Syndrom náhlého úmrtí kojence je strašákem mnoha rodičů. Jak mu předcházet?

Syndrom náhlého úmrtí kojence
Zdroj: Depositphotos

Přestože v jednu chvíli může být miminko zdravé a spokojeně odpočívat ve své postýlce, stačí jen chvilka, aby se noční můra každého rodiče o smrti milovaného dítěte proměnila ve skutečnost. Na vině bývá syndrom náhlého úmrtí kojence, jehož přesnou příčinu lékaři neznají. Existuje ovšem řada preventivních opatření, s jejichž pomocí lze riziko výrazně snížit.

Co je SIDS?

Syndrom náhlého úmrtí kojence, který je známý také pod zkratkou SIDS (Sudden Infant Death Syndrome), je stav, kdy miminko ve spánku náhle přestane dýchat, a to bez jakékoliv zjevné příčiny. Pokud rodiče na zástavu dechu včas nepřijdou, dítě bohužel umírá, aniž by se následně podařilo prostřednictvím pitvy objasnit, co k jeho smrti vedlo.

Jelikož miminko dosud na své okolí působilo zdravým dojmem a mělo se čile k světu, zástava dechu přichází pro rodiče většinou zcela nečekaně, a pokud není včas zahájena účinná resuscitace, dítě se již znovu nikdy nenadechne. Problém zde ale spočívá v tom, že SIDS přichází během spánku, miminko nekřičí, a jeho tichý zápas o život tak mnohým rodičům bohužel unikne.

Syndrom náhlého úmrtí novorozence či kojence typicky postihuje zdravé děti během 1. roku jejich života. Zhruba v 95 % případů se objeví do šestého měsíce věku, přičemž maximum případů lékaři zaznamenali mezi 2. a 4. měsícem života. O něco častěji pak bývají postiženi chlapci než děvčata (zhruba v poměru 1,6 : 1,4). [1, 2, 3]

Jaké má SIDS příčiny?

V současné době sice existuje celá řada hypotéz, které se snaží vysvětlit, jaké faktory jsou za syndrom náhlého úmrtí dítěte zodpovědné, ale přesnou příčinu lékaři stále neznají. Tento stav přitom nelze jednoduše klasifikovat jako běžnou nemoc, protože k úmrtí malých dětí dochází bez jakéhokoliv zjevného důvodu a příčinu bohužel neobjasní ani pitva.

Mezi nejdiskutovanější možnosti se nicméně řadí nedostatečná vyzrálost dechových center v prodloužené míše dítěte, která vede k zástavě dechu, nebo také porucha srdečního rytmu, což může způsobit zástavu srdeční činnosti. Oba tyto mechanismy se dnes promítají do různých teorií, přičemž existuje celá řada faktorů, které mohou podle lékařů k rozvoji SIDS přispět:

  • výskyt SIDS v rodině,
  • mužské pohlaví a věk do 6 měsíců,
  • nízká porodní hmotnost dítěte,
  • předčasné narození miminka,
  • spánek v poloze na bříšku či na boku,
  • spánek v přehřáté místnosti,
  • spánek na měkkém povrchu,
  • spánek v posteli rodičů,
  • rizika na straně matky,
  • žádné či nedostatečné kojení,
  • vývojové vady a onemocnění dítěte.

Genetické faktory

V některých rodinách se syndrom náhlého úmrtí kojenců objevuje častěji, což lékaře vede k úvahám o tom, že možná existují nějaké vrozené predispozice, které mohou být s tímto stavem spojené. Někteří navíc předpokládají, že zde může existovat souvislost s  geneticky podmíněnými chorobami, kam patří například:

  • trombofilní poruchy,
  • poruchy metabolismu glukózy,
  • poruchy beta-oxidace mastných kyselin,
  • poruchy iontových kanálů myokardu.

Je tedy možné, že syndrom náhlého úmrtí kojence představuje průnik několika činitelů, konkrétně predispozičních faktorů, dále pak faktorů zevního prostředí a počátečního spouštěcího mechanismu. Obecně je pak přijímaný jakýsi model trojího rizika, kdy se syndrom náhlého úmrtí dítěte objevuje u novorozenců a kojenců ve zranitelném vývojovém stádiu, kteří vykazují suboptimální fyziologické regulační reakce a zároveň jsou vystaveni nějakému spouštěči.

Rizika na straně matky

Existuje také celá řada rizikových faktorů, které se pojí přímo s matkou dítěte postiženého syndromem náhlého úmrtí kojenců. K těm můžeme zařadit následující činitele:

  • nízký věk (ženy mladší 20 let),
  • infekce močopohlavního systému,
  • zdravotní komplikace během těhotenství,
  • nedostatečná prenatální péče,
  • kouření a konzumace alkoholu,
  • drogová závislost,
  • nedostatečná výživa,
  • nízký socio-ekonomický status,
  • krátká doba od předchozího těhotenství.

Rizika na straně dítěte

Kromě výše uvedeného se ale doporučuje dávat pozor i na zdravotní stav miminka. V tomto ohledu je nebezpečné třeba dušení při porodu (porodní asfyxie) nebo další perinatální a postnatální komplikace. Problematické jsou ale i vývojové vady a onemocnění plic, jako je bronchopulmonální dysplazie, poruchy centrální nervové soustavy, spánková apnoe či horečnatá onemocnění během posledních dvou týdnů před rozvojem SIDS.

Dalším faktorem, který zde pravděpodobně hraje důležitou roli, je předčasné narození dítěte a nízká porodní hmotnost (méně než 2500 g). Nedonošenost se přitom pojí s nezralostí orgánů a životně důležitých funkcí, což souvisí i s vyšším rizikem poporodních komplikací (sem patří mimo jiné apnoické pauzy, jejichž výskyt může způsobit poruchy srdečního rytmu).

Ukládání ke spánku

Přestože by novorozenci měli spát ve stejné místnosti jako jejich rodiče, aby mohli dospělí v případě jakýchkoliv komplikací okamžitě zareagovat, nedoporučuje se, aby děti sdílely postel se svými rodiči, sourozenci nebo dokonce s domácími mazlíčky. Důsledkem může být nejen syndrom náhlého úmrtí kojence, ale například i nechtěné zalehnutí dítěte jedním z rodičů.

Jedním z hlavních rizikových faktorů je pak ukládání dítěte ke spánku v poloze na bříšku. Miminko může mít problém s dýcháním, protože spaní na břiše v tomto případě blokuje dostatečný přívod vzduchu. Kromě toho může dojít k situaci, kdy dítě začne vdechovat svůj vlastní vydechovaný vzduch, takže hladina kyslíku v těle klesá. Ani poloha na boku přitom není pro miminko vhodná, jelikož může velice snadno dojít k přetočení dítěte na bříško.

Miminka by neměla spát ani na příliš měkkém povrchu (měkká matrace), který nevyplní správně celý rám postýlky, přičemž pod hlavou ani kolem ní by se neměly vyskytovat žádné polštářky. Kromě toho je nutné odstranit také veškeré polstrované a plyšové předměty, které by mohly dítěti způsobit potíže. Jedná se o různé hračky, ručníky, klíny či polohovadla.

Přehřátí organismu

Mezi faktory, které zvyšují riziko, že se objeví syndrom náhlého úmrtí kojence, patří také přehřívání dětského organismu. Důvodem bývá nadměrné oblékání a přikrývání miminek, a to hlavně během chladných zimních měsíců. Svou roli zde ale hraje i příliš vysoká teplota v místnosti. [4, 5, 6, 7, 8, 9, 10]

Co říkají o SIDS statistiky?

Ve vyspělých zemích syndrom SIDS údajně postihuje jedno z tisíce narozených dětí. Nejmenší výskyt přitom lékaři zaznamenali v asijských zemích, zatímco nejvíce se s ním potýkají v Austrálii a na Novém Zélandu. Svou roli zde tedy hrají také geografické faktory, přičemž důležité jsou hlavně odlišné kulturní normy, praktiky výchovy a často i socioekonomická situace. V České republice pak syndrom SIDS každoročně postihne hned několik desítek rodin. [11, 12, 13]

Zásady prevence SIDS

Vzhledem k tomu, že existuje velké množství rizikových faktorů, které mohou fungovat jako spouštěče pro SIDS syndrom, je nutné snažit se jim za každou cenu vyhýbat. Abyste zajistili svému dítěti bezpečí, dbejte na dodržování následujících preventivních opatření:

  • Spánek na zádech – od té doby, kdy pediatři doporučují rodičům, aby ukládali své děti do polohy na zádech, se výskyt syndromu náhlého úmrtí kojenců výrazně snížil. Kromě toho je důležité obracet dítě na záda ve chvíli, kdy zjistíte, že se ve spánku otočilo na bříško.
  • Zabezpečení postýlky – pro novorozence a kojence jsou vhodné tvrdší matrace, které vyplní celý rám postýlky. Rozhodně byste jim neměli podkládat hlavu polštářem a z postýlky vyndejte také plyšáky, dečky, klíny, polštářky a další věci, do kterých by se mohly děti zamotat. Na spaní je naopak ideální spací pytel.
  • Umístění postýlky – postýlka dítěte mladšího jednoho roku by měla být vždy umístěna v ložnici rodičů, kteří na něj tak mohou lépe dohlížet a zároveň jej nakrmit či pochovat, kdykoliv potřebuje. Dítě by s nimi ovšem nikdy nemělo spát ve společné posteli, jelikož hrozí možnost zalehnutí nebo zamotání miminka do lůžkovin a následné udušení.
  • Vypodložení matrace – pokud má dítě sklony k ublinkávání, je možné matraci trochu vypodložit, aby byla hlavička v mírně zvýšené poloze. To samé pak platí i v případě, že se dítě potýká s respiračním onemocněním. Rozhodně mu ale nedávejte normální polštář.
  • Správné oblékání dítěte – děti by vždy měly být v teple, ale nesmí se přehřívat, což poznáte podle toho, že se nadměrně potí a má červené tváře. Z toho důvodu by jej rodiče neměli nikdy oblékat příliš. Samozřejmě mu ale nesmí být ani zima, což signalizují studené ručičky a nos.
  • Optimální teplota – v místnosti, kde novorozenec nebo kojenec spí, je nutné udržovat přiměřenou pokojovou teplotu, která by se měla pohybovat kolem 18–20 °C. Důležité je také krátce a opakovaně větrat.
  • Používání dudlíků – ukázalo se, dětem, které běžně používají dudlíky, hrozí nižší riziko SIDS. Každé miminko je ovšem jiné, takže jej svému dítěti nabídněte a uvidíte, jak na něj zareaguje. Pokud ho odmítne, nenuťte mu ho.
  • Nekuřácké prostředí – děti by měly vyrůstat v nekuřáckém prostředí a důležité je také to, aby matky během těhotenství a kojení nekouřily. Kromě toho by se měly vyhnout také konzumaci alkoholu a užívání návykových látek.
  • Kojení – v ideálním případě by matky měly své děti alespoň během prvních šesti měsíců života kojit. Některé studie totiž naznačují, že kojení může hrát důležitou roli při prevenci SIDS a dalších zdravotních komplikací.
  • Zvýšená obezřetnost – pokud se v rodině již vyskytl nějaký případ SIDS nebo se miminko potýká s nějakými zdravotními problémy, rodiče by měli dbát zvýšené opatrnosti a dobře svého potomka hlídat.

Někteří rodiče se obávají, že když bude dítě spát neustále v poloze na zádech, dojde ke sležení jeho hlavičky (tzv. flat head syndrome). Kvůli tomu lékaři doporučují měnit polohu hlavičky v postýlce a nechat dítě trávit více času na bříšku ve chvíli, kdy je vzhůru. [14, 15, 16, 17, 18, 19]

Zemřelo nějaké dítě ve vašem okolí v důsledku SIDS?

Monitory dechu

Pokud jde o to, do kdy hrozí syndrom náhlého úmrtí dítěte, obvykle se udává období šesti měsíců života, ale rodiče by měli své dítě samozřejmě sledovat i po jejich uplynutí. S tím mohou pomoci monitory dechu, které bývají obecně nastavené na hlídání miminek až do jednoho roku věku. Dojde-li k zástavě dechu na dobu delší než 10 vteřin, spustí se alarm, který rodiče na problém upozorní.

Monitory dechu se v podobě podložky obvykle ukládají pod matraci, na které dítě spí. K této podložce je navíc připojený také ovládací panel, jenž obsahuje tlačítka pro zapnutí a vypnutí, baterie a samozřejmě alarm. Přístroj je pak možné přidělat přímo na postýlku nebo na jiné vhodné místo. Po uložení dítěte stačí monitor zapnout a ten bude snímat vibrace dechu miminka.

V ideálním případě by lidé měli používat pouze monitory dechu, které jsou označené jako zdravotnická pomůcka. Když dojde k zástavě dechu nebo dítě začne z nějakého důvodu dýchat nepravidelně, ozve se varovný signál a na přístroji začne blikat červená kontrolka. Rodiče by měli na takovou situaci co nejrychleji zareagovat, poskytnout dítěti první pomoc a případně přivolat lékaře, což může miminku zachránit život. [20, 21, 22, 23]

Jak postupovat při zástavě dechu?

Pokud si všimnete, že dítě přestalo dýchat, nebo vás na to upozorní monitor dechu, je nutné jednat rychle a racionálně. Když miminko nijak nereaguje na podněty (oslovení, bolest), jeho pokožka je bledá, našedlá či namodralá a necítíte jeho dech, zahajte okamžitě resuscitaci. Ta je v danou chvíli zásadní a má přednost i před voláním na linku 155 či 112, které by mělo následovat po minutě resuscitace.

Důvodem zástavy dechu u dětí může být syndrom náhlého úmrtí kojence, ale také překážka v dýchacích cestách (vdechnutá tekutina nebo cizí těleso). Proto nejprve zkontrolujte, zda dýchání něco neblokuje, snažte se uvolnit jeho dýchací cesty a vyčistěte mu ústa. Pokud dítě stále nedýchá, položte jej na pevnou podložku, mírně zakloňte hlavičku a předsuňte bradu.

Následně dítě pětkrát prodýchněte, přičemž u nejmenších se to provádí do nosu a úst zároveň, a to pouze malým objemem vzduchu z vašich úst. Jestliže dítě stále nereaguje, zahajte srdeční masáž a kontaktujte záchrannou službu. Položte dva prsty na hrudní kost uprostřed spojnice prsních bradavek a zmáčkněte hrudník směrem k podložce zhruba do hloubky 2–3 cm.

Kompletní resuscitace se provádí obvykle v poměru 15:2, tedy 15 stlačení srdce a následně 2 vdechy (někde se ovšem uvádí také 30:2). Hrudník dítěte se přitom musí zvedat a frekvence u kojenců by měla být zhruba 120 stlačení za minutu. U novorozenců po porodu se uvádí poměr 3:1 (90 kompresí hrudníku a 30 dechů za minutu). Takto je nutné pokračovat až do příjezdu zdravotnické záchranné služby nebo do chvíle, kdy u dítěte dojde k obnovení dýchání. [24, 25, 26, 27, 28]

Zdroje: wikiskripta.eu, mayoclinic.org, nhs.uk, kidshealth.org, ncbi.nlm.nih.gov, pediatriepropraxi.cz, nemuh.cz, nemocnicevalasskemezirici.agel.cz, usti.nempk.cz, sidsforum.cz, fnol.cz

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top