Již třetím rokem si zvyšuji kvalifikaci bakalářským studiem kombinované formy oboru všeobecná sestra. Jsem registrovaná všeobecná sestra a vykonávám práci bez odborného dohledu. Se zaměstnavatelem nemám uzavřenou kvalifikační dohodu. Ráda bych se zeptala, zda je mé studium v souladu se zájmem zaměstnavatele (§ 231 ZP), či nikoli (zaměstnavatel sám po mně toto studium nepožaduje, požaduje ale kvalifikaci a výkon práce bez odborného dohledu). Studium jsem započala vzhledem k novému zákonu č. 96/2004, kde je toto vzdělání sestrám doporučeno - a kde je sestra definována jako vysokoškolsky vzdělaná. Náleží mi v tomto případě volno k vykonání státní závěrečné zkoušky a k vypracování absolventské bakalářské práce? (§ 231 ZP). Děkuji vám za odpověď.
Hana Kateřina Hlaváčková
Zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, stanoví podmínky pro odbornou způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry v § 5 odst. 1 následovně:
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry se získává absolvováním:
a) nejméně tříletého akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu všeobecných sester, b) nejméně tříletého studia v oboru diplomovaná všeobecná sestra na vyšších zdravotnických školách, c) vysokoškolského studia ve studijních programech a studijních oborech psychologie - péče o nemocné, pedagogika - ošetřovatelství, pedagogika - péče o nemocné, péče o nemocné nebo učitelství odborných předmětů pro střední zdravotnické školy, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději v akademickém roce 2003/2004, d) tříletého studia v oboru diplomovaná dětská sestra nebo diplomovaná sestra pro psychiatrii na vyšších zdravotnických školách, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004,
e) studijního oboru všeobecná sestra na střední zdravotnické škole, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004, f) studijního oboru zdravotní sestra, dětská sestra, sestra pro psychiatrii, sestra pro intenzivní péči, ženská sestra nebo porodní asistentka na střední zdravotnické škole, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1996/1997, nebo g) tříletého studia v oboru diplomovaná porodní asistentka na vyšších zdravotnických školách, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004.
Z výše uvedeného vyplývá, že není vaší povinností zvyšovat si kvalifikaci bakalářským studiem, pokud již podle některé z podmínek písm. a) až g) všeobecnou sestrou jste. Co se týče dalšího odborného vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků, pak ve smyslu § 54 odst. 2 zákona o nelékařských zdravotnických povoláních se za celoživotní vzdělávání považuje i studium navazujících vysokoškolských studijních programů. Navazujícím vysokoškolským studijním programem se rozumí i akreditovaný bakalářský studijní obor, u něhož je podmínkou předchozí absolvování akreditovaného zdravotnického studijního oboru nebo oboru střední zdravotnické školy.
Studium navazujících vysokoškolských studijních programů podle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních se nepovažuje za prohlubování kvalifikace, je třeba na něj tedy nahlížet z pohledu zákoníku práce jako na zvyšování kvalifikace, kterým se podle § 231 rozumí změna hodnoty kvalifikace, resp. její získání či rozšíření. Zaměstnanec přitom není povinen si svou kvalifikaci zvyšovat.
Pokud jde o prohlubování kvalifikace - které je zákoníkem práce považováno za výkon práce - jsou náklady podle § 24 odst. 2 písm. j) zákona o daních z příjmu, tedy náklady vynaložené na provoz vlastních vzdělávacích zařízení nebo výdaje (náklady) spojené s odborným rozvojem zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele, pro zaměstnavatele daňově odečitatelné. Rozhodnutí o tom, zda si bude kvalifikaci zvyšovat, záleží výhradně na zaměstnanci, a zaměstnavatel je proto nemůže uložit, může mu k tomu pouze vytvořit podmínky, pokud je předpokládané zvýšení kvalifikace v souladu s jeho potřebami. Jediným případem, kdy má zaměstnavatel povinnost zajistit zvýšení kvalifikace, je, pokud zaměstnanec vstupuje do pracovního poměru bez kvalifikace.
Pracovní úlevy a výhody podle § 232 odst. 1 zákoníku práce:
(1) Nejsou-li dohodnuta nebo stanovena vyšší nebo další práva, přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.
a) v nezbytně nutném rozsahu k účasti na vyučování, výuce nebo školení, b) 2 pracovní dny na přípravu a vykonání každé zkoušky v rámci studia v programu uskutečňovaném vysokou školou nebo vyšší odbornou školou, c) 5 pracovních dnů na přípravu a vykonání závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria, d) 10 pracovních dnů na vypracování a obhajobu absolventské práce, bakalářské práce, diplomové práce, disertační práce nebo písemné práce, kterou je zakončováno studium v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou, e) 40 pracovních dnů na přípravu a vykonání státní závěrečné zkoušky, státní rigorózní zkoušky v oblasti lékařství, veterinárního lékařství a hygieny a státní doktorské zkoušky.
(2) K účasti na přijímací zkoušce přísluší zaměstnanci pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu.
(3) Za pracovní volno poskytnuté k vykonání přijímací zkoušky, opravné zkoušky, k účasti na promoci nebo obdobném ceremoniálu nepřísluší náhrada mzdy nebo platu.
Tyto výhody náleží zaměstnanci jen tehdy, pokud se zvyšováním kvalifikace vyslovil zaměstnavatel souhlas, bez takového souhlasu na ně nemá právní nárok. Zákon též umožňuje v souvislosti se zvyšováním kvalifikace realizovat zájmy zaměstnavatele a zaměstnance smluvní formou, tedy kvalifikační dohodou dle § 234 zákoníku práce. Zaměstnavatelé mají zájem na vyšší kvalifikovanosti svých zaměstnanců, která se zpravidla odráží v lepších pracovních výsledcích, a snaží se zajistit stabilizaci těchto kvalifikovaných pracovních sil, a tím i návratnost finančních nákladů, které na zvyšování jejich kvalifikace vynaložili.
V kvalifikační dohodě se zaměstnavatel zavazuje umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace poskytováním pracovních úlev a náhrady mzdy (platu) a zaměstnanec přijímá závazek zvýšit si kvalifikaci a setrvat u zaměstnavatele po určitou dobu, nejdéle v trvání 5 let, v pracovním poměru, nebo mu uhradit náklady spojené se zvyšováním kvalifikace, a to i tehdy, jestliže zaměstnanec rozváže pracovní poměr před jejím zvýšením. Dohoda musí mít písemnou formu, jinak je neplatná.
Mgr. Markéta Klánová (marketa.klanova@wolftheiss.com, www.wolftheiss.com)