Stomatologie by mohla být první bez standardu hrazeného všem

Stomatologie by mohla být první bez standardu hrazeného všem. Ministerstvo zdravotnictví vedené TOP 09 chce nechat lidi platit i běžné plomby, pojišťovny je mají hradit dětem, seniorům, těhotným a lidem s vybranými nemocemi. Koalice i opozice to odmítly.

Pojišťovny teď dávají zubařům za amalgámovou plombu 220 korun, reálná cena je podle stomatologické komory alespoň dvakrát vyšší. Podle ceny si ale v řadě míst nemohou lidé zubaře vybírat, je jich málo.

Ordinace mají ceníky podle svých nákladů, bílá plomba vyjde od 400 do 3000 korun, obyčejná amalgámová je i za stovku, většinou ale za víc. Plomba z amalgámu v kapslích je za 600 korun. Pojišťovny bílé plomby ani amalgám v kapslích nehradí. Většina lidí tedy je zvyklá platit. Podmínkou je, že zubař je musí seznámit předem s variantami a po ošetření dát účet.

Zubaři si do ceny počítají náklady i vybavení ordinace. Průměrné náklady na jednu minutu práce se pohybují mezi 20 až 25 korunami. Cena vybavení je rozdílná, třeba zubní křeslo stojí od 400.000 do jednoho milionu korun. Průměrné roční náklady na provoz ordinace se pohybují kolem 2,5 milionu a příjmy kolem tří milionů. Převážnou část příjmů tvoří platby pojišťoven.

Podle prezidenta České stomatologické komory Pavla Chrze pracuje bez smlouvy s pojišťovnou méně než deset procent ordinací. Celkově jich je asi tolik co zubařů, loni jich praxi vykonávalo 7821. Smlouvy má všech deset stomatologických klinik při fakultních nemocnicích a pražský Ústav klinické a experimentální stomatologie.

Soukromé kliniky zaměřené více na estetickou stomatologii mívají smlouvu jen s některou pojišťovnou, nebo si pacient platí hotově vše. Mezi klienty bývá hodně movitých cizinců. Trendem jsou ordinace, kde péči pojímají jako prevenci, nezbytné tam je ošetření dentální hygienistkou.

Vybrat si z nabídky zubní péče není problém pro toho, kdo je připraven platit. Najít zubaře, který ošetřuje na pojišťovnu a má volné kapacity, problém být může. Soukromé kliniky pacienty berou, ale platí se tam víc. V některých regionech je problém najít jakéhokoli zubaře, ještě větší problém bývá najít zubaře, který se stará o dětský chrup.

Nejvíce pacientů na jednoho zubaře a největší problém s jeho hledáním, měli v roce 2011 podle dat komory obyvatelé tří krajů – ve Středočeském bylo na jednoho zubaře 2010 pacientů, v Ústeckém 1940 a v Karlovarském 1734. V Praze bylo na jednoho zubaře 823 pacientů. Kapacity ale využívají i Středočeši a lidé z jiných krajů, kteří v hlavním městě pracují.

Počty zubařů podle dat komory rostou, v roce 2000 měla komora 7514 členů, loni 9354, v tom ale jsou i důchodci a ženy na mateřské dovolené. V praxi v roce 2000 bylo 6722 zubařů, loni 7821.

Komora dlouhodobě varuje, že zubařská obec stárne a potřebné počty se udržují jen tím, že zubaři pracují dlouho po dosažení důchodového věku. Zubařů od 40 do 54 let, tedy těch nejzkušenějších a plně výkonných, ubývá. V roce 1999 jich bylo 4463, loni 1711. Naproti tomu ve skupině 60 let a více v roce 1999 bylo 580 zubařů, loni 2006.

V posledních letech se díky podpoře studia daří zvyšovat počty absolventů. Výuka zubního lékařství je na pěti lékařských fakultách. V roce 1999 bylo ve věku 24 až 29 let v praxi 577 zubařů, loni 1077. Od roku 2000 stouply počty cizinců – v roce 2000 přijala komora 117 nových členů, z nich 15 cizinců, loni přijala 298 nových členů, cizinců z toho bylo 82, z nich 69 z jiné země než EU.

Ohodnoťte tento článek!