Za rok zestárl o pět let. Příliš se nevyspal, šel z jednání na jednání a v kapse mu téměř bez ustání vyzváněl mobilní telefon. Předseda Lékařského odborového klubu Uherskohradišťské nemocnice Petr Vysloužil však nakonec zvítězil, byť za cenu obětování věrnostního příspěvku na penzijní připojištění.
Pětačtyřicet lékařů ve výpovědi, kteří se připojili ke kampani Děkujeme, odcházíme, už každopádně nemusí hledat nové zaměstnání. Dveře do nemocnice mají opět otevřené. Jenže podle všeho někteří stejně odejdou… Začátkem týdne se dohoda mezi Lékařským odborovým klubem a ředitelem nemocnice pohybovala v oblasti utopie. V obrat už pomalu nikdo nedoufal…
Co se stalo?
Zvítězil rozum a zájem pacientů. Kdyby ale bylo na řediteli Karáskovi, asi neustoupí. Vždyť sám přiznává, že jednal na doporučení hejtmana Zlínského kraje I pan ředitel je lékař a dobře ví, že bez lékařů se medicína dělat nedá, takže si myslím, že by to dopadlo stejně. Jen možná o něco později. Cítil jste po uzavření dohody velkou úlevu? Určitě.
Co přesně dohoda obsahuje? Byl věrnostní příspěvek na penzijní připojištění jediným vaším ústupkem?
Ano.
O kolik přijdete? Hovoří se až o čtyřiadvaceti tisících ročně. Jaká platí pravidla přidělování věrnostního příspěvku na penzijní připojištění?
Po pěti letech pět set korun měsíčně. Za každých dalších pět let pak navíc 250 a až dva tisíce korun za odpracovaných třicet let. Peníze jsou vypláceny vždy v září na účet zaměstnancem zvoleného penzijního fondu.
Dohoda dává šanci všem protestujícím lékařům setrvat na svých místech. Zůstanou, nebo někteří i přes konečné vítězství odejdou?
Asi tři až pět lékařů nemocnici stejně opustí, bohužel. Odchod už deklarovali předem, bez ohledu na výsledek. A bohužel patří k těm zkušenějším.
Mezi odcházejícími jsou i manželé Ferencovi, kteří už mají údajně zajištěnou práci v Rakousku. Co myslíte, že je přimělo odejít?
V první řadě jistá deziluze spojená s pocitem existenční nejistoty snad ale ještě změní názor a zůstanou. Jejich odchod by byl bezesporu pro nemocnici ztrátou.
Neuvažujete, že půjdete v jejich stopách? Vím, že jste měl v pátek večer ještě další „kolo jednání“ s manželkou Jak dopadlo?
Manželka mi radí odchod. Shodou okolností jsem totiž v pátek ráno dostal nabídku na místo primáře v jedné krajské nemocnici v severním Bavorsku…
Taková nabídka přece nejde odmítnout… Podruhé už nemusí přijít.
To samozřejmě vím, šance se nemusí opakovat, nicméně zřejmě alespoň pro tuto chvíli zůstanu. Cítím zodpovědnost za kolegy, oddělení i pacienty.
Když jste před týdnem společně s kolegou Janem Uhýrkem dostal od ředitele nemocnice po jeho návratu ze zahraniční dovolené hodinovou výpověď, už jste asi v dohodu nevěřil…
Měl jsem skutečně obavu, že to ředitel dotáhne do konce a skončí to katastrofou!
S výpovědí jste asi nepočítali. Byl to šok?
Ředitel nám nedal výpověď, tu jsme podali už v rámci kampaně Děkujeme, odcházíme. Jen se rozhodl nám nepřidělit práci.
Prozradíte, co bylo důvodem jeho kroku?
Nemám tušení.
Už jste si stihl vyklidit stůl a posbírat osobní věci?
Něco jsem si už odnesl, stihl jsem i několik razítek na výstupní list…
Ještě než jste obdrželi výpovědi, objevila se smlouva o solidaritě, v níž lékaři ze zlínské a kroměřížské nemocnice deklarovali, že se za hradišťské kolegy postaví. Jenže nakonec z akce sešlo, protože ve Zlíně nepanovala jednota…
Akt výpovědi, stažení výpovědi i solidarita je dobrovolná individuální akce. A když jsme necítili stoprocentní podporu v silném Zlíně, odmítli jsme i Kroměříž, stejně jako projevy solidarity z ostatních krajů. Chtěli jsme se vyhnout osočování, že se snažíme porušit podepsané memorandum.
Proč lékaři ze zlínské Baťovy nemocnice nakonec z projevu solidarity vycouvali?
Uvědomte si, že po dvou měsících hrubé mediální masáže už byli unaveni. Už to chtěli mít za sebou. Svou roli určitě sehrála i existenční nejistota, ve výpovědi totiž často byly i manželské páry.
I tak jste se ale ještě nevzdávali vidiny setrvání v Uherskohradišťské nemocnici. Jejímu řediteli jste dokonce podali ruku ke smíru v podobě návrhu dohody o návratu. Jaké byly vaše požadavky?
Lékařům, kteří projeví zájem pracovat a stáhnou výpovědi, vedení nemocnice vyhoví a upraví jejich platové podmínky ve smyslu memoranda. U všech jsme požadovali smlouvy na dobu neurčitou bez zkušební doby a zároveň záruku, že v případě rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele do 24 měsíců dostanou odškodné ve výši šesti průměrných měsíčních platů. A samozřejmě se vrátí na místa, která zastávali před prvním lednem.
A splnil je ředitel beze zbytku?
Dohoda je výsledkem oboustranně přijatelného kompromisu. Bližší detaily bych nerad zveřejňoval.
Požadovali jste i záruky, že na lékaře z výzvy Děkujeme, odcházíme nebude vyvíjen nátlak, nebo snad náznak šikany. Jsou i tyto podmínky obsahem dohody?
Dohoda není uzavřena v písemné formě. Pan ředitel se choval jako muž, nedělalo nám problémy věřit jeho slovu. I když jste dostal výpověď, zůstával jste předsedou nemocničního Lékařského odborového klubu.
Neuvažoval jste, že pro klidnější atmosféru při závěrečném vyjednávání zvolíte jiného vyslance protestujících lékařů?
Stále jsem měl důvěru kolegů, takže ke změně nebyl důvod. A propos, mé postavení v odborech není podle stanov LOK - SČL vázáno na zaměstnání u zaměstnavatele.
Kdyby dohoda nespatřila světlo světa, považoval byste neúspěch za osobní selhání?
Ještě před týdnem ano, ale situace se ještě před dohodou změnila. Na stole mi přistálo minimálně sto nabídek pro všechny odcházející lékaře, ať už z blízkého nebo vzdálenějšího okolí. Kdyby nechtěli, nezůstali bez práce ani den! Byl jsem proto podstatně klidnější.
Můžete nabídky specifikovat? Jsou jen z Česka, nebo i zahraničí?
Nabídky, kterými pro kolegy disponuji, jsou výhradně z České republiky, z nemocnic, které se připojily nebo nepřipojily ke kampani Děkujeme, odcházíme.
I přes panující nejistotu se stále zdálo, že pro protestující lékaře zůstává prioritou Uherské Hradiště. Bylo to tak, nebo se mýlím?
Asi tak. Je mi šestačtyřicet, mám manželku a dvě děti (7 a 15 let). Pro rodinu je lepší zůstat v Uherském Hradišti, o tom žádná. Ale ne za každou cenu. A stejně to cítili i ostatní.
Takže jste byl připraven se i odstěhovat?
Ano.
Vraťme se ještě zpátky v čase. Když se kampaň Děkujeme, odcházíme rozjížděla, dokázal jste si vůbec představit, že se situace v hradišťské nemocnici tak vyhrotí?
Kdepak. Všem jsem říkal, že na výpovědi nedojde. Jenže už na Mikuláše jsem tušil, že je zle. Kolegové mě však mile překvapili, když 35 z nich podepsalo připravenost odejít a výpověď nakonec podalo dokonce šestačtyřicet lékařů. Stále jsem však věřil, že vláda nenechá situaci dojít až k naplnění výpovědí. Jsem rád, že nakonec zvítězil zdravý rozum a podpisem memoranda byla odvrácena krize ve zdravotnictví. Jenže ředitel Karásek dlouho memorandum přehlížel… Jako jediný v zemi dal všem rebelům najevo, že o jejich služby nestojí…
Myslíte, že to byl plán?
Nevím, pan ředitel od počátku bral kampaň velmi osobně. A přitom jsem s ním, ať už jako s primářem urologického oddělení nebo jako s ředitelem, neměl nikdy výraznější konflikt. Naše vztahy byly vždy korektní, se známkou vzájemného respektu a snad i úcty, proto mě jeho přístup jistým způsobem zklamal.
Šlo podle vás o politikaření?
Těžko říct. Každý máme nějaké přesvědčení nebo politický názor, nikdo ale nežije ve vakuu a je mnoho hledisek, která ovlivňují naše jednání…Mrzí mě ale, že naše politická reprezentace se snížila k hrubým dezinformacím až lhavé kampani. Normální člověk přece nemůže mluvit o vyděračích, braní rukojmích a umírání novorozeňat. Byla to ale jejich rétorika jak obrátit veřejné mínění proti nám. Žádný lékař by nenechal umřít jediného novorozence, i kdyby třeba vážil jen půl kila a měl kvůli němu běžet pěšky do Zlína. To je přece nesmysl. Kdyby ale odešlo naráz bezmála čtyři tisíce lékařů, máme tu krizi, která by umožnila divokou privatizaci zdravotnictví ve stylu kupónových knížek.