Na ombudsmana se kvůli příspěvku na péči obrátila matka autistického chlapce. Stěžovala si na to, že úřady rozhodly o snížení příspěvku na péči ze druhého na první stupeň, i když hochův stav se nezlepšil a s vyšším věkem a větší fyzickou sílou je naopak hůř zvladatelný.
Posudková komise argumentovala tím, že zvládnutí sebeobsluhy závisí na motorice, jíž má chlapec v pořádku. Podle ombudsmana však pohybové úkony nelze považovat za zvládnuté, když tomu neodpovídá psychika. „Přestože tedy chlapec (…) po fyzické stránce patrně dokáže fyzicky zvládnout úkon sezení, není zřejmé, zda z důvodu deficitu v oblasti psychické zvládne v poloze vsedě vydržet alespoň po dobu 30 minut,“ uvedl Varvařovský. Totéž podle něj platí o úkonech, jako jsou příjem jídla a pití, mytí těla, výkonu fyzické potřeby, oblékání i svlékání.
Varvařovský připomínky k práci posudkových komisí uplatnil mezi těmi, které měl k sociální reformě. Ocenil to, že se jím doporučovaná posudková zásada hledět i na psychiku dostala do novely prováděcí vyhlášky k zákonu o sociálních službách. Ombudsman v prvním kole uspěl i v konkrétním případě autistického chlapce. Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutí o snížení příspěvku na péči zrušilo a případ podřízeným úřadům vrátilo k novému projednání.