Lichořeřišnice se někdy označuje jako přírodní antibiotikum. Jaké jsou její účinky?

Lichořeřišnice

Zdroj: Pixabay

Ačkoliv má složitý název, v lidovém léčitelství je dobře známá. Řeč je samozřejmě o lichořeřišnici, která se vyznačuje antibiotickými, antivirotickými či antibakteriálními účinky a pomáhá při léčbě různých akutních i chronických zánětů. Využít se dají semena, květy i listy, přičemž někteří lidé pěstují lichořeřišnici také jako okrasnou bylinu.

Co je lichořeřišnice?

Pod názvem lichořeřišnice se ukrývá rostlinný rod jednoletých nebo vytrvalých bylin, který se řadí do čeledi lichořeřišnicovité. Zahrnuje více než 90 různých druhů, kterým se dobře daří především v Jižní a Střední Americe, ale s některými z nich se můžete setkat také na našem území. Jde hlavně o lichořeřišnici větší, kterou si lidé někdy pletou s řeřichou.

Latinský název pro lichořeřišnici je Tropaeolum, což znamená trofej nebo vítězství na bitevním poli. Švédskému přírodovědci Carlu von Linné, který tuto rostlinu popsal, totiž její listy na první pohled připomínaly štíty a květy zase helmice, jež někdo probodl kopím a potřísnil krví. V češtině se pak můžete setkat i s lidovým pojmenováním kapucínka a lichořeřišnice anglicky se řekne nasturtium.

Historie

Odkud lichořeřišnice pochází? Tato rostlina byla původně rozšířená v severních tropických oblastech Jižní Ameriky, tedy v Ekvádoru, Peru nebo Kolumbii. Indiáni ji zde používali jako antibakteriální činidlo, přičemž dobře věděli, že nejlepší efekt má lichořeřišnice v čerstvém stavu. Ve formě obkladů ji přikládali na různé infikované rány a zároveň z ní připravovali extrakty pro léčbu vnitřních infekcí.

Později se lichořeřišnice rozšířila také na další kontinenty, jako je Severní a Střední Amerika, Austrálie a částečně i Afrika nebo Asie. Díky španělským dobyvatelům se pak lichořeřišnice dostala také na území Evropy, a to pravděpodobně z Peru. Místní obyvatelé ovšem s touto rostlinou zacházeli jinak než Inkové a na zahradách se začala objevovat především pro svou okrasnou funkci.

Později se ale v Evropě lichořeřišnice začala používat také při léčbě různých onemocnění dýchacích cest a zároveň jako pomocník v boji proti akutním i chronickým zánětům močových cest. V příhodných podmínkách (subtropy a tropy) tato rostlina zplaněla a dále se množí bez jakéhokoliv lidského přičinění. Na našem území se to však stává pouze zřídka.

Jak vypadá lichořeřišnice?

Jde převážně o dužnaté byliny, které na první pohled zaujmou výraznými květy. Jejich lodyha bývá plazivá, může dosahovat až do délky 5 metrů a ke šplhání po různých okolních rostlinách jí napomáhají ovíjivé řapíky tmavě zelených nebo žíhaných listů, které bývají dlouhé klidně i 20 centimetrů. Některé vytrvalé druhy pak mohou mít také oddenky nebo stonkové hlízy.

Zatímco hlíznaté druhy zpočátku bývají spíše vzpřímené, mají kratší lodyhy a často dosahují až do výšky 1 metru, jiné druhy jsou naopak plazivé. Pokud jde o květy, ty jsou oboupohlavné a rostou na dlouhých stopkách. Nápadný kalich složený z 5 lístků může mít různé zbarvení, od žluté přes oranžovou až po červenou a fialovou, přičemž existuje i řada žíhaných kombinací.

Jakmile hmyz lichořeřišnici opyluje, objeví se třídílné tobolky, které mohou být svraštělé, ale výjimečně také křídlaté. Ty obsahují semena bez endospermu (vnitřní živné pletivo). Pokud jde o to, jaké má lichořeřišnice použití, při troše dobré vůle můžete zužitkovat celou rostlinu, tedy květy, listy, semena i čerstvou šťávu.

Druhy lichořeřišnice

Rostlinný rod lichořeřišnice dnes zahrnuje více než 90 různých druhů bylin. Některé z nich se pěstují pro své léčivé účinky, jiné pak plní hlavně okrasnou funkci. V minulosti byla oblíbená třeba lichořeřišnice nízká (Tropaeolum minus), ale na evropském území se dnes pěstuje hlavně lichořeřišnice větší a v oblasti Jižní Ameriky hojně roste lichořeřišnice hlíznatá.

Lichořeřišnice větší

Mezi nejoblíbenější druhy pěstované na našem území se řadí lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus), což je jednoletá bylina, která dorůstá do velikosti 15 až 40 centimetrů. Z její poléhavé lodyhy, která se v příhodných podmínkách může plazit až do délky 5 metrů (u nás spíše 3 metry), vyrůstají štítovité listy s ovíjivými řapíky. Ty jsou celokrajné, mělce laločnaté a lysé.

Souměrné oboupohlavné květy rostou na stopkách dlouhých 6 až 13 centimetrů. Obsahují 8 plodných nitkovitých tyčinek s prašníky. Korunních plátků je obvykle 7 až 10 a bývají uspořádány ve dvou přeslenech. Pětice kališních lístků může mít v závislosti na odrůdě různé zbarvení, takže jsou například červené, oranžové, krémově bílé, lososové, žluté i fialové.

Ve středoevropských podmínkách vykvétá lichořeřišnice větší od června do října. Po opylování hmyzem se objevuje třípouzdrá tobolka se semeny, kterými se tato rostlina rozmnožuje. Dnes lidé pěstují tento druh hlavně jako okrasnou bylinu, která se hodí do truhlíku i na venkovní záhony. Své využití si však našla také v lidovém léčitelství.

Lichořeřišnice hlíznatá

Jako lichořeřišnice hlíznatá (Tropaeolum tuberosum) se označuje vytrvalá užitková rostlina, která roste převážně v místech svého původu, tedy v horských oblastech And na území Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Chile nebo Argentiny. Kromě toho se však zkušebně pěstuje i na Novém Zélandu a na dalších místech.

Jde o bylinu s jedlými hlízami o velikosti 5 až 15 centimetrů, které vyrůstají z prvního článku stonku. Povrch těchto hlíz je mírně voskovitý, přičemž jejich tvar i barva vždy závisí na konkrétní odrůdě dané lichořeřišnice. Dužnaté lodyhy po vyrašení nejprve rostou vzpřímeně, ale brzy se vyvrátí a začnou se plazit po zemi nebo pokryjí jiné rostliny. S oporou mohou dosáhnout do výšky 2 metrů.

Listy lichořeřišnice hlíznaté jsou ovíjivé, mají načervenalé řapíky a jejich zbarvení je na horní straně tmavě zelené, ale na spodní straně spíše světlejší. Květy pak mívají červenou nebo žlutou barvu, jsou bohaté na pyl a lákají hmyz i drobné ptactvo. Po ukončení produkčního cyklu lodyhy odumírají a usychají, ale hlízy v zemi přežívají klidně až do další sezóny, jelikož jsou odolné proti mrazu.

Pokud jde o využití této lichořeřišnice, důležité jsou především její hlízy, které se tepelně zpracovávají. Zatímco některé bývají sladké, jiné mohou mít nahořklou chuť. Podávají se vařené nebo dušené spolu s masem a bramborami, ale dají se jíst i pečené nebo smažené. Mladé listy, květy i výhonky se pak hodí pro přípravu zeleninových pokrmů, ale rostlina má i léčivé účinky.

Lichořeřišnice žlutá

Dalším zajímavým druhem je lichořeřišnice žlutá (Tropaeolum peregrinum), která se označuje také jako lichořeřišnice stěhovavá. Na zahradě se pěstuje hlavně jako okrasná popínavá rostlina, která porůstá zdi, pergoly nebo ploty rodinných domů. Svou oblibu si získala pro jasně žluté až kanárkové květy a kromě toho má tato lichořeřišnice listy modro-zelené barvy s jasnými zářezy.

Účinné látky

Lichořeřišnice obsahuje thioglykosid glykotropeolin, jenž se prostřednictvím myrosinu štěpí na vlastní mikrobiálně účinnou složku, která se nazývá benzylisothiokyanatan. Mezi další účinné látky se pak řadí silice a draslík, které jsou zastoupeny především v tobolce. Listy jsou bohaté na vitamín C, chlorofyl a hořčík, semena obsahují železo či fosfor a v lichořeřišnici můžete najít také stopy betakarotenu.

Jaké má lichořeřišnice účinky?

Lichořeřišnice si lidé po dlouhá staletí cenili pro její léčivé vlastnosti, díky kterým si tato bylina našla své místo v tradičním lidovém léčitelství, bylinkářství a fytoterapii. Je oblíbená především pro své antibiotické, antivirotické a antibakteriální účinky, přičemž pomáhá bojovat proti patogenům, jako jsou streptokoky, stafylokoky, escherichia coli, proteus vulgaris nebo salmonely.

V rámci alternativní medicíny se dnes lichořeřišnice využívá hlavně jako přírodní antibiotikum, které pomáhá v boji proti různým onemocněním dýchacích cest (hrtanu, průdušek, plic). Vyzkoušet ji tak můžete třeba při léčbě kašle a chronických zánětů, ale zároveň působí jako účinné antiseptikum (protimikrobiální látka) a dobře se hodí třeba při bolestech v krku.

Díky obsahu baktericidních látek pomáhá lichořeřišnice také při vnitřních infekcích, jako jsou například různé záněty močových cest a ledvin. Osvědčila se ovšem i při léčbě dalších chorob, kam patří například zánět prostaty nebo zánět vaječníků. V podobě doplňků stravy může lichořeřišnice také podpořit léčbu antibiotiky.

Aby toho nebylo málo, výtažky z této zajímavé rostliny zároveň posilují imunitu a zlepšují činnost centrální nervové soustavy. Kromě toho se dá využít lichořeřišnice na vlasy. Prokazatelně brání jejich vypadávání, což je pro mnohé pacienty velice nepříjemné, ale také podporuje jejich růst a pomáhá v boji proti lupům. Dále pak údajně léčí lichořeřišnice akné či opary a pomáhá zklidňovat pokožku.

Kdy se tedy lichořeřišnice používá?

  • Při akutních i chronických zánětech,
  • při zánětech dýchacího aparátu,
  • při zánětech močového ústrojí,
  • při zánětech vaječníků,
  • při zánětech prostaty,
  • proti padání vlasů,
  • proti lupům,
  • pro povzbuzení dalšího růstu vlasů,
  • pro posílení obranyschopnosti,
  • jako projímadlo (na zácpu).

Má lichořeřišnice nežádoucí účinky?

Ačkoliv může mít lichořeřišnice pozitivní vliv na lidský organismus, při jejím používání můžete zaznamenat také některé vedlejší účinky, jako je například nevolnost, nechutenství nebo bolest břicha. Konzumaci v jakékoliv podobě je proto dobré konzultovat se svým ošetřujícím lékařem, který případně doporučí i vhodné dávkování.

Tato rostlina údajně není vhodná pro pacienty trpící gastritidou nebo žaludečními vředy, pro děti ani pro osoby, které jsou na ni alergické. Pokud jde o to, jak ovlivňuje lichořeřišnice těhotenství a zda je vhodná lichořeřišnice při kojení, v současné době se tato bylina nastávajícím matkám ani kojícím ženám nedoporučuje.

Využití lichořeřišnice

Jelikož jsou všechny části lichořeřišnice léčivé, dá se zužitkovat v celém svém objemu. Tinkturu připravovanou ze semen či poupat lichořeřišnice lidé považují za přírodní antibiotikum. Semena lichořeřišnice se přitom sbírají teprve po dozrání, tedy v září a říjnu. Své využití si ovšem našly i květy, listy nebo poupata. Mají příjemně kořenitou chuť, která některým lidem připomíná ředkvičku či řeřichu.

Květy lichořeřišnice, které hrají všemi možnými barvami, jsou jedlé, a mohou tak ozdobit nejen zahradu nebo balkon, ale i celou řadu pokrmů. Mladé výhonky a listy se dají využít v kuchyni jako koření do různých zeleninových salátů. Poupata a nezralé plody naložené v octě se pak konzumují jako náhražka za kapary a v kuchyni lidé připravují také pesto z lichořeřišnice.

Pokud vás lichořeřišnice zaujala a chtěli byste ji sami vyzkoušet, můžete to udělat hned několika různými způsoby. Dá se konzumovat v čerstvém stavu, ale spousta lidí si například připravuje z vypěstované lichořeřišnice čaj, který by měl údajně zlepšit činnost trávicího ústrojí a zlepšit krevní oběh. Stačí sesbírat dvě lžičky listů, které přelijete vroucí vodou a necháte 10 minut louhovat.

Další variantou je pak domácí tinktura z lichořeřišnice, která pomáhá zmírnit menstruační bolesti, léčí záněty a dá se dokonce použít pro ošetření poškozených vlasů. Kromě toho lidé připravují i kapky z lichořeřišnice a samozřejmě se dá využít i lichořeřišnice sušená. Zakoupit pak můžete sušené listy nebo semínka lichořeřišnice a k dispozici jsou také doplňky stravy či různé další přípravky s výtažky z této byliny. Sem patří:

  • lichořeřišnice tinktura,
  • lichořeřišnice tablety,
  • lichořeřišnice sirup,
  • čaj z lichořeřišnice,
  • bylinný extrakt z lichořeřišnice,
  • lichořeřišnice kapky,
  • šampon s lichořeřišnicí.

Jaké má lichořeřišnice dávkování?

Čerstvá lichořeřišnice se užívá zpravidla dvakrát denně, konkrétně ráno a odpoledne. Účinné látky začnou v lidském těle působit zhruba dvě až tři hodiny po požití této byliny, přičemž největšího účinky lichořeřišnice mívá zhruba mezi čtvrtou a desátou hodinou. Největší sílu má lichořeřišnice v čerstvém stavu údajně od června do září.

Při výběru doplňků stravy a jiných přípravků s lichořeřišnicí by lidé vždy měli vyhledávat prověřené obchody a dodavatele. Co se týče dávkování lichořeřišnice, v tomto případě vždy záleží na tom, co vám doporučí ošetřující lékař, a samozřejmě je nutné vzít v potaz informace na obalu jednotlivých produktů.

Lichořeřišnice pěstování

Přemýšlíte, jak pěstovat lichořeřišnici? Dobrou zprávou je, že si s touto rostlinou poradí i začátečníci, jelikož není příliš náročná. V našich podmínkách se obvykle pěstuje jako letnička, jelikož nesnese mráz. Patří ovšem k nejdéle kvetoucím jednoletkám, přičemž rozkvétá již v průběhu června a květy se na jejích stoncích objevují až do září nebo do října.

Nízké kompaktní formy lichořeřišnice se skvěle hodí do truhlíků a dalších větších nádob, které později umístíte na balkon nebo na terasu. Bujněji rostoucí plazivé formy zase lidé pěstují spíše s oporou ve formě pergoly nebo plotu a skvěle poslouží také pro zaplnění prázdných míst na záhoncích. Když rostlinu navíc umístíte k ovocným stromům, bude od nich odpuzovat nežádoucí hmyz.

Pokud jde o vhodné stanoviště pro pěstování lichořeřišnice, tato bylina si libuje na slunných a teplých místech, ale poroste i v polostínu. Zemina by měla být spíše chudší, vlhká a dobře propustná. Problém by mohl nastat v případě, že půda, do které lichořeřišnici umístíte, obsahuje příliš velké množství dusíku. Ten totiž podporuje růst listů, ale má negativní vliv na kvetení.

Semena lichořeřišnice se vysévají v druhé polovině května, kdy již nehrozí, že by je mohly ohrozit přízemní mrazíky. V polovině dubna se však dají ve skleníku nebo za oknem také předpěstovat sazenice, které později vysadíte na záhon nebo do truhlíku. Po výsevu je nutné semena pravidelně zalévat, aby nezaschla. Klíčí zhruba po dvou až třech týdnech.

Zdroje: topvet.cz, herbavis.cz, bylinkyprovsechny.cz, bylinkovo.cz

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top