Novým zákoníkem práce č. 262/2006 Sb. a nařízením vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, byla zrušena možnost přiznání příplatku za práci ve zdraví škodlivém pracovním prostředí. Nově nařízení vlády č. 567/2006 Sb. vymezuje ztížené pracovní prostředí pro účely poskytování příplatku podle zákoníku práce, a to v jiném rozsahu, než tomu bylo v nařízení vlády č. 252/1992 Sb., o podmínkách pro poskytování a výši zvláštního příplatku za vykonávání činností ve ztížených a zdraví škodlivých pracovních podmínkách a v nařízení vlády č. 333/1993 Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci, což ve svých důsledcích vedlo k současné situaci, že převážná většina zaměstnanců nemá od 1. ledna 2007 nárok na přiznání příplatku za ztížené pracovní prostředí.
Podle mně dostupných informací se argumentovalo při tvorbě předpisu tím, že zdraví škodlivé pracovní prostředí nadále nebude existovat a deřnice ztíženého pracovního prostředí bude zúžena na případy, kdy rizikové faktory pracovního prostředí dosahují takových hodnot, že je nutno uplatňovat natolik specifická opatření na ochranu před nimi, že tato zaměstnancům výrazně ztěžují podmínky práce. Tím je míněno např. používání omezujících osobních ochranných prostředků, jako jsou např. masky, izolační oděvy apod. Prakticky jde o případy, kdy kvůli výskytu rizikových faktorů je práce kategorizována v kategorii 4.
Tím byla zcela změněna řlozoře předchozích předpisů, tedy nařízení vlády č. 252/1992 Sb. a nařízení vlády č. 333/1993 Sb., neboť podle ustanovení § 6 zákona č. 567/2006 Sb. je ztíženým pracovním prostředím pro účely poskytování příplatku podle zákoníku práce prostředí, ve kterém je výkon práce spojen s mimořádnými obtížemi vyplývajícími z vystavení účinkům ztěžujícího vlivu a z opatření k jejich snížení nebo odstranění.
Závažné je, že v nařízení vlády č. 567/2006 Sb. chybějí činnosti při práci s významnými patogeny, které jsou rutinně diagnostikovány a dále i všech dalších rizikových prací, tak jak byly specifikovány ve zrušeném nařízení vlády č. 333/1993 Sb. a nařízení vlády č. 252/1992 Sb. Pokud jde o práci z hlediska kategorizace prací, jak je chápána a rozhodována orgány hygienické služby, půjde většinou o práce kategorizované v kategorii 2. - nejde o záměrnou práci s biologickými činiteli, ale pouze potenciálně infekčním materiálem. Jinak je chápána práce při kultivaci mikroorganismů, např. při udržování sbírek kmenů nebo práce v laboratořích, které se cíleně zaměřují na diagnostiku infekčních nemocí, tzn., že do těchto laboratoří jde materiál nebo pacient s relevantním podezřením na onemocnění infekční chorobou. Jak se proslýchá v odborných kruzích, ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví zvažuje novelizaci výše uvedeného nařízení vlády, především v odhadu rizika a jeho možného řízení při práci, neboť stávající seznam je neodpovídající odhadu rizika a jeho řízení. Omezování prací nebezpečných z pohledu infekce je samozřejmé a vyplývá i ze snahy Evropské unie, nicméně tento způsob úpravy je nešťastný. Tím spíše, že jde „o vědomé zacházení“, kdy žádný zdravotnický pracovník není vědomě schopen odhadnout, jak může být pacient rizikový. Nařízení vlády č. 567/2006 Sb. stanoví mimo jiné vymezení ztíženého pracovního prostředí pro účely odměňování a výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí. Ztíženým pracovním prostředím pro účely poskytování příplatku podle zákoníku práce je prostředí, ve kterém je výkon práce spojen s mimořádnými obtížemi vyplývajícími z vystavení účinkům ztěžujícího vlivu a z opatření k jejich snížení nebo odstranění. Ztěžujícím vlivem se rozumí prach, chemické látky, pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity, ustálený a proměnný hluk nebo impulzní hluk, vibrace přenášené na ruce nebo celkové horizontální nebo vertikální vibrace přenášené na zaměstnance. Dalšími ztěžujícími vlivy pak pracovní prostředí, ve kterém jsou překračovány hodnoty přípustných mikroklimatických podmínek stanovené zvláštním právním předpisem a ani při používání dostupných použitelných osobních ochranných pracovních prostředků a úpravy režimu práce nelze vyloučit poškození zdraví, vědomé zacházení s biologickými činiteli nebo jejich zdroji nebo přenašeči, zvýšený tlak, který u prací pod hladinou odpovídá hloubce nejméně 40 metrů a radiační činnosti vykonávané v kontrolovaném pásmu.
Podle ustanovení § 117 zákoníku práce výše příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí činí za každý ztěžující vliv nejméně 10 % základní sazby minimální mzdy. Zaměstnancům, kteří jsou odměňováni podle zásad o platu, přísluší za práci ve ztíženém pracovním prostředí příplatek, přičemž vláda stanoví nařízením výši příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí a podmínky pro jeho poskytování. Výše příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí činí v případě odměňování podle platu 400 až 1400 Kč měsíčně. Výši příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí určí zaměstnanci zaměstnavatel podle míry rizika, intenzity a doby působení ztěžujících vlivů.
V souvislosti s tímto výkladem je ještě nutno zmínit se i o ustanovení § 129 zákoníku práce o zvláštním příplatku. Zaměstnanci, který vykonává práci v pracovních podmínkách spojených s mimořádnou neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života a zdraví nebo obtížnými pracovními režimy, přísluší zvláštní příplatek. Rozdělení prací podle pracovních podmínek do skupin v závislosti na míře neuropsychické zátěže a pravděpodobnosti rizika ohrožení života a zdraví a podle obtížnosti práce a výši příplatku v jednotlivých skupinách stanoví vláda svým nařízením, kterým je nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě.
Zvláštní příplatek určí zaměstnanci zaměstnavatel v rámci rozpětí příplatku stanoveného pro příslušnou skupinu prací. Rozdělení prací podle míry ztěžujících vlivů pracovních podmínek do skupin stanoví příloha č. 4 k nařízení vlády č. 564/2006 Sb. Výše zvláštního příplatku činí měsíčně ve skupině I. 400 až 1000 Kč. Do této skupiny jsou zařazeny práce vykonávané střídavě ve dvousměnném, třísměnném nebo nepřetržitém pracovním režimu. Ve skupině II. 600 až 2000 Kč (do této skupiny patří soustavné poskytování zdravotní péče na operačních sálech, anesteziologicko-resuscitačních odděleních, jednotkách intenzivní péče a na onkologických odděleních. Dále soustavné poskytování přímé zdravotní nebo obslužné péče osobám ve zdravotnických zařízeních a v zařízeních sociálních služeb v psychiatrických a gerontologických odděleních lůžkových zařízení, v samostatných ošetřovatelských odděleních pro osoby upoutané na lůžko nebo vyžadujících jinou náročnou ošetřovatelskou péči, případně v samostatných ošetřovatelských odděleních pro ošetřování dementních osob, tělesně nebo mentálně postižených). Ve skupině III. 1000 až 4000 Kč (práce se značnou měrou neuropsychické zátěže a práce se zvýšeným rizikem ohrožení života nebo zdraví. Ze zdravotnictví sem náleží poskytování neodkladné zdravotní péče členy výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby). Ve skupině IV. 1500 až 6000 Kč a ve skupině V. 2000 až 8000 Kč; do posledních dvou skupin nejsou zařazeny žádné práce konané zdravotnickými zaměstnanci. Zaměstnanci přísluší pouze jeden zvláštní příplatek ve skupinách I. až V., s výjimkou zvláštního příplatku za práce vykonávané střídavě ve dvousměnném, třísměnném nebo nepřetržitém provozním režimu. Výši zvláštního příplatku určí zaměstnavatel v rámci rozpětí, které je při splnění stanovených podmínek pro zaměstnance nejvýhodnější. Právo na zvláštní příplatek za práce střídavě vykonávané ve dvousměnném, třísměnném nebo nepřetržitém provozním režimu a jeho výše se posoudí samostatně.