Nemoc nemá nikoho dostat do bídy

mikrofon, média, rozhovor

„V moderní zemi není ale možné aby zpoplatnění zdravotnictví bránilo občanovi v přístupu k němu. Nikdo z rozumných politiků přece nepřipravuje něco, aby člověk který onemocní se dostal do sociální bídy a zůstal bez lékařské péče,“ říká Rudolf Zajac.

PORADCE PRO ZDRAVOTNICTVÍ TOP 09 RUDOLF ZAJAC:

Soupeři TOP 09 určitě poukáží na to, že reformu zdravotnictví připravoval bývalý ministr zdravotnictví Slovenska, který tam s ní v době, kdy byl ve funkci, neuspěl.

S tím nesouhlasím. Reforma prosadila sedm nových zákonů, včetně zákona o léku z roku 2005, který dodnes umožňuje na lécích šetřit. Reforma byla spíše použita jako v ČR k politickému boji. To je ale osud každé reformy.

Kde vidíte hlavní současný rozdíl mezi českým a slovenským zdravotnictvím?

To české musí najít novou základnu. Vždy tady platí ještě zákon o zdraví lidu z roku 1966. S tím se v současných ekonomických problémech daleko nedostaneme. Je třeba mj. definovat, na co má občan bezplatný nárok.

Už jen to ale v lidech může vyvolat strach, že na zdravotní péči nebudou mít peníze.

V moderní zemi není ale možné aby zpoplatnění zdravotnictví bránilo občanovi v přístupu k němu. Nikdo z rozumných politiků přece nepřipravuje něco, aby člověk který onemocní se dostal do sociální bídy a zůstal bez lékařské péče. Reforma ani nesmí zničit to dobré, co ve zdravotnictví existuje, musí poskytnout zvýšenou ochranu dětem a seniorům, samozřejmě bezplatnou pomoc bez spoluúčasti při závažných život ohrožujících onemocněních a stavech. Tady se dělá klíčový problém z toho, zda se bude či nebude za něco platit. Klíčový problém je ale v tom, zda pět miliónů ekonomicky aktivních zaměstnanců a zaměstnavatelů dokáží tak platit, aby se zdravotní systém, který je stále nákladnější, udržel v chodu, a bylo možné financovat dobrou sociální a zdravotní péči pro děti a seniory. To zatím nikdo neřeší a proto se zdravotnictví dostává do problémů.

TOP 09 navrhuje aby spoluúčast pacienta rostla o 3 % ročně. Jaká je míra spoluúčasti v západoevropských zemích?

Mezi 20-25 procenty. Samozřejmě ani tam lidé nejsou nadšeni, že něco musí platit, ale vidí, že za to také něco dostanou, uvědomují si, že zdraví je určitá hodnota, pochopí význam prevence a domáhají se lepších služeb. Největší riziko zdravotnictví tranzitivních ekonomik je, že největší spoluúčast pacientů je u léků. Když se do spoluúčasti započítají náklady na zdravotní péči, prevenci, a právě volně dostupné léky a další léky, tak ale nemáme správnou strukturu spoluúčasti. Máme drahé léky ale například nízké zpoplatnění stomatologické péče, výrazně závislé na prevenci. Na vysokých doplatcích za léky navíc krvácejí starší občané.

Ohodnoťte tento článek!