Tehdejší úřady situaci zpočátku bagatelizovaly, zvýšení radioaktivity oficiálně připustily až po několika dnech. Hodnoty tehdy měřené na českém území byly zhruba desettisíckrát vyšší než nyní zaznamenaná zvýšená radiace v důsledku jaderné havárie v Japonsku. Ani tyto hodnoty však nevedly k přímému ohrožení zdraví.
Po černobylské havárii z 26. dubna 1986 se v tehdejším komunistickém Československu o radiační situaci mluvilo neurčitě, sdělovací prostředky představovaly havárii v duchu oficiálních sovětských zpráv jako běžnou poruchu a myšlenka, že by se v důsledku havárie změnila radiační situace se nepřipouštěla. Měření se ale prováděla.
První zprávu o výbuchu ČTK vydala 28. dubna 1986 podle sovětské agentury TASS. TASS konstatoval, že se stala havárie, při níž byl poškozen jeden z reaktorů, a že jsou podnikány kroky k odstranění následků. „Ve světě došlo k podobným haváriím nejednou,“ znělo také ve zprávě.
Následující dny oficiální místa prostřednictvím ČTK zveřejnila několik zpráv o tom, že není ohroženo zdraví obyvatelstva a není třeba přijímat zvláštní opatření na území ČSSR. Zvýšení radioaktivity úřady oficiálně připustily až 4. května.
Měřicí stanice přitom první signály o příchodu vzdušných kontaminovaných mas zachytily v průběhu noci z 29. na 30. dubna. Poté zaznamenaly ještě dva významné průchody Československem, a to 3. a 4. května a 7. května.
Průměrná efektivní dávka ozáření, které byl běžný občan ČR v důsledku Černobylu v roce 1986 vystaven, byla podle vědců 0,26 milisievertu (mSv; sievert je jednotkou takzvané ekvivalentní dávky, představuje podíl množství energie ionizujícího záření pohlcené organickou látkou a hmotnosti této látky). To je asi desetina průměrné dávky, kterou tak jako tak každý dostal za rok z takzvaného přírodního radioaktivního pozadí. Průměrný dávkový ekvivalent u obyvatelstva podle Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) vyhovoval platným limitům, nelze však vyloučit, že v některých případech mohl být limit překročen. Ohrožena byla hlavně štítná žláza u dětí.
Nebezpečnými látkami ze zdravotního hlediska byly cesium a jód. Jód s poločasem rozpadu osm dní mohl být nebezpečný pouze v prvních týdnech po havárii, cesium s poločasem rozpadu 30 let se však zapojilo do potravinového řetězce.
K ochraně zdraví obyvatelstva byla nakonec přijata opatření jako zákaz spotřeby a distribuce ovčího mléka a výrobků z něj, dočasné zastavení výroby dětské mléčné výživy v některých továrnách a výroby léků z čerstvých hovězích štítných žláz či doporučení krmit dojnice pouze suchým krmením.