Diferenciální diagnostika hematurií

Hematurie představuje jeden z nejčastějších abnormálních močových nálezů. Nachází se buď izolovaně, nebo v kombinaci s proteinurií, leukocyturií, bakteriurií či s válci. Makroskopická hematurie má většinou přechodné trvání, zatímco mikroskopicky prokazatelná hematurie se vyskytuje intermitentně nebo trvale.

Souhrn

Oba typy mohou být zcela asymptomatické, nebo jsou doprovázeny subjektivními obtížemi. Pečlivá diferenciální diagnostika příčin hematurie je nezbytná – krvácení do moči může být prvním projevem do té doby nepoznaného onemocnění, z nichž některé může být život ohrožující nebo léčitelné. Pátrání po renálních a extrarenálních příčinách hematurie se opírá o anamnestické údaje, klinické vyšetření, laboratorní nálezy a výsledky zobrazovacích vyšetření ledvin a vývodných močových cest. Je nezbytná vzájemná spolupráce nefrologa a urologa.

Summary

Monhart, V. Differential diagnostics of hematuria

Hematuria is one of the most common abnormal urinary findings. It is found either isolated or in combination with proteinuria, leucocyturia, bacteriuria or with cylinders. Macroscopic hematuria has mostly transitional duration, while microscopically demonstrable hematuria occurs intermittently or permanently. Both types may be completely asymptomatic, or are accompanied by subjective difficulties. Careful differential diagnostics for the reason of hematuria is essential – urinal bleeding may be the first manifestation of so far unrecognized diseases, some of which may be life-threatening or treatable. Search for renal and extrarenal causes of hematuria is based on anamnestic data, clinical examination, laboratory findings and results of imaging examinations of the kidneys and efferent urinary tract. Mutual cooperation between nephrologists and urologists is essential.

Definice hematurie

Hematurie znamená přítomnost erytrocytů v moči v množství převyšujícím fyziologickou mez, za kterou se obvykle považuje nález 1-2 erytrocytů v zorném poli mikroskopu ve dvou ze tří močových vzorků.(1) Zdravý jedinec vylučuje mezi 30 000 až 2 000 000 erytrocytů za 24 hodin.(2) Definici hematurie vztaženou k časovému období sběru moče uvádí Tab. 1. Hematurie může být patrná zrakem nebo prokazatelná pouze mikroskopem. Termíny erytrocyturie a hematurie se užívají jako synonyma, běžnější je hematurie.(3)

Tab. 1 – Definice hematurie (vztažená na různé časové období)

Klasifikace hematurie

Krvácení do moči je možné posuzovat z několika pohledů:
1. intenzita – makroskopická a mikroskopická hematurie;
2. výskyt – hematurie ojedinělá (přechodná), opakovaná (intermitentní) nebo trvalá;
3. charakter močového nálezu – izolovaná hematurie nebo sdružená s proteinurií, leukocyturií, bakteriurií či nálezem buněčných, granulovaných nebo hyalinních válců;
4. klinické projevy – hematurie asymptomatická nebo provázená bolestí, obtížemi při močení, narušením ledvinné funkce nebo celkovými příznaky;
5. příčina krvácení – hematurie renální nebo extrarenální (prerenální a postrenální). Z praktického hlediska (zatížení nemocného, ekonomická náročnost vyšetření) je vhodné dělení hematurie na glomerulární a neglomerulární = hematurii „nefrologickou“ a „urologickou“.

Makroskopická hematurie

Na makroskopickou hematurii pomýšlíme při tmavočervené, červené nebo tmavohnědé barvě moči. Z barvy nelze usuzovat na velikost krevní ztráty – uvádí se, že k viditelné změně barvy (přirovnávané k vodě po vyprání masa) postačuje příměs 1 ml krve v 1 litru moči, podle některých autorů dokonce jen 0,2 ml krve v 500 ml moči nebo průnik > 300 000 erytrocytů/min.(4) Je-li moč kyselá, může ji hematurie zbarvit do čajově hnědého odstínu, alkalické moči dává jasně červenou barvu. Intermitentní vylučování červené nebo hnědé moči nemusí vždy znamenat krvácení do močového traktu. U žen je možná kontaminace moči krvácením při menstruaci nebo po porodu. V tomto případě vyšetřujeme moč až po skončení krvácení z rodidel, v neodkladné situaci po zavedení poševního tampónu a pečlivém očištění hráze.

Počátečním vyšetřením u červeně zbarvené moči je centrifugace vzorku ke zjištění, zda je červeně zbarvený močový sediment nebo supernatant. Pro hematurii svědčí pouze červené zbarvení sedimentu. Je-li naopak červeně zbarvený pouze supernatant, vyšetřujeme ho testovacím proužkem. Při negativní reakci na přítomnost hemu usuzujeme na porfyrii nebo pátráme po předchozím požití některých potravin (červené řepy, ostružin, rebarbory) nebo léků (nitrofurantoin). Pozitivní reakce supernatantu na přítomnost hemu svědčí pro myoglobinurii nebo hemoglobinurii.
Hemoglobinurie – volný hemoglobin v moči se objevuje při masivní hemolýze (hemolytická krize u hemolytických anémií, inkompatibilní transfúze, paroxyzmální noční hemoglobinurie), kde dojde k překročení kapacity sérového haptoglobinu a renálního prahu tubulární resorpce.
Myoglobinurie – nejčastěji je projevem rabdomyolýzy, kdy se z nekrotických buněk svalové tkáně vyplavuje velké množství myoglobinu. Rabdomyolýza může být traumatického (crush syndrom) nebo netraumatického původu – myozitidy, myopatie, maligní hypertermie, diabetická ketoacidóza nebo excesivní fyzická zátěž.
Makroskopická hematurie nejčastěji doprovází úrazy (tupá poranění ledvin při dopravních nehodách a tzv. kontaktních sportech), urolitiázu, stenózu uretry, IgA nefropatii a infekci močových cest. Někdy se vyskytuje u krevních chorob (závažné koagulopatie, trombocytopenie či trombocytopatie). Makroskopická hematurie může být patrná v průběhu celé mikce, v případě urologických onemocnění někdy jen na jejím začátku (uretrální zdroj) nebo při ukončení (některé léze močového měchýře).

Mikroskopická hematurie

Přehled metod ke stanovení hematurie uvádí Tab. 2. Základní a rychlou orientaci poskytuje vyšetření moči testovacím ponorným proužkem. Hranice jejich citlivosti se udává počtem 5-10 erytrocytů/mikrol nativní moči. Schopnost proužků detekovat hemoglobin je srovnatelná s vyšetřením močového sedimentu (tj. přibližně 3-5 erytrocytů v zorném poli mikroskopu), ale přináší možnost falešně pozitivních výsledků – alkalická moč (pH > 9), peroxidázy leukocytů, některých baktérií a plísní (pokud jsou v moči ve velkém množství), a také přítomnost spermatu u mužů. Falešně negativní nálezy jsou výjimečné – při vyšší koncentraci nitritů nebo redukujících látek v moči (vitamín C).

Tab. 2 – Přehled metod ke stanovení hematurie

Pozitivní nález získaný testovacím proužkem musí být vždy potvrzen morfologickým vyšetřením moči, které je možné provádět pomocí tří zcela odlišných postupů.(6) Prvním je klasické vyšetření močového sedimentu pomocí světelného mikroskopu. Mikroskopická hematurie znamená přítomnost více než 3 erytrocytů v zorném poli mikroskopu (při 400násobném zvětšení). Další dva postupy jsou automatizované, buď s využitím průtokové cytometrie, nebo s počítačovou analýzou mikroskopického obrazu. V obou těchto postupech jde o vyšetřování necentrifugované nativní moči, které již nehodnotí močový sediment, ale v moči přítomné částice.

Předpokladem přesných výsledků je dodržení zásad správného získání a transportu vzorku moči. Pro posuzování hematurie je výhodnější vzorek moči z druhé ranní mikce a jeho vyšetření do 30-45 minut po odběru. Obecně doporučovaný vzorek moči z první ranní mikce nemusí být zcela reprezentativní -buněčný obsah může být narušen změnami osmolarity a pH reakce v moči stagnující během noci v močovém měchýři. Přesnější posouzení hematurie umožňuje stanovení erytrocyturie v časové jednotce vyšetřením podle Addise (24h diuréza) nebo Hamburgera (3h sběr moči), ale v praxi je zatíženo chybou přesnosti sběru moči.

Etiologie hematurie

Krvácení do moči může být projevem do té doby nepoznaného onemocnění, z nichž některé může být život ohrožující nebo méně závažné, ale léčitelné. Příčiny hematurie mohou být jak renální, tak i extrarenální (Tab. 3).(7, 8) Zastoupení příčin hematurie se mění s věkem a mezi nejčastější patří infekce močového traktu, močové kameny, u starších pacientů nádory (ledvin, močového měchýře, prostaty) nebo benigní hyperplazie prostaty.(9, 10, 11)

Tab. 3 – Glomerulární a neglomerulární příčiny hematurie

Epidemiologie hematurie

Výskyt závisí na věku a pohlaví. Zjišťuje se u 0,5 % chlapců a 1 % dívek školního věku.(12) Prevalence asymptomatické hematurie stoupá v dospělosti a dosahuje 10-20 % u mužů v seniorském věku a postmenopauzálních žen.(8, 13)

Počáteční vyšetření příčin hematurie

Hematurie samotná není nebezpečná s výjimkou výrazného neglomerulárního krvácení, které způsobí obstrukci ureteru(ů) krevními koaguly. U pacientů nad 50 let věku může být hematurie projevem závažného onemocnění (především maligního), které vyžaduje neodkladnou léčbu.(14) Na druhé straně přechodná nebo intermitentně se vyskytující hematurie u mladých pacientů bývá benigní a její příčina je často neprůkazná.(15)
Vyšetření by mělo přinést odpověď na 3 otázky:(16)

1. Poskytuje anamnéza nebo fyzikální vyšetření nějaké informace pro určitou diagnózu?
2. Představuje hematurie glomerulární nebo extraglomerulární krvácení?
3. Je hematurie občasná nebo trvalá?
Anamnestické informace důležité pro specifickou diagnózu: – současná pyurie a dysurie obvykle svědčí pro močovou infekci, ale také se může vyskytovat v souvislosti s maligním onemocněním močového měchýře; – nedávná infekce horních dýchacích cest upozorňuje na možnost postinfekční akutní glomerulonefritidy nebo IgA nefropatie; – pozitivní rodinná anamnéza ledvinného onemocnění (hereditární nefritida nebo polycystické onemocnění ledvin); – jednostranná bolest v boku směřující do třísla upozorňuje na možnost obstrukce močovodu kamenem či krevním koagulem, ale náhodně může být také projevem maligního onemocnění; – příznaky svědčící u starších mužů pro onemocnění prostaty. Není ale jednoty v názoru, zda benigní hyperplazie je zodpovědná za častější výskyt hematurie oproti stejně starým jedincům bez tohoto onemocnění.(17) Přítomnost prostatické obstrukce nesmí být důvodem neprovedení dalších vyšetření k vyloučení možných závažnějších příčin (nádoru prostaty či močového měchýře);- nedávná intenzívní fyzická zátěž nebo úraz; – anamnéza krvácivého onemocnění nebo krvácení z více míst při nekontrolované antikoagulační léčbě. Avšak hematurie při chronické warfarinizaci vyžaduje provedení nezbytných vyšetření, která v 13-45 % odhalí významnou urologickou příčinu v onemocnění v močovém či pohlavním ústrojí;(18, 19) – cyklická hematurie u žen nápadná svým výskytem během a krátce po menstruaci je podezřelá z endometriózy močového ústrojí;(20)

– užívání léků, které mohou vyvolat akutní intersticiální nefritidu (např. furosemid a některá antibiotika);
– nález sterilní pyurie s hematurií nutí pomýšlet na tuberkulózní postižení urogenitálního systému, analgetickou nefropatii nebo jiná tubulointersticiální onemocnění.

Glomerulární nebo neglomerulární krvácení

Zjištění glomerulární hematurie je pro pacienta důležité jak z prognostického, tak i z diagnostického hlediska – nemusí být vyšetřován invazívními urologickými metodami.(21) Glomerulární (nefrologická) hematurie je spojená s glomerulárními chorobami, především glomerulonefritidou. Typické rozdíly mezi glomerulární nebo neglomerulární hematurií ukazuje Tab. 4.

Tab. 4 – Odlišení neglomerulární a glomerulární hematurie

Známky svědčící pro glomerulární hematurii:
1. Převažující dysmorfní vzhled erytrocytů (Obr. 1), které mají patologicky pozměněnou membránu – knizocyty, stomatocyty, kodocyty a akantocyty.(22) Dysmorfismus erytrocytů vzniká jako následek protržení bazální membrány stěny glomerulární kapiláry nebo na základě hypotonie vystavením erytrocytů osmotickému tlaku v prostředí zředěné moči. Pro glomerulární hematurii svědčí nález > 80 % dysmorfních erytrocytů, a to s 97% specificitou.(22) Jednoznačný vztah ke glomerulárním chorobám mají akantocyty – erytrocyty s jedním nebo více puchýřovitými vychlípeninami buněčné membrány (Obr. 2). Pokud je akantocytů > 5 % z přítomných erytrocytů, je pravděpodobnost glomerulární hematurie s 52% senzitivitou a 98% specificitou. Za glomerulární hematurii považujeme nález > 80 % dysmorfních erytrocytů nebo > 5 % akantocytů. Posouzení tvaru erytrocytů lze provést světelnou mikroskopií barveného preparátu (eozinem), vyšetřením močového sedimentu metodou fázového kontrastu nebo digitální analýzou obrazu průtokové močové mikroskopie.

Obr. 1 – Dysmorfní erytrocyty

Obr. 2 – Akantocyt

2. Významnější proteinurie > 500 mg/24 h.
3. Přítomnost erytrocytárních válců (Obr. 3), někdy i hyalinních a granulovaných válců.

Obr. 3 – Erytrocytární válec

4. V případě makroskopické hematurie červená nebo hnědavá barva moči („coca-cola“), ve které se nikdy nevyskytnou koagula.

Známky svědčící pro neglomerulární hematurii:
1. Přítomnost > 80 % izomorfních erytrocytů – diskocytů, které mají bikonkávní tvar, pravidelnou konturu a jasný lem (Obr. 4). Nález hematurie s izomorfním tvarem erytrocytů má 100% specificitu pro neglomerulární onemocnění, ale nevylučuje intrarenální příčinu hematurie.

Obr. 4 – Izomorfní erytrocyty

2. V moči může být prokazatelný alfa2-makroglobulin (předpokladem průkazu je albuminurie > 100 mg/l). Velikost molekulové hmotnosti tohoto v plazmě přítomného proteinu nedovoluje jeho průnik stěnou glomerulární kapiláry do moči.
3. V případě makroskopické hematurie červená nebo růžová barva moči, mohou být přítomna koagula.
Smíšená hematurie – nález 60-80 % dysmorfních nebo izomorfních erytrocytů vyžaduje provedení opakovaného vyšetření.

Úloha renální biopsie

Glomerulární onemocnění může mít plně vyjádřené laboratorní projevy (hematurie, proteinurie, renální insuficience), nebo naopak pouze trvalou izolovanou hematurii. Diferenciálně diagnosticky připadají v úvahu 3 glomerulární onemocnění:(23, 24, 25)
1. IgA nefropatie (Bergerova choroba) – u jedné třetiny pacientů je občasná makroskopická hematurie ve vazbě na první projevy respirační infekce (většinou do 24 hodin od vzniku);
2. Alportův syndrom – makroskopická hematurie, rodinná anamnéza výskytu selhání ledvin, někteří jedinci mají poruchu sluchu a postižení předního segmentu oka;
3. nefropatie tenkých glomerulárních bazálních membrán (benigní familiární nefropatie) – převládá výskyt mikroskopické hematurie, u příbuzných je hematurie bez renálního selhání.(23)

Jedno z těchto 3 onemocnění bylo prokázáno u více než poloviny dospělých s izolovanou hematurií a negativním nálezem při radiologickém a cystoskopickém vyšetření.(23) Nadměrná fyzická zátěž může rovněž vyvolat izolovanou glomerulární hematurii, která je ale na rozdíl od výše uvedených glomerulopatií pouze dočasně přítomná. Pacient s glomerulární hematurií má být doporučen k nefrologovi, který zváží rozsah dalších vyšetření potřebných ke zjištění základního onemocnění.

Indikace renální biopsie – izolovaná hematurie není v současnosti indikací k provedení perkutánní renální biopsie. Z výsledků studií je zřejmé, že má pouze diagnostický a někdy i posudkový přínos, ale nepřináší změnu v další péči o pacienta – neindikuje specifickou léčbu.(26, 27) K provedení biopsie se přistupuje, je-li hematurie provázena příznaky, které vzbuzují podezření na progresivní ledvinné onemocnění – proteinurie, zvýšení hladiny sérového kreatininu, arteriální hypertenze.(26, 28)

Intermitentní (přechodná) nebo trvalá hematurie

Výskyt občasné (přechodné) hematurie je častým problémem v dospělosti.(14, 15, 29) Může mít ortostatický charakter, kolísat v intenzitě a spontánně vymizet, aniž by se podařilo zjistit její příčinu. Často jde o průvodní jev horečky, interkurentní infekce, úrazu nebo velké tělesné námahy. Intermitentní hematurie a riziko maligního onemocnění(9, 10, 14, 30, 31, 32) bývá u starších pacientů, zvláště kuřáků, při profesionální expozici chemickým látkám (anilinová barviva, aromatické aminy, benzeny), abúzu analgetik (fenacetin, nesteroidní antirevmatika), léčbě cyklofosfamidem, u osob s anamnézou radiační léčby v pánevní oblasti nebo s chronickou cystitidou a bakteriální infekcí spojenou s litiázou a obstrukcí horních močových cest.(33)

Studie zahrnující 1034 pacientů,(10) kteří pro alespoň 1 nález > 5 erytrocytů (v zorném poli mikroskopu) ze 3 screeningových vyšetření moči byli vyšetřeni sonografií, IVU, močovou cytologií a cystoskopií, prokázala u 2,4 % maligní onemocnění močového měchýře, ledvin nebo prostaty (častěji u mužů nad 50 let) a u dalších 20 % urolitiázu či glomerulární nebo jiné renální onemocnění. U zbývajících 78 % buď nebyla zjištěna žádná příčina hematurie, nebo měli benigní hyperplazii prostaty.

Další screeningové studie omezené na zdravé muže ve věku 50-60 let s izolovanou asymptomatickou hematurií (zjištěnou vyšetřením moči testačním proužkem) prokázaly maligní onemocnění močového traktu u 8-9 %.(31, 32) Ještě větší pozornost z hlediska možné malignity si zaslouží jedinci s trvalou neglomerulární hematurií a negativní anamnézou. Výskyt maligního onemocnění (nejčastěji močového měchýře) stoupá od 5 % u jedinců s mikroskopickou hematurií až k 20 % osob s přítomnou makroskopickou hematurií.(21) Pozoruje se závislost na věku, narůstající hlavně po 50. roce.(9)

Radiologické vyšetřování (Tab. 5)

Pokud je u nemocného s jinak nevysvětlitelnou hematurií vyloučeno glomerulární krvácení, další vyšetření by mělo pátrat po afekcích ledvin, pánviček, močovodu a močového měchýře. Diagnostický zisk se u dospělých zvyšuje s věkem a je vyšší u makroskopické (5-23 %) než u mikroskopické (14 %) hematurie.(34) Dosud neexistuje žádné, na důkazech založené doporučení výběru zobrazovacího vyšetření.(11, 35, 36) Optimální radiologické vyšetření je zvláště problematické u izolované hematurie, protože u většiny pacientů bude negativní nebo zjistí jen nevýznamný nález.(15, 35)

Tab. 5 – Radiologická a jiná vyšetření u hematurie

Při chybění přínosných anamnestických informací většina lékařů volí ultrasonografické nebo CT vyšetření k pátrání po urolitiáze, ložiskových lézích nebo polycystických ledvinách.(10, 37) Volba počátečního zobrazovacího vyšetření se různí podle věku. U starších pacientů je to ultrasonografie nebo spirální CT, které jsou přínosné pro znázornění malých ledvinných tumorů.(37, 38) Intravenózní vylučovací urografie (IVU) je vhodným prvním vyšetřením u mladých pacientů pro průkaz některých lézí, např. houbovité ledviny, která nemusí být průkazná sonograficky. Při kontraindikaci IVU (alergie na radiokontrast) jsou alternativou ultrasonografické vyšetření, nativní CT (bez kontrastu) nebo MRI (nukleární magnetická rezonance).

Močová cytologie

Provádí se u osob se zvýšeným rizikem uroteliálního karcinomu. Její senzitivita je nejvyšší u karcinomu močového měchýře in situ (přibližně 90 %). Naproti tomu výtěžnost močové cytologie u karcinomů z přechodných buněk v horní části močového traktu je omezená – výskyt falešně negativních výsledků až v 65 %.(39, 40) Materiál k vyšetření se získává buď spontánní mikcí, nebo se odebírá v průběhu cystoskopie.

Indikace cystoskopie

Zvažuje se při negativních výsledcích IVU, sonografie či CT a močové cytologie. Výtěžnost cystoskopie je nízká u mužů mladších 40 let a u žen s nízkým rizikem.(23, 34, 37, 41) Cystoskopie se provádí u pacientů s rizikem karcinomu močového měchýře – u mužů nad 50 let věku(10, 31, 32, 37) a u osob se specifickými rizikovými faktory – dlouhodobé užívání vícesložkových analgetik s obsahem fenacetinu, kouření, expozice některým barvivům, dlouhodobé užívání cyklofosfamidu.(1, 34, 42) U konzumentů analgetik je i zvýšený výskyt uroteliálních nádorů ve vyšších etážích močového traktu.

U pacienta, který pro hematurii podstoupil jako první vyšetření cystoskopii a byl zjištěn tumor močového měchýře, je zapotřebí dalším vyšetřením vyloučit přítomnost malignity v ureteru a ledvinové pánvičce. Cystoskopie je rovněž indikovaná u jinak nevysvětlené trvalé nebo intermitentní makroskopické hematurie. Může určit, zda krvácení pochází z močového měchýře, nebo z jednoho či obou ústí močovodů. Jednostranná ureterální krvácení způsobují arteriovenózní malformace, fistule nebo venózní varikozity.(42)

Nevysvětlená hematurie

Není-li z provedených vyšetření zřejmá diagnóza, pak nejčastěji způsobuje izolovanou hematurii mírná forma glomerulopatie, nebo predispozice k urolitiáze, zvláště u nemocných mladšího a středního věku.(23, 43, 44) Přibližně 50 % pacientů s idiopatickou hematurií má glomerulární onemocnění, které přetrvává častěji než jiné příčiny izolované hematurie. Potvrzuje to studie, v níž 86 % pacientů s hematurií trvající 4 roky mělo buď IgA nefropatii, nebo onemocnění tenkých glomerulárních bazálních membrán.(43) Až 30-35 % dětí s idiopatickou hematurií má hyperkalciurii, zatímco 5-20 % dětí s rekurentní hematurií má hyperurikosurii(45, 46, 47) – oba stavy jsou často spojeny s pozitivní rodinnou anamnézou (ve 40-75 %) urolitiázy.(45, 47)

Tyto děti mají zvýšené riziko vzniku ledvinových kamenů v příštích letech. Obdobné nálezy se mohou vyskytovat i u dospělých. Někteří mají hyperkalciurii nebo hyperurikosurii (ve vzorku z 24h sběru moči),(48, 49) naopak jiní anamnestické údaje suspektní pro urolitiázu, ale bez přítomných biochemických odchylek.(43) Snížení močového vylučování kalcia thiazidovými diuretiky vede k vymizení hematurie u hyperkalciurických osob,(45) stejně jako bezpurinová dieta nebo podání alopurinolu obvykle odstraní urikosurii a hematurii u jedinců s hyperurikosurií.(48)

Vzácné příčiny

Vzácně je hematurie projevem hereditární hemoragické teleangiektázie, radiační cystitidy, schistosomiázy (v endemických oblastech) a kongenitální nebo získané (např. po perkutánní renální biopsii) arteriovenózní malformace.(42) K průkazu arteriovenózní malformace se používá CT vyšetření a arteriografie, v průběhu které může intervenční radiolog provést embolizaci.

Sledování v rámci dispenzarizace

Nejzávažnějším problémem pacienta s nevysvětlitelnou hematurií je nerozTab. poznání zhoubného nádoru močového ústrojí. Kombinace negativního výsledku radiologického vyšetření (zahrnujícího IVU, ultrasonografii a spirální CT nebo MRI), cytologie a cystoskopie je obvykle postačující k vyloučení maligního onemocnění močového traktu.(10) Avšak v některých případech se nádor může projevit později. Přibližně u 1 % starších pacientů s původně negativním výsledkem vyšetření může být malignita močového traktu prokázaná ve 3.-4. roce sledování.(10)

Proto se u jedinců s vysokým rizikem vzniku malignity doporučuje vyšetřovat moč a močovou cytologii periodicky za 6, 12, 24 a 36 měsíců od prvotního negativního vyšetření.(1) Někteří také doporučují u vysoce rizikových osob s trvalou mikrohematurií opakování ultrasonografie a cystoskopie v jednoročních intervalech.(10, 21, 37) U pacientů s přetrvávající idiopatickou mikroskopickou hematurií a nízkým rizikem obvykle postačí v rámci pravidelného sledování provedení základního vyšetření moči spolu s močovou cytologií.

O autorovi: 1, 2Prof. MUDr. Václav Monhart, CSc., 1MUDr. Věra Hamplová, CSc.
1Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta a Ústřední vojenská nemocnice, Interní klinika
2KlinLab, spol. s r. o., Praha

e-mail: monhart@uvn.cz, monhart@klinlab.cz

Diferenciální diagnostika hematurií
Ohodnoťte tento článek!