Co je žlutá zimnice?
Co se dozvíte v článku
Jako žlutá zimnice (yellow fever, febris flava) se označuje akutní horečnaté krvácivé onemocnění virového původu, které se šíří prostřednictvím infikovaných komárů. Tato nemoc pacientům způsobuje velice závažné zdravotní komplikace, přičemž podle Světové zdravotnické organizace 25–50 % nemocných s těžkou formou umírá během dvou týdnů od propuknutí prvotních příznaků.
Jméno žlutá zimnice dostala tato nemoc podle jednoho z typickým symptomů (žloutenka), který se objevuje u velké části nemocných. Vzhledem k tomu, že prvotní příznaky, které se u pacientů postupně rozvíjejí, nejsou specifické pouze pro tuto chorobu, lidé někdy žlutou zimnici zaměňují za jiné druhy tropických nemocí.
Žlutá zimnice: Výskyt
Pokud jde o výskyt žluté zimnice, toto onemocnění se endemicky vyskytuje v subtropických a tropických oblastech Afriky, ve Střední Americe a v rovníkové části Jižní Ameriky. Vzácně se pak se žlutou zimnicí můžete setkat také v Severní Americe nebo v Karibiku a v minulosti se případy této choroby objevily dokonce i v Evropě.
Podle epidemiologie výskytu lékaři rozlišují několik různých forem žluté zimnice. První z nich je městský (urbánní) typ nemoci, který je celoroční a nezávislý na období dešťů. Virus v tomto případě koluje pouze mezi lidmi a díky vysoké proočkovanosti městské populace dnes již nezpůsobuje takové potíže jako v minulosti.
Častější je džunglový typ nemoci, který se označuje také jako sylvatická forma žluté zimnice. Tento typ se vyskytuje v přírodních ohniscích nákazy mezi opicemi, které reagují na minimální infekční dávku a hromadně vymírají.
Dále pak hovoříme o přechodné, savanové formě, která se v endemických oblastech šíří hlavně během období dešťů, tedy od ledna do března, a to prostřednictvím komárů sajících na opicích nebo primátech. Nejvíce ohroženi jsou přitom lidé pracující nebo pobývající tou dobou v deštném pralese.
Příčiny žluté zimnice
Původcem onemocnění je virus žluté zimnice, který se řadí mezi flaviviry. Tento RNA virus je citlivý na světlo, teplo a UV záření, ale také na dezinfekční prostředky včetně alkoholu. U pacientů jeho přítomnost vyvolává vážnou chorobu, která má charakter viscerotropní infekce spojené s hemoragickým syndromem.
Přenos infekce na člověka, ale i na primáty zajišťují některé druhy infikovaných komárů, kteří se dříve sami nakazili od nemocných lidí a opic. Dochází k tomu během sání krve, přičemž mezi lidmi mohou virus šířit pouze samičky. U městské formy je přenašečem především komár Aedes aegypti, rozvoj džunglové a savanové formy nemoci má pak většinou na svědomí komár Aedes africanus či komár rodu Haemagogus.
Jednou infekční komár zůstává pro člověka rizikový po celý zbytek svého života, tedy zhruba jeden až dva měsíce. Virus také může předat svým potomkům, což se ovšem neděje systematicky. Inkubační doba žluté zimnice pak obvykle trvá 3–6 dnů, přičemž krev nemocného je pro komáry infekční krátce před nástupem horečky a v průběhu prvních 3–6 dnů onemocnění.
K přenosu nemoci přímo od postiženého člověka může dojít prostřednictvím krve, a to například při laboratorní práci s krví akutně nemocného nebo při poranění jehlou od akutně nemocného pacienta. Vnímavost k nákaze je přitom všeobecná.
Jaké má žlutá zimnice příznaky?
Žlutá zimnice má velkou klinickou variabilitu a objevit se může v různých formách, od lehčího průběhu až po systémové selhání organismu, které končí smrtí pacienta. Smrtnost se přitom u osob trvale žijících v endemických oblastech pohybuje kolem 5 %, ale v případě cizinců, kteří v daných oblastech trvale nepobývají, to může být až 50 %.
Onemocnění typicky probíhá ve dvou stádiích. První fázi lékaři označují jako červenou, a to kvůli charakteristickému zarudnutí ve tvářích a červenému zbarvení okrajových částí jazyka. Charakteristický je pak rychlý nástup nespecifických příznaků, kam patří vysoká horečka, zimnice, ale i celkově vyšší únavnost či překrvení sliznic v oblasti úst a očních spojivek.
Toto stádium trvá obvykle 2 až 3 dny, v případě těžšího průběhu ovšem horečka klesá až kolem pátého dne a před nástupem druhé fáze má pacient několik hodin nebo dokonce několik dní pocit, že došlo k celkovému zlepšení. Část postižených se v tuto chvíli sice uzdraví, u některých se však nemoc překlopí do druhé fáze.
Příznaky žluté zimnice – 1. stádium:
- vysoká horečka,
- třesavka,
- bolesti hlavy,
- bolesti kloubů a svalů,
- bolesti v bederní oblasti,
- brachykardie,
- ztráta chuti,
- zvracení a průjem,
- překrvení sliznic,
- zvětšení jater,
- celková únava,
- neklid.
Asi u pětiny nemocných se rozvíjí druhé, toxické stádium žluté zimnice, které kromě horečky a dalších předchozích příznaků doprovází také žloutenka vyvolaná poškozením jater. Právě z toho důvodu lékaři někdy o druhé fázi hovoří jako o žlutém stádiu. Současně dochází ke krvácení ze zažívacího traktu, očí, uší, nosu, kůže či pohlavních orgánů, což se označuje jako hemoragická horečka.
Dalším typickým symptomem žluté zimnice jsou černé zvratky, které svou neobvyklou barvu získávají z mrtvých červených krvinek. Kromě toho se dostavuje agitovanost a delirium, pacienta trápí křeče a objevují se známky intravaskulární koagulace či anurie. Nakonec dochází k selhání orgánů, přičemž nejčastější příčinou úmrtí bývá selhání funkce jater nebo ledvin, ale i hemoragická diatéza.
Příznaky žluté zimnice – 2. stádium:
- zhoršení pacientova stavu,
- bledost a cyanóza,
- žloutenka (ikterus),
- delirium a celkový neklid,
- zvracení černé natrávené krve,
- krvácení ze sliznic,
- selhání orgánů.
Diagnostika
Odhalit, že se skutečně jedná o žlutou zimnici, je obzvlášť v prvním stádiu nemoci obtížné. Příznaky tohoto onemocnění totiž mohou na první pohled připomínat třeba malárii, leptospirózu, virovou hepatitidu, otravu či další krvácivé horečky. Někdy je možné žlutou zimnici hned zkraje odhalit díky krevním testům, v pozdějších fázích se dá rozpoznat díky charakteristickým příznakům a někdy se pak provádí testování pro identifikaci protilátek či sonografie jater.
Žlutá zimnice: léčba
Stejně jako v případě dalších hemoragických horeček ani pro žlutou zimnici neexistuje žádná účinná léčba, která by dokázala onemocnění zcela potlačit. Léčí se pouze příznaky, přičemž nejdůležitější je klid na lůžku a monitorování pacientova zdravotního stavu. Během druhé fáze, kdy pacient již není pro své okolí nakažlivý, se pak lékaři snaží uchránit jeho játra před nekrózou.
Pacient by měl dodržovat stejnou dietu, která je nutná v případě selhání jater a ledvin. Někdy se nemocným podávají infuze glukózy nebo vysoké dávky vitamínu K a při intenzivním krvácení do trávicího traktu je nutné podat krevní transfuzi. Pokud dojde k selhání ledvin, provádí se hemodialýza.
Žlutá zimnice: očkování
Jedinou specifickou a účinnou prevencí, která dokáže zamezit rozvoji žluté zimnice, je dnes očkování. To se provádí prostřednictvím živé látky, jejíž jediná dávka by měla pacientům poskytnout celoživotní ochranu (původně se uváděla platnost očkování na 10 let). Očkovat proti žluté zimnici lze děti od 9 měsíců věku, přičemž u osob starších 60 let je nutné zvážit očkování individuálně, jelikož u starších pacientů měla v některých případech vakcína neurotoxické účinky.
Očkování proti žluté zimnici představuje podle mezinárodních zdravotnických předpisů jediné povinné očkování do zemí, jejichž seznam každoročně publikuje Světová zdravotnická organizace (WHO). Očkování je povinné především při cestách do zemí, kde se toto onemocnění vyskytuje. Všichni cizinci musí být očkovaní třeba při návštěvě Angoly, Kamerunu, Ghany, Libérie, Mali nebo Sierry Leone.
V dalších státech Afriky, Asie, Ameriky, Austrálie a Oceánie může být očkování proti žluté zimnici vyžadováno pro cizince, kteří přijíždějí z rizikových oblastí. Požadují ho však i některé státy Asie ve chvíli, kdy cestovatel stráví určitou dobu například v tranzitu na letišti v zemi, kde se žlutá zimnice vyskytuje. Toto opatření má pomoci zabránit zavlečení choroby na asijský kontinent, kde se nevyskytuje, ale pohybují se zde komáři, kteří jsou schopní virus přenášet.
V České republice se očkování proti žluté zimnici provádí v očkovacích centrech a centrech cestovní medicíny, jejichž seznam je možné dohledat na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví. O očkování musí být proveden záznam v mezinárodním očkovacím průkazu. Vystavený certifikát o očkování pak nabývá platnosti 10 dní po základní vakcinaci a imunita přetrvává celoživotně.
Prevence
Díky vakcinaci, důslednému hubení komárů a ničení míst, kde v blízkosti lidských sídel dochází k jejich rozmnožování, byla v některých oblastech městská forma žluté zimnice prakticky vymýcena. Trvalou hrozbu však představuje cirkulace nákazy v džungli. Lidé by se proto měli před nákazou chránit také používáním účinných repelentů, moskytiér a nošením vhodného oblečení.
Zdroje: szu.cz, lekari-bez-hranic.cz, ockovacicentrum.cz