Na dotaz čtenáře Zdravotnictví a medicína odpovídá Mgr. Radek Policar
Toto je bohužel situace, se kterou se pravidelně setkává každé lůžkové zdravotnické zařízení. V omezení výskytu, nikoli však absolutní „eradikaci“ tohoto jevu pomáhá pouze zvýšená informovanost pacientů a naléhání, aby si cenné věci či přímo peníze ve větší míře buď do nemocnice vůbec nenosili, nebo využívali možnosti, kterou jim nemocnice nabídne, tedy uložit si je do trezoru.
Nemocnice odpovídá, ale…
Právní posouzení této otázky nevyplývá z žádného specifického zdravotnického zákona, ale ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Ten zná v §§ 433–437 jednu z tzv. zvláštních odpovědností za škodu, a to konkrétně odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech. Základní ustanovení prvního odstavce § 433 uvádí, že „provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídá za škodu na věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Vnesené jsou věci, které byly přineseny do prostor, které byly vyhrazeny k ubytování nebo k uložení věcí, anebo které byly za tím účelem odevzdány provozovateli nebo některému z pracovníků provozovatele.“
Nemocnice nepochybně je sui generis provozovatelem poskytujícím ubytovací služby a noční stolek je místo určené k odkládání věcí. Tedy citované ustanovení občanského zákoníku se použije i na shora uvedený případ.
Nicméně je zde řada souvisejících aspektů, které lze vzít do úvahy při hledání konkrétní povinnosti zdravotnického zařízení poskytnout v tomto případě náhradu škody. Jednou z relevantních otázek je, zda nelze spatřovat odpovědnost za vzniklou škodu také na straně pacientky.
K takovému závěru by se dalo dospět zvláště v případech, byla-li pacientka upozorněna na skutečnost, že pokoje stejně jako noční stolky se nezamykají, a teoreticky kdokoli se tak v době její nepřítomnosti může dostat k obsahu jejího nočního stolku a tento obsah si odnést. Stejně tak by bylo relevantní, pokud zdravotnické zařízení nabídlo pacientce možnost uložit si cenné věci do trezoru či jiný typ bezpečnější úschovy.
Odpovědnost jen do 5 tisíc Kč
Je třeba též zmínit, že podle § 434 odst. 1 občanského zákoníku se za klenoty, peníze a jiné cennosti odpovídá jen do výše stanovené prováděcím předpisem.
Tím je nařízení vlády č. 258/ 1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník. Hned v § 1 stanoví, že za klenoty, peníze a jiné cennosti se odpovídá jen do výše 5000 Kč. Důležité je v této souvislosti i ustanovení § 436 občanského zákoníku. To určuje tzv. propadnou neboli prekluzivní lhůtu pro uplatnění práva na náhradu škody. Podle této pasáže zákona musí být právo na náhradu škody uplatněno u provozovatele bez zbytečného odkladu.
Právo pak zanikne, nebylo-li uplatněno nejpozději patnáctého dne po dni, kdy se poškozený o škodě dozvěděl. Čili důsledek tohoto ustanovení občanského zákoníku je takový, že v případě, kdy poškozený požádá o náhradu škody až šestnáctý či kterýkoli pozdější den po dni, kdy se o škodě dozvěděl, nemá již nárok na byť jinak oprávněnou náhradu škody, a v případě, že se obrátí na soud, ten mu nijak nepomůže.
Další a nikoli nepodstatný aspekt je již zmíněn v samotné otázce. Pokud poškozený žádá o náhradu škody, musí nejprve prokázat, že mu nějaká škoda vznikla. Tedy v tomto případě by pacientka musela zejména prokázat, že měla uvedenou sumu peněz vůbec v nočním stolku uloženu.