Chce také změnu zákonů, aby pacienti nejednali o protéze se zubařem, ale přímo s technikem, který ji vyrobí. Zlepšila by se tak prý kvalita náhrad a spokojenost pacientů by stoupla.
„Nespokojení pacienti nejsou bohužel výjimkou. Obracejí se na nás a žádají radu, jak postupovat, když hotová protéza nefunguje,“ řekla ČTK prezidentka Komory zubních techniků Alexandra Seidlová.
I v Česku se podle ní dají vyrobit špičkové celkové náhrady, k dispozici jsou nejmodernější materiály i technologie a zkušení zubní technici.
Hlavní příčinou problematických protéz podle ní je to, že zubní technik nepřijde do kontaktu s pacientem, musí se spolehnout jen na zadání zubaře. „Nezná základní rysy obličeje pacienta, jeho barvu pleti, tvar nosu, barvu a posazení očí. Estetická stránka tak je velmi upozaděna. Legislativa však zubnímu technikovi kontakt s pacientem upírá,“ řekla Seidlová.
Pokud i tak pošle zubař pacienta do zubní laboratoře a zubní technik zohlední při výrobě protézy i estetiku, zdravotní pojišťovna mu tuto práci nezaplatí. „Úhrada pojišťoven s tím nepočítá a v případě výběru doplatku by byl porušen zákon,“ uvedla Seidlová.
Systém úhrad z pojištění je podle ní nastaven na průměrnou kvalitu. Za posledních 16 let se valorizovala dvakrát, platba prý sotva pokryje výrobu funkční protézy. Individuální požadavky pacientů se do ní nevejdou.
I v současné situaci ale pacienti podle Seidlové mají určitou možnost estetiku protézy ovlivnit. „Především by pacient měl zkontrolovat, zda mu protéza nezměnila profil obličeje a linii rtů, to je častý problém. Měl by dát na vlastní pocit, který z funkčnosti i estetiky protézy má,“ shrnula.
Připomněla, že ze zákona si každý může vybrat laboratoř zubního technika. Zubař s ní nemusí mít smlouvu, může zhotovení náhrady zadat jako individuální zakázku. Pacient má právo na účet, aby věděl, jakou hodnotu má výrobek, který zdravotní pojišťovna uhradila. Měl by také žádat prohlášení o výrobku, ze kterého se dozví podrobnosti o výrobci, výrobku a materiálu, ze kterého je vyroben.