Doktore, kde jsi?

Titulní obrázek

My v podstatě víme, že máme málo lékařů, ale nevíme, kterých přesně. Toto téměř vulgární vyjádření lze kultivovat – českému zdravotnickému systému citelně chybí analýza potřebnosti jednotlivých zdravotnických profesí a specializací, která by jasně řekla, kterých lékařů je na pracovním trhu nedostatek…

KOMENTÁŘZdraví.Euro.cz

Nedostatek lékařů je problém, s nímž lze zatím bojovat spíš jen akademicky. Pro další úrovně chybí data.

Česká republika se podle různých názorů potýká s nedostatkem lékařů. Podle europoslance Milana Cabrnocha, který na problém naposledy upozornil začátkem listopadu, bude problém v příštích letech ještě narůstat. O nedostatku praktiků a zubařů se obecně ví už delší dobu, málo je prý ale také anesteziologů, radiologů či ortopedů, možná i dalších specializací.

A to je právě zpráva, která je sama o sobě snad horší než ta hlavní o úbytku lékařského stavu. My totiž v podstatě víme, že máme málo lékařů, ale nevíme, kterých přesně. Toto téměř vulgární vyjádření lze kultivovat – českému zdravotnickému systému citelně chybí analýza potřebnosti jednotlivých zdravotnických profesí a specializací, která by jasně řekla, kterých lékařů je na pracovním trhu nedostatek. Ministerstvo zdravotnictví již údajně zpracování této analýzy zadalo, její výsledek by měl být k dispozici snad do konce roku 2007.

Neumírejte, přijedu zítra

Problémem teze o nedostatku lékařů je mimo jiné to, že pro laika, běžného uživatele zdravotnických služeb, není nízký stav lékařských sil nijak zásadně patrný. Ano, u praktického lékaře se dlouho čeká v čekárně, protože praktik má v kartotéce přehršel pacientů, u zubaře se z téhož důvodu objednává s mnohatýdenním předstihem.

DALŠÍ KOMENTÁŘE ČTĚTE
V AKTUÁLNÍM ČÍSLE TIŠTĚNÝCH
ZDRAVOTNICKÝCH NOVIN

To už se ale tak nějak stalo součástí folklóru, nad nímž není třeba se pozastavovat. Když je třeba, aby lékař rychle zasáhl, vždy se nějaký najde a rychle zasáhne. Lékaři mají v tomto ohledu omezené možnosti, jak demonstrovat svou nespokojenost či přepracovanost. Představa, že svědek dopravní nehody zavolá záchranku a na nouzové lince se dozví, že pan doktor už má své přesčasy odpracované a že přijede zítra kolem poledního, je zkrátka příliš hrozivá, než aby mohla být, byť z protestních či demonstrativních důvodů, naplněna.

I ředitelé nemocnic udržují přes nedostatek lékařů své celonoční provozy a otevřeně za ministrova přikyvování přiznávají porušování zákoníku práce. Takže leží-li někdo v nemocnici, vždy se najde doktor, který o něj bude pečovat. Že má podezřelé kruhy pod očima? Inu, hlavně že je po ruce. I v tomto případě je tvrdý protest z morálního pohledu neproveditelný. Snad ředitelé nemocnic by mohli u zřizovatelů pohrozit omezením péče a vyvíjet politický tlak.

Co je doma…

Jestliže však problém nedostatku lékařů na základě varování odborníků přijmeme jako existující, je samozřejmě třeba hledat jeho řešení. Takové hledání musí začít u jednoduchého matematického pohledu, který abstrahuje od specifických příčin nízkých stavů v jednotlivých specializacích. Nedostatek lékařů lze řešit na dvou stranách rovnice – buď na straně lékařů (zvýšením jejich počtu), nebo na straně poskytované péče (racionalizací, zvýšením efektivity).

Zvýšit počet lékařů lze různě. Ministerstvo si leccos slibuje od novely zákona o uznávání lékařských kvalifikací, která by měla do Česka nalákat lékaře ze zemí EU. Jenže řekněme si upřímně – kde je pro lékaře z členských států nějaká motivace hrnout se na náš pracovní trh? Učit se komplikovaný a v zásadě neužitečný jazyk, řadit se do zvláštního systému, jehož budoucnost závisí na směru momentálních politických větrů, pracovat proti jiným, západnějším státům za relativně malý peníz – kolika lidem se do toho bude chtít? Členské země tak stavy našich lékařů asi nezachrání.

U lékařů ze zemí mimo EU sice jistý zájem o práci v Česku existuje, jenže podle slov docenta Bohuslava Svobody, který sedí v komisi, jež žádosti těchto lékařů posuzuje, vesměs jejich odbornost není na úrovni odpovídající vysokým standardům v českém zdravotnictví. Budeme-li tedy chtít řešit nedostatek lékařů zvýšením jejich počtu, budeme si muset nejspíš vystačit s tím, co máme doma.

Tím se dostáváme nikoli výhradně, ale především k finančnímu ohodnocení lékařů, jež se bude muset zvýšit, aby se zvýšila atraktivita medicíny pro větší počet zájemců. Aby se nestávalo, že ti, kteří se dostanou přes přijímací zkoušky na medicínu a na práva, zvolí téměř vždy druhou variantu.

Péče a pojišťovny

Pokud se problém nedostatku lékařů rozhodneme řešit na straně poskytované péče, je třeba začít především u redukce rozbujelé sítě akutních lůžek, která jsou z hlediska vytížení lékařů nejnáročnější a o jejichž nadbytku se otevřeně hovoří už dlouho. Politicky je to velmi choulostivá záležitost a ministr Julínek se rozhodl, že v jeho systému by tuto redukci i další racionalizační prvky měly provést pojišťovny prostřednictvím smluvní politiky.

Zda se tento přenos odpovědnosti podaří, se teprve uvidí – současný ministr na to sází svou politickou existenci. Je samozřejmé, že ideální řešení problémů s nedostatkem lékařů by mělo probíhat na obou stranách zmíněné rovnice. K tomu už jsou ale nezbytná data o stavu a tendencích vývoje v jednotlivých specializacích. Vznikne-li tato analýza, jak slibuje ministerstvo, bude možné naplánovat další a konkrétnější postupy. Do té doby nezbývá než si pohrávat s abstraktními modely.

Martin Čaban, Zdravotnictví a medicína

Ohodnoťte tento článek!