Zatímco dříve byla artróza považována převážně za průvodní znak stárnutí, dnes je zcela jasné, že poměrně běžně postihuje i mladé jedince. Výskyt tohoto onemocnění je u nich dokonce stále častější, zejména pak u fyzicky pracujících lidí či mladých sportovců, kteří pravidelně přetěžují své klouby. Právě jejich dlouhodobá námaha artróze zpravidla předchází.
Osteoartróza, jak se obtížím také říká, je označovaná za nejrozšířenější kloubní onemocnění na světě, což ostatně dokazuje i fakt, že jí trpí až 80 % pacientů starších 50 let. Pacientů mezi 45 a 65 lety je pak konkrétně zhruba 40 % a jedince nad 65 let osteoartróza potrápí až v 70 % případů, přičemž nejčastěji jsou postiženy velké klouby. Z toho důvodu pacienty nejčastěji trápí:
- artróza kolene,
- artróza kyčle,
- artróza ramene.
Výjimkou však není ani artróza páteře či artróza rukou, tedy typicky článků jednotlivých prstů. Obecně může onemocnění postihnout takřka každý kloub v těle.
Anatomie kloubů
Aby bylo možné správně pochopit problematiku rozvoje a průběhu artrózy, je nejprve nutné znát nejen princip funkce kloubů, ale i jejich složení. Kloub je definovaný jako ohebné místo sloužící k pohybu určité části těla, ve kterém se stýkají minimálně dvě kosti. Je složený ze dvou styčných ploch pokrytých chrupavkou, přičemž jedna z těchto ploch se označuje jako kloubní hlavice a druhá jako kloubní jamka.
Další nezbytnou částí je pak kloubní pouzdro, jež celý kloub uzavírá a zároveň je zesíleno vazy. Z vnitřní strany je kloub vystlán synoviální vrstvou, která produkuje synoviální tekutinu, jejíž hlavní funkcí je mírnit tření mezi oběma plochami. Kromě toho také vyživuje kloubní chrupavku, která pokrývá kloubní konce kostí a představuje pojivovou tkáň složenou z chondrocytů, kolagenních, elastických vláken a mezibuněčné hmoty. Její struktura se neustále přestavuje, díky čemuž dochází k neustálé regeneraci chrupavky.
Pokud je však zátěž kladená na chrupavku větší než její regenerační schopnosti, dochází k jejímu poškozování, což se projevuje snížením její výšky. V některých případech může zcela vymizet až na kost, což způsobuje bolest. K ústupu chrupavky dochází rychleji po 40. roce života, kdy její odolnost přirozeně klesá a chrupavčitá vrstva v namáhaném kloubu se ztenčuje. Tento proces však není podmíněný jen věkem, podobně je tomu například i u mladých sportovců, kteří klouby přetěžují při tréninku. Z toho důvodu je důležitá nejen správná technika cvičení, ale i výživa sportovce.
Co je artróza a jaký má průběh?
Na rozdíl od artritidy, kdy je degenerace kloubů způsobená probíhajícím zánětem, je u artrózy na vině jejich mechanické opotřebení, jež vede k zásadním změnám vlastností kloubu a jeho přilehlých částí. K zatížení kloubů a k drobnému opotřebení samozřejmě dochází i běžným každodenním pohybem, s čímž se lidské tělo vyrovnává neustálým obnovováním chrupavek.
V momentě, kdy se schopnost obnovy sníží (věkem nebo dlouhodobě vysokou zátěží), rozvíjí se artróza, která kromě chrupavek a kostí zasahuje i okolní tkáně, čímž ovlivňuje celý kloub. Na tuto skutečnost následně reagují okolní vazy a svaly, a to konkrétně tak, že dochází k jejich oslabení, čímž se obtíže ještě zhoršují a pacient se ocitá v „začarovaném kruhu“. Ustupující chrupavka má za následek ztrátu tlumících vlastností jednotlivých kostí, dochází ke snížení množství synoviální tekutiny a ke zmenšení prostoru mezi jednotlivými kostmi.
To vše způsobuje zmenšení kloubní štěrbiny a zhoršení pohyblivosti (klouzání) kloubních ploch. Důsledkem je pak částečná či úplná ztráta pohyblivosti dané oblasti. Nedostatečný prostor mezi chrupavkami i mizející chrupavka mají za následek také vznik kloubních deformit i bolest, kterou pacienti zpravidla pociťují při zatížení postiženého kloubu, a to nejen pohybem, ale například také stáním. Později je bolest kloubů přítomná i v klidu.
V souvislosti s osteoartrózou se často vyskytují také osteofyty. Jedná se o výrůstky, které se tvoří směrem do kloubní dutiny. Bývají přítomny po celou dobu onemocnění a mohou způsobovat řadu nepříjemných obtíží, jako je praskání či vrzání v kloubu při pohybu, jež je způsobené odlomením osteofytů a jejich následným uvíznutím v kloubní dutině.
Stupně artrózy
To, jak moc je artróza u pacienta pokročilá, lze určit na základě 4 stupňů onemocnění:
- artróza 1. stupně – chrupavka se ztenčuje a důsledkem je zužující se kloubní štěrbina,
- artróza 2. stupně – i nadále dochází ke zúžená štěrbiny, kloubní plochy mohou obsahovat drobné nerovnosti, viditelná bývá i změna struktury,
- artróza 3. stupně – v této fázi vznikají osteofyty, ale objevit se mohou i další problémy, jako je například osteoporóza či osteoskleróza,
- artróza 4. stupně – kloubní štěrbina nakonec dočista mizí, na koncích kloubů jsou patrné deformace, objevují se i osteonekrotické změny, v této fázi přestává kloub fungovat.
Příčiny artrózy
Za obecnou příčinu artrózy je považováno opotřebení kloubní chrupavky. K němu může docházet hned z několika důvodů. Základní příčinou jejího řídnutí je věk. Starší pacienti mají mnohem vyšší tendenci k rozvoji artrózy, a to kvůli snížené schopnosti regenerace chrupavky. Za jejím poškozením však může stát také vysoká námaha kloubu u sportovců, fyzicky pracujících lidí, ale i jedinců se sedavým zaměstnáním, kteří mají větší pravděpodobnost nadváhy a obezity, jež může být pro klouby devastující. Vznik a vývoj artrózy mohou dále ovlivnit:
- dědičnost,
- poruchy metabolismu,
- špatné postavení kloubů,
- mikrotraumata,
- záněty kloubů,
- kloubní zlomeniny,
- nesprávná činnost ledvin,
- nedostatečná výživa kloubního systému.
Jaké má artróza příznaky?
Začínající artróza je zpravidla velice nenápadná, a to dokonce tak moc, že ji dotyčný vůbec nemusí zaregistrovat. Skrytě může onemocnění probíhat až několik desítek let, přičemž první příznaky se mohou objevit už kolem dvacátého roku života. I přesto, že nemocný o probíhající osteoartróze zatím neví, na kloubu již mohou být zaznamenány první změny v jeho struktuře. Fyzicky o sobě pak nemoc dá vědět nejčastěji:
- bolestí, která se objevuje při zátěži,
- noční bolestí kloubů,
- zánětem kloubu,
- bolestí svalů,
- problémy s pohybem,
- ztuhlostí kloubu, zejména pak při začátku pohybu,
- citlivostí na chlad a počasí obecně.
S jednotlivými fázemi nemoci pak intenzita příznaků stoupá a bolest pacienti zpravidla pociťují nejen při pohybu, ale také v klidu. Výsledkem je omezená a v některých případech dokonce i prakticky nulová hybnost postiženého kloubu. Příznaky se od sebe mohou samozřejmě lišit v závislosti na tom, jaký kloub je onemocněním zasažen.
V případě artrózy kyčelního kloubu (koxartróza) je bolest lokalizovaná v oblasti třísla a může vystřelovat po zadní straně stehna až do kolene. Jindy však přetrvává pouze v třísle či se přesouvá do oblasti kříže. Zatímco z počátku onemocnění nemocný pociťuje obtíže pouze při pohybu, s postupující nemocí o sobě bolest a další příznaky dávají znát i v klidu. V pokročilejších stádiích má pak pacient problém vykonávat celou řadu běžných úkonů, nemůže například vylézt z vany nebo si obléci ponožky.
Pokud artróza zasáhne okrajové klouby na ruce (risartróza), jsou projevy mírně odlišné. Přítomná bývá třeba ranní ztuhlost kloubů. Tento typ onemocnění nejčastěji trápí ženy středního věku, u nichž je často zaměňován za revmatoidní artritidu.
Diagnostika a léčba artrózy
Pokud vás zajímá, jak zastavit artrózu, máme pro vás bohužel špatnou zprávu. Je totiž nevyléčitelná. Léčba artrózy se proto soustředí pouze na tlumení jednotlivých příznaků a zpomalení progrese nemoci. Rekonvalescenci však musí předcházet pečlivá diagnostika, během které hraje důležitou roli anamnéza pacienta.
Lékaře bude zajímat, jak dlouho pacienta obtíže trápí, zda se objevují pouze za určitých podmínek, v konkrétní denní dobu, po námaze, během nečinnosti, anebo jsou přítomny stále. Kromě krevního rozboru pak lékař při podezření na osteoartrózu provede také řadu dalších vyšetření jako je rentgen, magnetická resonance, sonografie či scintigrafie.
Následovat bude komplexní léčba, která spočívá převážně v maximalizaci pohybového rozsahu, minimalizaci bolesti a zpomalení progrese nemoci, přičemž rekonvalescence může trvat i několik let. Během této doby bude pacient spolupracovat s fyzioterapeutem či rehabilitačním pracovníkem, který doporučí vhodné cviky potřebné k posílení svalstva. Dále může být nemocnému doporučena:
- magnetoterapie,
- elektroterapie,
- hydroterapie,
- akupunktura,
- léčba ultrazvukem.
U obézních pacientů či jedinců s nadváhou je na místě rovněž snížení hmotnosti, která postižený kloub ještě více zatěžuje. Důležitou roli pak hraje i používání celé řady protetických pomůcek, mezi které patří třeba vložky do bot, hole či ortézy. U jedinců provozujících sport, jenž daný kloub zatěžuje, je na místě jeho výrazné omezení či ukončení.
I přes bolest a ztuhlost, která je pro artrózu typická, je však nutné zůstat aktivním. V opačném případě by pacient mohl skončit jako naprosto imobilní. Ideální volbou je například jóga nebo tai-chi. Oba druhy cvičení jsou šetrné vůči kloubům a dokáží v těle navodit vnitřní klid a harmonii. Kromě toho se náročné sporty doporučuje nahradit například plaváním, jízdou na kole, běžkováním či vodním aerobikem. Pomoci pak mohou také horké a studené obklady, prohřívání postižených oblastí či parafínové zábaly.
Co se týče léků, zcela běžně lékaři doporučují nesteroidní antirevmatika, jež tlumí bolest, zánět a některé mohou i zlepšovat funkci kloubů. Jejich účinek je však krátkodobý a navíc mohou vyvolat celou řadu nežádoucích účinků, například v podobě žaludečních vředů. Nežádoucí vliv pak mohou mít i na srdce. Mezi další léky používané v souvislosti s artrózou patří:
- chondroprotektiva – tyto léky se doporučují jedincům s vyšší fyzickou zátěží, u nichž je riziko osteoartrózy výrazně vyšší. Užívat je lze i k léčbě nepříliš rozvinuté artrózy,
- chondroitin sulfát – má vliv na metabolické děje probíhající v chrupavce, konkrétně pak na jejich rovnováhu. Kromě toho zabezpečuje elasticitu chrupavky tím, že váže vodu v tkáních. Známý je také svými protizánětlivými účinky a ochranou chrupavky proti látkám, které ji poškozují.
- glukosamin sulfát – jedná se o přípravky, které povzbuzují buňky chrupavky k tvorbě kolagenu. Jeho dostatečné množství je potřebné k tomu, aby si chrupavka ponechala svou pružnost,
- kortikosteroidy – léky, jakými jsou kortikosteroidy, pomáhají tlumit zánět a za tímto účelem bývají i poměrně často předepisovány. Před dlouhodobým užíváním však odborníci varují. Postupně vede k potlačení imunity a negativní vliv má také na tvorbu vlastního kortisonu.
- kolagen – jedná se o tělu přirozenou látku, která se běžně vyskytuje v kostech, šlachách i chrupavkách,
Pokud farmakologická ani pohybová léčba nezabírá, přistupuje lékař k chirurgickým zákrokům. Jedním z nich je endoskopicky prováděný výplach kloubu, jehož pomocí dojde k odstranění drobné drtě z oddroleného kloubu. Chirurgicky je dále možné postižený kloub obrušovat, konkrétně pak jeho nerovnost. V případě závažné artrózy bez možnosti zlepšení indikuje chirurg totální náhradu postiženého kloubu.
Artróza: babské rady
Co na artrózu podle babských receptů? Kromě přiměřené tělesné aktivity a dostatku spánku může pomoci třeba Priessnitzův obklad přiložený na postižený kloub. Co se týče bylinné léčby, vhodné jsou například kostivalové masti. Obecně pak kloubům napomáhají i tyto byliny:
- tužebník,
- bříza,
- pampeliška,
- přeslička,
- truskavec,
- zlatobýl,
- kopřiva,
- bez,
- šípek,
- třapatka,
- lichořeřišnice.
Prevence artrózy
Vhodnou prevencí je v případě artrózy pravidelná (přiměřená) fyzická aktivita, vhodný není například vrcholový fotbal, hokej, basketbal, házená či běh na tvrdých površích. Pokud dotyčný některý z takto náročných sporů vykonává, měl by dostatek času věnovat také regeneraci a do svého jídelníčku ideálně zařadit doplňky stravy podporující zdraví kloubů. U lidí s nadváhou je na místě redukce tělesné hmotnosti.
Zdroje: artrocentrum.cz, lékárna.cz, benu.cz, nemocniceprerov.agel.cz, kloubin.cz, nemoci.vitalion.cz, orling.cz