavního zákona o bezpečnosti ČR z dubna 1998, přijatého po povodních. To si vážně myslí, že by vláda, aby se zbavila nepotřebné očkovací látky, mohla vyhlásit stav nouze a v něm uložit někomu povinnost se očkovat?
Zákon o bezpečnosti ČR se jako jediný ústavní zákon od roku 1992 vymyká výčtu případů, kdy se poměry mohou podle ústavy upravovat ústavním zákonem. Má naději na zrušení, už pro rozpor s jádrem ústavy demokratického právního státu.
Ústavní soudce Pavel Holländer, který nedávno dostal cenu Právník roku v oboru ústavního práva za to zásluhy o zrušení ústavního zákona o zkrácení volebního období Sněmovny, při přebírání ceny žertem řekl, že se zavazuje, že za jeho přispění Ústavní soud zruší každý rok jeden protiústavní ústavní zákon. Pokud vláda vyhlásí kvůli chřipce stav nouze, bude k tomu mít příležitost.