KOMENTÁŘZdraví.Euro.cz
Nedostatek lékařů je problém, s nímž lze zatím bojovat spíš jen akademicky. Pro další úrovně chybí data.
Česká republika se podle různých názorů potýká s nedostatkem lékařů. Podle europoslance Milana Cabrnocha, který na problém naposledy upozornil začátkem listopadu, bude problém v příštích letech ještě narůstat. O nedostatku praktiků a zubařů se obecně ví už delší dobu, málo je prý ale také anesteziologů, radiologů či ortopedů, možná i dalších specializací.
A to je právě zpráva, která je sama o sobě snad horší než ta hlavní o úbytku lékařského stavu. My totiž v podstatě víme, že máme málo lékařů, ale nevíme, kterých přesně. Toto téměř vulgární vyjádření lze kultivovat – českému zdravotnickému systému citelně chybí analýza potřebnosti jednotlivých zdravotnických profesí a specializací, která by jasně řekla, kterých lékařů je na pracovním trhu nedostatek. Ministerstvo zdravotnictví již údajně zpracování této analýzy zadalo, její výsledek by měl být k dispozici snad do konce roku 2007.
Neumírejte, přijedu zítra
Problémem teze o nedostatku lékařů je mimo jiné to, že pro laika, běžného uživatele zdravotnických služeb, není nízký stav lékařských sil nijak zásadně patrný. Ano, u praktického lékaře se dlouho čeká v čekárně, protože praktik má v kartotéce přehršel pacientů, u zubaře se z téhož důvodu objednává s mnohatýdenním předstihem.
| DALŠÍ KOMENTÁŘE ČTĚTE V AKTUÁLNÍM ČÍSLE TIŠTĚNÝCH ZDRAVOTNICKÝCH NOVIN |
To už se ale tak nějak stalo součástí folklóru, nad nímž není třeba se pozastavovat. Když je třeba, aby lékař rychle zasáhl, vždy se nějaký najde a rychle zasáhne. Lékaři mají v tomto ohledu omezené možnosti, jak demonstrovat svou nespokojenost či přepracovanost. Představa, že svědek dopravní nehody zavolá záchranku a na nouzové lince se dozví, že pan doktor už má své přesčasy odpracované a že přijede zítra kolem poledního, je zkrátka příliš hrozivá, než aby mohla být, byť z protestních či demonstrativních důvodů, naplněna.
I ředitelé nemocnic udržují přes nedostatek lékařů své celonoční provozy a otevřeně za ministrova přikyvování přiznávají porušování zákoníku práce. Takže leží-li někdo v nemocnici, vždy se najde doktor, který o něj bude pečovat. Že má podezřelé kruhy pod očima? Inu, hlavně že je po ruce. I v tomto případě je tvrdý protest z morálního pohledu neproveditelný. Snad ředitelé nemocnic by mohli u zřizovatelů pohrozit omezením péče a vyvíjet politický tlak.
Co je doma…
Jestliže však problém nedostatku lékařů na základě varování odborníků přijmeme jako existující, je samozřejmě třeba hledat jeho řešení. Takové hledání musí začít u jednoduchého matematického pohledu, který abstrahuje od specifických příčin nízkých stavů v jednotlivých specializacích. Nedostatek lékařů lze řešit na dvou stranách rovnice – buď na straně lékařů (zvýšením jejich počtu), nebo na straně poskytované péče (racionalizací, zvýšením efektivity).
Zvýšit počet lékařů lze různě. Ministerstvo si leccos slibuje od novely zákona o uznávání lékařských kvalifikací, která by měla do Česka nalákat lékaře ze zemí EU. Jenže řekněme si upřímně – kde je pro lékaře z členských států nějaká motivace hrnout se na náš pracovní trh? Učit se komplikovaný a v zásadě neužitečný jazyk, řadit se do zvláštního systému, jehož budoucnost závisí na směru momentálních politických větrů, pracovat proti jiným, západnějším státům za relativně malý peníz – kolika lidem se do toho bude chtít? Členské země tak stavy našich lékařů asi nezachrání.
U lékařů ze zemí mimo EU sice jistý zájem o práci v Česku existuje, jenže podle slov docenta Bohuslava Svobody, který sedí v komisi, jež žádosti těchto lékařů posuzuje, vesměs jejich odbornost není na úrovni odpovídající vysokým standardům v českém zdravotnictví. Budeme-li tedy chtít řešit nedostatek lékařů zvýšením jejich počtu, budeme si muset nejspíš vystačit s tím, co máme doma.
Tím se dostáváme nikoli výhradně, ale především k finančnímu ohodnocení lékařů, jež se bude muset zvýšit, aby se zvýšila atraktivita medicíny pro větší počet zájemců. Aby se nestávalo, že ti, kteří se dostanou přes přijímací zkoušky na medicínu a na práva, zvolí téměř vždy druhou variantu.
Péče a pojišťovny
Pokud se problém nedostatku lékařů rozhodneme řešit na straně poskytované péče, je třeba začít především u redukce rozbujelé sítě akutních lůžek, která jsou z hlediska vytížení lékařů nejnáročnější a o jejichž nadbytku se otevřeně hovoří už dlouho. Politicky je to velmi choulostivá záležitost a ministr Julínek se rozhodl, že v jeho systému by tuto redukci i další racionalizační prvky měly provést pojišťovny prostřednictvím smluvní politiky.
Zda se tento přenos odpovědnosti podaří, se teprve uvidí – současný ministr na to sází svou politickou existenci. Je samozřejmé, že ideální řešení problémů s nedostatkem lékařů by mělo probíhat na obou stranách zmíněné rovnice. K tomu už jsou ale nezbytná data o stavu a tendencích vývoje v jednotlivých specializacích. Vznikne-li tato analýza, jak slibuje ministerstvo, bude možné naplánovat další a konkrétnější postupy. Do té doby nezbývá než si pohrávat s abstraktními modely.
Martin Čaban, Zdravotnictví a medicína