Moderní endoskopická léčba urolitiázy

Souhrn

Endoskopické metody používané v terapii urolitiázy zahrnují perkutánní nefrolitolapaxi, semirigidní ureteroskopii a flexibilní ureteroskopii. Z ostatních metod se užívají extrakorporální litotrypse a medikamentózní expulzní terapie. Laparoskopická terapie a otevřené chirurgické výkony jsou užívány výjimečně. Perkutánní nefrolitolapaxe je užívána zejména v terapii konkrementů v ledvině větších než 20 mm a při přítomnosti nepříznivých anatomických poměrů. Metoda dosahuje 76 % stone-free při 17% výskytu komplikací.
Semirigidní ureteroskopie je indikována u ureterolitiázy zejména distálního ureteru, dosahuje až 97% stone-free rate při 3,6% výskytu komplikací. Flexibilní ureteroskopie je indikována pro terapii litiázy větší než 10 mm a litiázy v dutém systému ledviny menší než 20 mm. Při terapii ureterolitiázy dosahuje flexibilní ureteroskopie až 97% stone-free stavu. Při terapii nefrolitiázy lze očekávat stone-free rate 83 %. Výskyt komplikací je 8,9 %. Extrakorporální litotrypse stále zůstává metodou volby pro konkrementy v ledvině menší než 20 mm za příznivých anatomických poměrů a menší než 10 mm v ureteru. U ureterolitiázy do 5 mm bez přítomnosti komplikujících faktorů je indikována medikamentózní expulzní terapie.

Klíčová slova urolitiáza * terapie * ESWL * PNL * ureteroskopie Summary

Petrik, A. Modern endoscopic treatment of urinary stones Endoscopic methods, used in urinary stones treatment, include percutaneous nephrolithotomy, semirigid ureteroscopy and flexible ureteroscopy. Extracorporeal shock wave lithotripsy and medical expulsive therapy are used, too. Laparoscopic and open surgical procedures are rarely used. Percutaneous nephrolithotomy is used in the treatment of renal stones, larger than 20 mm and in stones associated with unfavourable anatomic factors. The method reaches 76% stone-free rate, with 17% complication rate. Semirigid ureteroscopy is indicated especially in distal ureteric stone, with up to 97% stone-free rate and 3.6% complication rate. Flexible ureteroscopy in indicated in upper ureteric stones, larger than 10 mm and in renal stones smaller than 20 mm. Flexible ureteroscopy reaches 97% stone-free rate 97% stone free in ureteric stones and 83% in renal stones. Complication rate is 8.9 %.
Extracorporeal shock wave lithotripsy remains the treatment of choice for renal stones smaller than 20 mm, in case of presence of favourable anatomical factors and ureteric stones smaller than 10 mm. In ureteric stones smaller than 5 mm, pharmacological expulsive therapy is indicated.

Key words urinary stones * therapy * ESWL * PNL * ureteroscopy

Urolitiáza je poměrně časté onemocnění postihující všechny věkové skupiny. Terapie urolitiázy je příkladem změn, které přináší nástup nových technologií v lékařství. Po nástupu extrakorporální litotrypse a endoskopických metod počátkem 80. let dvacátého století se otevřená operace pro litiázu stává raritním případem.
Mezi základní endoskopické metody užívané v terapii urolitiázy patří perkutánní nefrolitolapaxe (PNL -percutaneus nephrolithotomy, označovaná též jako PEK – perkutánní extrakce konkrementu), semirigidní ureteroskopie (URS) a flexibilní uretroskopie, která zahrnuje i retrográdní intrarenální chirurgii (RIRS). Mezi ostatní metody používané v terapii urolitiázy patří ESWL (extracorporeal shock wave lithotripsy), v českém písemnictví též nazývaná LERV – litotrypse extrakorporální rázovou vlnou, a konzervativní terapie. Laparoskopie a otevřené chirurgické výkony mají význam jen okrajový.

Přehled terapeutických metod PERKUTÁNNÍ NEFROLITOLAPAXE (PNL)

Historie

V roce 1954 provedl Wickbom(1) první punkci dutého systému ledviny pro provedení antegrádní pyelografie. V roce 1955 pak Goodwin(2) jako první provedl punkční nefrostomii. Vlastní perkutánní odstranění konkrementu provedl v roce 1976 Fenstrom. Odstranění konkrementu, tak jak jej známe v současnosti, jako první provedli nezávisle na sobě Alken a Wickham v roce 1981.(3, 4)

Popis

Výkon prováděný v celkové anestézii začíná v litotomické poloze zavedením cystoskopu a sondáží ureteru ureterálním katétrem. Následně se zavede permanentní katétr. Po té klasicky v poloze na břiše nebo v poloze na zádech(5) a pod rtg kontrolou či v kombinaci se sonografickou kontrolou je provedena punkce dutého systému ledviny. Provedena je buď teleskopickým, nebo balónovým dilatátorem. Po zavaděčích je zasunut do dutého systému ledviny operační tubus (sheat), který zůstává v dutém systému ledviny po dobu operace. Jím se pak zavádí buď rigidní, nebo flexibilní nefroskop. Rigidní nefroskop je dvouplášťový nástroj o průměru 24-27 Fr. Umožňuje kontinuální irigaci, doplněný je kompaktní přímohlednou optikou se zalomeným okulárem. Výhodou je přímý kanál (průměr 4-5 mm) pro zavedení rigidních nástrojů (kleště, ultrazvuková dezintegrační sonda). Mimo to se užívají miniskopy o průměru 8-16 Fr. Jako flexibilního nefroskopu se užívá nejčastěji flexibilní cystoskop o průměru 15 Fr. Distální konec je řiditelný, což umožňuje jeho ohnutí. Kanál pro zavádění instrumentů o průměru 7 Fr je určen jak pro jednocestnou irigaci, tak i k zavádění flexibilních nástrojů (dormia košíčky, laserová vlákna). Nefroskopy lze menší konkrementy extrahovat, větší pak dezintegrovat. Pro dezintegraci konkrementů se užívají buď ultrazvukové, balistické nebo holmium laserové dezintegrační přístroje.
Na závěr výkonu se většinou dočasně derivuje moč z ledviny nefrostomickým drénem, v indikovaných případech není zavadění drénu nutné.(6)

Indikace

Základní indikací perkutánní nefrolitolapaxe jsou objemné konkrementy dutého systému ledviny (nad 20 mm), dále pak konkrementy pod 20 mm v dolním pólu ledviny, kde jsou přítomny nepříznivé anatomické poměry (ostrý úhel odstupu dolního kalichu, dolní kalich delší než 10 mm a infundibulum dolního kalichu užší než 5 mm).(7) Výkon je indikován u velmi tvrdých konkrementů (whewellit, brushit, cystin), urátové litiázy (problematické sledování odchodu drti po ESWL) a u struvitové litiázy, kde je nutné 100% odstranění litiázy. Výkon je též indikován v případě anatomických odchylek horních cest močových, kde není předpoklad odchodu drti po ESWL (litiáza v divertiklu kalichu, stenózy ureteru a pyeloureterální junkce, podkovitá ledvina).

Kontraindikace

Kontraindikací výkonu je neschopnost podstoupit celkovou anestézii, neléčená infekce močových cest, interpozice střeva nebo nádoru v plánovaném přístupovém traktu, nádor ledviny a gravidita. Pacienty s koagulopatií nebo s antitrombotickou léčbou je nutné pro výkon připravit.

Výsledky

PNL oproti ESWL dosahuje v terapii nefrolitiázy lepších výsledků. V rámci prospektivní CROES studie (6000 pacientů) bylo ve 30 dnech od výkonu dosaženo stone-free 75,7 %.(8) Výsledky jsou ovlivněny nejen velikostí a lokalizací konkrementu, ale i metodou hodnocení. Pokud je užito nativní spirální CT, jsou výsledky horší než při užití kombinace nefrogramu a sonografického vyšetření. (9)

Komplikace

I přes skutečnost, že PNL je invazívním výkonem, komplikace jsou relativně nízké. Mezi nejčastější patří teplota po výkonu (10,8 %), nutnost podání transfúze (7 %), hrudní komplikace (1,5 %), nutnost embolizace (0,4 %) a poranění okolních orgánů (0,4 %).(7, 10, 11) Výskyt komplikací klesá se zkušeností autora.(11)

SEMIRIGIDNÍ URETEROSKOPIE

Historie

První popisovanou ureteroskopii provedl Hugh Hampton Young v roce 1912, kdy u pacienta s chlopní zadní uretry zavedl dětský cystoskop do dilatovaného ureteru. Současná technika ureteroskopie byla vypracována Martinez-Pi´eirem a Pérez-Castrem počátkem 80. let dvacátého století, kdy firma Stroz podle jejich požadavku vyvinula přístroj o délce 39 cm, schopný dosáhnout dutého systému ledviny.(12) Tyto první ureteroskopy používaly pro vedení světla Hopkins rod lens optiky. V polovině 90. let přicházejí na trh tzv. semirigidní ureteroskopy užívající optiku ze skelných vláken. To umožňuje zmenšení jejich průměru na 6,0-9,9 Ch., při dostatečném průměru operačního kanálu (4,2-6,6 Ch.), který umožňuje zavést jeden či dva nástroje a současnou irigaci.(13)

Popis

Vlastní technika retrográdní ureteroskopie se od doby jejího zavedení do klinické praxe změnila jen minimálně. Výkon je prováděn v litotomické poloze s lehce extendovanou a abdukovanou kontralaterální dolní končetinou. Pro zavedení semirigidního uretroskopu přes vezikoureterální junkci se obvykle užívá manipulace s jedním či dvěma zavaděči nebo dnes již výjimečně dilatace balónem či dilatátorem. Pro veškerou manipulaci ureteroskopem v močovodu je vždy výhodou (a u méně zkušeného operatéra nezbytností) užití pojistného zavaděče. Nezbytností je užití televizního řetězce pro sledování výkonu a možnost skiaskopické kontroly výkonu. Menší konkrementy mohou být odstraněny (staženy) vcelku pomocí dormia košíčku, větší je nutné dezintegrovat (holmium laserem či balisticky) a fragmenty následně odstranit dormia košíčkem.
Indikací pro zavedení stentu po výkonu je určitá komplikace výkonu (perforace ureteru nebo poškození urotelu) nebo snaha o zabránění edému ureteru po výkonu, který způsobuje lumbalgie pacienta. I přes to, že pacienti jsou po výkonech obvykle stentováni, prospektivní stude ukazují, že po nekomplikované ureteroskopii stenting není nutný.(14 -16) Zavedený stent je velmi často špatně tolerován, což lze zlepšit užitím tamsulosinu.(17, 18)

Indikace

Indikací k terapii je ureterolitiáza, zejména v distálním ureteru bez ohledu na velikost, v proximálním močovodu u konkrementů větších než 10 mm.(7)

Kontraindikace

Vyjma kontraindikací k celkové anestézii a akutního infektu močových cest, nejsou k terapii kontraindikace. Výkon je možné provést i u pacientů s antitrombotickou terapií.(19- 22)

Výsledky

Efektivita uretroskopie v terapii litiázy, zejména distálního ureteru, je vysoká – od 90 do 97 % stone-free rate.

Komplikace

Semirigidní ureteroskopie v rukou zkušeného endourologa je bezpečnou metodou s nízkým výskytem komplikací. Mezi perioperační komplikace, které jsou zaznamenány v 3,6 % případů, patří zejména poškození sliznice ureteru (1,5 %) a perforace ureteru (1,7 %); obávaná avulze ureteru je velmi vzácná (0,1 %). Z časných komplikací (6 %) jsou nejčastější infekce (1,1 %) a hematurie (2,0 %). Mezi pozdní komplikace (0,2 %) patří striktury ureteru a perzistující vezikoureterální reflux (0,1 %).(23)

FLEXIBILNÍ URETEROSKOPIE

Historie

V roce 1964 použil Marshall 9 Fr fibroskopu k vizualizaci konkrementu během otevřené ureterolitotomie.(24) Vyvinutí prvních klinicky užitelných flexibilních ureteroskopů, tedy s možností ohybu přístroje a irigace, je datováno do počátku 80. let 20. století.(25) V současnosti jsou přístroje silné od 5,3 do 9 Fr s 3,6 Fr vnitřním kanálem. Od roku 2006 jsou užívány přístroje s chipovou kamerou.

Popis

Výkon je prováděn v litotomické poloze. Pro opakované zavedení do ureteru se většinou používá access sheathu o průměru 10-14 Fr, jeho použití zlepšuje irigaci a zkracuje dobu výkonu. Menší konkrementy mohou být odstraněny (staženy) vcelku pomocí dormia košíčku, větší je nutné dezintegrovat holmiem. Pouhá dezintegrace se používá pouze u objemných konkrementů v ledvině, u menších konkrementů je cílem léčby litiázu odstranit, tedy po dezintegraci odstranit veškeré fragmenty. Indikace stentingu je obdobná jako u semirigidní ureteroskopie.

Indikace

Indikací flexibilní ureteroskopie je terapie litiázy proximálního ureteru větší než 10 mm a litiázy v dutém systému ledviny menší než 20 mm.(7) Výkon je indikován u obézních pacientů a u anatomických abnormalit (malrotovaná ledvina).

Kontraindikace

Kontraindikace výkonu jsou stejné jako u semirigidní ureteroskopie.

Výsledky

V terapii litiázy proximálního ureteru dosahuje flexibilní ureteroskopie až 97 % stone-free stavu.(26) Při terapii nefrolitiázy lze očekávat stone-free rate od 83 %(27) do 100 %,(28) při opakování výkonu do 8 %. Výsledky se zhoršují s velikostí konkrementu a nepříznivou lokalizací konkrementu.(29) Při hodnocení publikovaných výsledků je nutné brát v potaz, že jde o výsledky velkých center a často jen jednoho operatéra.

Komplikace

Výskyt komplikací u flexibilní ureteroskopie není doposud komplexně zpracován. Publikované práce uvádí celkový výskyt komplikací od 30 %,(30) závažných pak od 8,9 % (Clavien Grade 2a) do 2,8 %.(28) Výskyt komplikací u flexibilní ureteroskopie v rámci CROES studie, kde je zahrnuto 1781 flexibilních výkonů, není bohužel doposud zpracován.(31)

OSTATNÍ METODY UŽÍVANÉ V TERAPII UROLITIÁZY

Medikamentózní expulzní terapie

V posledních letech je u ureterolitiázy patrný opět příklon ke konzervativní terapii nazývané též medikamentózní expulzní terapie (MET). Pro tuto metodu primárně indikujeme konkrementy s vysokou pravděpodobností spontánního odchodu (do 5 mm), bez přítomnosti komplikujících faktorů (infekce močových cest, obstrukce ureteru solitární ledviny). Současně musí být pacient schopen tolerovat obtíže, které konkrement vyvolává. Indikací k ukončení konzervativní terapie je výskyt komplikací a intolerance obtíží pacientem. Pokud konkrement neodejde, je nutné terapii ukončit po čtyřech týdnech vzhledem k možnosti poškození funkce ledviny.
Pravděpodobnost odchodu konkrementu se snižuje s jeho velikostí a naopak zvyšuje s jeho distálnějším uložením.(32) Oproti obecně tradovaným postupům by pacient neměl zvyšovat příjem tekutin během pohybu konkrementu ureterem. Zvýšený příjem vede ke zvýšení diurézy a k prohloubení obstrukce a dilatace ureteru. Tím dochází ke snížení peristaltiky ureteru a ke zhoršení šance odchodu konkrementu.(33) Pro zvýšení pravděpodobnosti a k urychlení odchodu konkrementu lze užít alfa1-blokátorů či blokátorů kalciového kanálu.(34, 35) Alfa1-blokátory jsou užívány v expulzní terapii urolitiázy vzhledem ke skutečnosti, že působí na svalovinu distálního ureteru. Jejich působením dochází k inhibici základního tonu ureteru a ke snížení frekvence a amplitudy jeho peristaltiky. Tím také dochází ke snížení intraureterálního tlaku, jak kraniálně, tak i kaudálně od konkrementu. Důsledkem je zvýšení pravděpodobnosti odchodu konkrementu. Většinou je užíván tamsulosin v dávce 0,4 mg denně.(34, 35) Blokátory kalciového kanálu inhibují rychlou fázickou kontrakci ureteru bez ovlivnění tonické aktivity. Při jejich použití byl zaznamenán signifikantní rozdíl jak v četnosti odchodu konkrementu, tak i v době do jeho odchodu.(6) Přestože inhibitory syntézy prostaglandinů nezvyšují pravděpodobnost odchodu konkrementu, používají se vzhledem ke skutečnosti, že snižují výskyt atak renálních kolik. V klinické praxi se užívá nejčastěji diklofenak v dávce 10-150 mg denně.(36)

Extrakorporální litotrypse

Extrakorporální litotrypse (ESWL) je užívána v klinické praxi od roku 1980. Metoda spočívá v dezintegraci litiázy rázovou vlnou generovanou mimo tělo pacienta.
Při výběru pacienta je v současnosti kontraindikací ESWL pouze gravidita, nekorigované poruchy krevní srážlivosti, akutní infekce močových cest a obstrukce ureteru distálně od konkrementu. Pacienti s pacemakerem mohou terapii ESWL podstoupit. U pacientů s implantovaným defibrilátorem je vždy nutná konzultace s kardiologem.(7) Pro provedení extrakorporální litotrypse je nutné konkrement v těle pacienta zaměřit do ohniska extrakorporálního litotryptoru, ve kterém dochází ke koncentraci rázových vln. Je jednoznačné, že se zvětšující se vzdáleností konkrementu od povrchu těla klesá účinnost extrakorporální litotrypse. Samotná obezita (jejíž stupeň je vyjádřen BMI ) je jen nepřímým vyjádřením nárůstu vzdálenosti mezi kůží a konkrementem. Přesná vzdálenost, kdy dochází k zhoršení výsledků, je dána geometrickou charakteristikou přístroje, to je vzdáleností mezi ohniskem a okrajem elipsoidu. U obézních pacientů, resp. pacientů s vysokým BMI nad 30, lze proto očekávat horší výsledek terapie.(37, 38) Změření denzity konkrementu při CT vyšetření nám dává důležité informace stran předpokládaného výsledku terapie. Určit hranici, kdy podle denzity konkrementu změřené při nativním spirálním CT nebude ESWL účinná, je obtížné, neboť záleží také na velikosti (objemu) konkrementu a proporcích pacienta. V literatuře se proto setkáváme s hodnotami předpovídajícími neúspěch terapie od 750 HH (Gupta )(39) po 900 HU (Wang)(40) či 1000 HU (El-Nahas),(41) obecně akceptovanou je hodnota 1000 HU. Základními faktory pro indikaci extrakorporální litotrypse při terapii konkrementu v ledvině jsou velikost konkrementu a jeho lokalizace v dutém sytému ledviny. Pro velikost konkrementu obecně platí, že čím je konkrement větší, tím horší je výsledek ESWL terapie. Doporučovanou hranicí pro indikaci ESWL je 20 mm v podélném rozměru konkrementu, měřeném na nativním nefrogramu. U konkrementu v ledvině nad 20 mm dosahuje extrakorporální litotrypse stone-free rate od 41 % do 54 %, oproti tomu perkutánní nefrolitolapaxe (PNL) od 71 do 95 %.(42, 43) Pro odchod fragmentů po ESWL, a tedy pro výsledek terapie je nutná příznivá anatomie dutého systému ledviny. V případech stenózy pyeloureterální junkce není ESWL indikována. Stejně tak není indikována u litiázy v divertiklech kalichů, kde ESWL dosahuje velmi špatných výsledků (4-58 % stone-free rate) oproti PNL (85-93 %), která též umožňuje dilataci či discizi stenotické části krčku kalichu.(44) Nejvíce diskutovanou problematikou je terapie litiázy dolního kalichu ledviny, kde morfologie dutého systému ovlivňuje výsledky terapie. Při terapii ureterolitiázy dosahuje ESWL v proximálním ureteru u konkrementů pod 10 mm 89 % stone-free rate a nad 10 mm 74 %.(43) Základní metodou ESWL při terapii ureterolitiázy je litotrypse v místě, kde se konkrement nachází, bez předchozí instrumentace (in situ).
Od počátku 90. let byla ESWL v terapii ureterolitiázy považována za metodu první volby, rozvojem ureteroskopie v poslední době – to je zavedením semirigidních přístrojů v polovině 90. let a užitím flexibilních ureteroskopů ve spojení s holmium laserem pro dezintegraci litiázy – se však obě metody dostávají na stejnou úroveň.
Během vlastní terapie je nutné pečlivě brát zřetel na níže uvedené skutečnosti: Pečlivé nanesení gelu mezi vak a pacienta tak, aby nedošlo k vytvoření bublin, a tím se zlepší fragmentace konkrementu. Pouhá 2 % bublin v gelové vrstvě sníží fragmentaci o 20-40 %.(45) Metaanalýza provedená Semminsovou prokázala, že snížení frekvence aplikovaných rázových vln o 60 ran za minutu zvyšuje stone-free rate.(46) Se zvyšující se aplikovanou energií při jednom rázu se zvyšuje pravděpodobnost poškození tkáně ledviny. Pokud je při začátku terapie použito nižšího nastavení kV, dochází k vazokonstrikci, která má ochranný efekt a zabraňuje poškození tkáně ledviny.(47, 48) Dostatečná analgezie v průběhu výkonu omezuje bolest, pohyby pacienta a nadměrné respirační exkurze, čímž zlepšuje výsledek terapie.
Klinické studie a metaanalýzy prokázaly, že podání medikamentózní expulzní terapie po ESWL zvyšuje stone-free rate a omezuje nutnost analgezie pro renální koliky.(49, 50)

Laparoskopie

Od poloviny 90. let 20. století jsou referovány případy laparoskopických či retroperitoneoskopických výkonů pro urolitiázu v ledvině či ureteru. Ve většině případů je indikací objemná litiáza po selhání uretroskopie, PNL či ESWL(51) nebo nedostupnost výše zmíněných technik.(52) Laparoskopický výkon by měl být indikován pouze v případech, kde není možná nebo selhala minimálně invazívní terapie (ESWL, PNL či URS)(53) nebo kdy nahrazuje výkon otevřené chirurgie.

Otevřené chirurgické výkony

Otevřené chirurgické výkony v terapii urolitiázy jsou v současnosti vyhrazeny pro řešení komplikací či komplexní litiázy, a to pouze ve specializovaných centrech.

Závěr

Endoskopické metody jsou významnou součástí terapie urolitiázy.

V posledních letech jsou (zejména flexibilní ureteroskopie) stále více indikovány, neboť dosahují lepších výsledků, byť za cenu vyšší invazivity.
Indikací ESWL v terapii urolitiázy jsou zejména konkrementy menší než 20 mm lokalizované v ledvině a menší 10 mm v proximálním ureteru.
Laparoskopie a otevřené chirurgické výkony jsou v případě urolitiázy indikovány jen při řešení komplikací nebo v úzce limitovaných indikacích.
V terapii ureterolitiázy je u konkrementů menších než 5 mm indikována konzervativní terapie a užití alfa1-blokátorů, které zvýší pravděpodobnost odchodu konkrementu a zkrátí dobu do jeho odchodu.

Prohlášení: autor v souvislosti s tématem práce v posledních 12 měsících nespolupracoval s žádnou farmaceutickou firmou.

**

Literatura

1. WICKBOM, I. Pyelography after direct puncture of the renal pelvis. Acta radiol, 1954, 41, p. 505-512.
2. FERNSTROM, I., JOHANSSON, B. Percutaneous pyelolithotomy. A new extraction technique. Scand J Urol Nephrol, 1976, 10, p. 257-259.
3. ALKEN, P., HUTSCHENREITER, G., GUNTHER, R., MARBERGER, M. Percutaneous stone manipulation. J Urol, 1981, 125, p. 463-466.
4. WICKHAM, JE., KELLETT, MJ. Percutaneous nephrolithotomy. Br J Urol, 1981, 53, p. 297-299.
5. VALDIVIA URIA, JG., VALLE GERHOLD, J., LOPEZ LOPEZ, JA., et al. Technique and complications of percutaneous nephroscopy: experience with 557 patients in the supine position. J Urol, 1998, 160, p. 1975-1978.
6. BORGES, CF., FREGONESI, A., SILVA, DC., SASSE, AD. Systematic Review and Meta-Analysis of Nephrostomy Placement Versus Tubeless Percutaneous Nephrolithotomy. J Endourol. 2010, Oct. 19 [Epub ahead of print].
7. TÜRK, C., KNOLL, T., PETRIK, A., SARICA, K., SKOLARIKOS, A., SEITZ, C., et al. Guidelines on Urolithiasis2014. Available from: http://www.uroweb.org/gls/ pdf/22%20Urolithiasis_LR.pdf.
8. TEFEKI, A., van REES VELLINGA, S., de la ROSETTE, J. The CROES Percutaneous Nephrolithotomy Global Study: Final Report. J Endourol, 2012, 26, p. 1536-1539.
9. PEARLE, MS., WATAMULL, LM., MULLICAN, MA. Sensitivity of noncontrast helical computerized tomography and plain film radiography compared to flexible nephroscopy for detecting residual fragments after percutaneous nephrostolithotomy. J Urol, 1999, 162, p. 23-26.
10. de la ROSETTE, J., ASSIMOS, D., DESAI, M., GUTIERREZ, J., LINGEMAN, J., SCARPA, R., et al. The Clinical Research Office of the Endourological Society Percutaneous Nephrolithotomy Global Study: indications, complications, and outcomes in 5803 patients. J Endourol, 2011, 25, p. 11-17.
11. JESSEN, JP., HONECK, P., KNOLL, T., WENDT-NORDAHl, G. Percutaneous nephrolithotomy under combined sonographic/radiologic guided puncture: results of a learning curve using the modified Clavien grading system. World J Urol, 2013, 31, p. 1599-1603.
12. PEREZ-CASTRO ELLENDT, E., MARTINEZ-PINEIRO, JA. Transurethral ureteroscopy. A current urological procedure. Arch Esp Urol, 1980, 33, p. 445-460.
13. SMITH, AD. Smith‘s textbook of endourology. 3rd ed, Chichester, West Sussex : Wiley; 2012.
14. SONG, T., LIAO, B., ZHENG, S., WEI, Q. Meta-analysis of postoperatively stenting or not in patients underwent ureteroscopic lithotripsy. Urol Res, 2012, 40, p. 67-77. 15. HALEBLIAN, G., KIJVIKAi, K., de la ROSETTE, J., PREMINGER, G. Ureteral stenting and urinary stone management: a systematic review. J Urol, 2008, 179, p. 424-430.
16. NABI, G., COOK, J., N‘DOW, J., McCLINTON, S. Outcomes of stenting after uncomplicated ureteroscopy: systematic review and meta-analysis. BMJ, 2007, 334, p. 572. 17. WANG, CJ., HUANG, SW., CHANG, CH. Effects of specific alpha-1A/1D blocker on lower urinary tract symptoms due to double-J stent: a prospectively randomized study. Urol Res, 2009, 37, p. 147-152.
18. LAMB, AD., VOWLER, SL., JOHNSTON, R., et al. Meta-analysis showing the beneficial effect of alpha-blockers on ureteric stent discomfort. BJU Int, 2011, 108, p. 1894-1902. 19. BARON, TH., KAMATH, PS., McBANE, RD. Management of antithrombotic therapy in patients undergoing invasive procedures. N Engl J Med, 2013, 68, p. 2113-2124.
20. GUPTA, AD., STREIFF. M., RESAR, J., SCHOENBERG, M. Coronary stent management in elective genitourinary surgery. BJU Int, 2012, 110, p. 480-484.
21. TOEPFER, NJ., BAYLOR, K., HENRY, Y., et al. The effect of antiplatelet and anticoagulant therapy on the clinical outcome of patients undergoing ureteroscopy. Urology, 2013, 82, p. 773-779.
22. TURNA, B., STEIN, RJ., SMALDONE, MC., et al. Safety and efficacy of flexible ureterorenoscopy and holmium:YAG lithotripsy for intrarenal stones in anticoagulated cases. J Urol, 2008, 179, p. 1415-1419.
23. GEAVLETE, P., GEORGESCU, D., NITA, G., et al. Complications of 2735 retrograde semirigid ureteroscopy procedures: a single-center experience. J Endourol, 2006, 20, p. 179-185.
24. MARSHALL, VF. Fiber Optics in Urology. J Urol, 1964, 91, p. 110-114.
25. BAGLEY, DH. Ureteral endoscopy with passively deflectable, irrigating flexible ureteroscopes. Urology, 1987, 29, p. 170-173.
26. COHEN, J., COHEN, S., GRASSO, M. Ureteropyeloscopic treatment of large, complex intrarenal and proximal ureteral calculi. BJU Int, 2013, 111, E127-E31.
27. SINGH, BP., PRAKASH, J., SANKHWAR, SN., et al. Retrograde Intrarenal Surgery vs Extracorporeal Shock Wave Lithotripsy for Intermediate Size Inferior Pole Calculi: A Prospective Assessment of Objective and Subjective Outcomes. Urology, 2014, 83, p. 1016-1022.
28. SENER, NC., ABDURRAHIM IMAMOGLU, M., BAS, O., OZTURK, U., GOKSEL GOKTUG, HN., TUYGUN, C., et al. Prospective randomized trial comparing shock wave lithotripsy and flexible ureterorenoscopy for lower pole stones smaller than 1 cm. Urolithiasis, 2014, 42, p. 127-131.
29. JESSEN, JP., HONECK, P., KNOLL, T., WENDT-NORDAHL, G. Flexible Ureterorenoscopy for Lower Pole Stones: Influence of the Collecting System‘s Anatomy. J Endourol, 2014, 28, p. 146-151.
30. OGUZ, U., RESORLU, B., OZYUVALI, E., et al. Categorizing intraoperative complications of retrograde intrarenal surgery. Urol Int, 2014, 92, p. 164-168.
31. De la ROSETTE, J., DENSTEDT, J., GEAVLETE, P., et al. The clinical research office of the endourological society ureteroscopy global study: indications, complications, and outcomes in 11,885 patients. J Endourol, 2014, 28, p. 131-139.
32. MORSE, RM., RESNICK, MI. Ureteral calculi: natural history and treatment in an era of advanced technology. J Urol, 1991, 145, p. 263-265.
33. FOSTER, MC., UPSDELL, SM., O‘REILLY, PH. Urological myths. BMJ, 1990, 301, p. 1421-1413.
34. HOLLINGSWORTH, JM., ROGERS, MA., KAUFMAn, SR., et al. Medical therapy to facilitate urinary stone passage: a meta-analysis. Lancet, 2006, 368, p. 1171-1179. 35. SEITZ, C., LIATSIKOS, E., PORPIGLIA, F., etz al. Medical therapy to facilitate the passage of stones: what is the evidence? Eur Urol, 2009, 56, p. 455-471.
36. LAERUM, E., OMMUNDSEN, OE., GRONSETH, JE., et al. Oral diclofenac in the prophylactic treatment of recurrent renal colic. A double-blind comparison with placebo. Eur Urol, 1995, 28, p. 108-111.
37. PAREEK, G., HEDICAN, SP., LEE, FT., Jr., NAKADA SY. Shock wave lithotripsy success determined by skin-to-stone distance on computed tomography. Urology, 2005, 66, p. 941-944.
38. PAREEK, G., ARMENAKAS, NA., PANAGOPOULOS, G., et al. Extracorporeal shock wave lithotripsy success based on body mass index and Hounsfield units. Urology, 2005, 65, p. 33-36.
39. GUPTA, NP., ANSARI, MS., KESARVANI, P., et al. Role of computed tomography with no contrast medium enhancement in predicting the outcome of extracorporeal shock wave lithotripsy for urinary calculi. BJU Int, 2005, 95, p. 1285-1288.
40. WANG, LJ., WONG, YC., CHUANG, CK., et al. Predictions of outcomes of renal stones after extracorporeal shock wave lithotripsy from stone characteristics determined by unenhanced helical computed tomography: a multivariate analysis. Eur Radiol, 2005, 15, p. 2238-2243.
41. EL-NAHAS, AR., EL-ASSMY, AM., MANSOUR, O., et al. A prospective multivariate analysis of factors predicting stone disintegration by extracorporeal shock wave lithotripsy: the value of high-resolution noncontrast computed tomography. Eur Urol, 2007, 51, p. 1688-1693; discussion p. 93-94.
42. ALBALA, DM., ASSIMOS, DG., CLAYMAN, RV., et al. Lower pole I: a prospective randomized trial of extracorporeal shock wave lithotripsy and percutaneous nephrostolithotomy for lower pole nephrolithiasis-initial results. J Urol, 2001, 166, p. 2072-2080. 43. PREMINGER, GM., TISELIUS, HG., ASSIMOS, DG., ALKEN, P., BUCK, C., GALLUCCI, M., et al. 2007 guideline for the management of ureteral calculi. J Urol, 2007, 178, p. 2418-2434.
44. WEN, CC., NAKADA, SY. Treatment selection and outcomes: renal calculi. Urol Clin North.
45. PISHCHALNIKOV, YA., NEUCKs, JS., VonDerHAAR, RJ., et al. Air pockets trapped during routine coupling in dry head lithotripsy can significantly decrease the delivery of shock wave energy. J Urol, 2006, 176, p. 2706-2710.
46. SEMINS, MJ., TROCK, BJ., MATLAGA, BR. The effect of shock wave rate on the outcome of shock wave lithotripsy: a meta-analysis. J Urol, 2008, 179, p. 194-197; discussion p. 7.
47. HANDA, RK., McATEER, JA., CONNORS, BA., et al. Optimising an escalating shockwave amplitude treatment strategy to protect the kidney from injury during shockwave lithotripsy. BJU Int, 2012, 110, p. E1041-E1047.
48. CONNORS, BA., EVAN, AP., BLOMGREN, PM., et al. Effect of initial shock wave voltage on shock wave lithotripsy-induced lesion size during step-wise voltage ramping. BJU Int, 2009, 103, p. 104-107.
49. ZHU, Y., DUIJVESZ, D., ROVERS, MM., LOCK, TM. Alpha-Blockers to assist stone clearance after extracorporeal shock wave lithotripsy: a meta-analysis. BJU Int, 2010, 106, p. 256-261.
50. ZHENG, S., LIU, LR., YUAN, HC., WEI, Q. Tamsulosin as adjunctive treatment after shockwave lithotripsy in patients with upper urinary tract stones: a systematic review and meta-analysis. Scand J Urol Nephrol, 2010, 44, p. 425-432.
51. KEELEY, FX., GIALAS, I., PILLAI, M., et al. Laparoscopic ureterolithotomy: the Edinburgh experience. BJU Int, 1999, 84, p. 765-769.
52. GOEL, A., HEMAL, AK. Upper and mid-ureteric stones: a prospective unrandomized comparison of retroperitoneoscopic and open ureterolithotomy. BJU Int, 2001, 88, p. 679-682.
53. HUMPHREYS, MR. The emerging role of robotics and laparoscopy in stone disease. Urol Clin North Am, 2013, 40, p.115-128.

O autorovi| MUDr. Aleš Petřík, Ph. D. Nemocnice České Budějovice, a. s., Urologické oddělení Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta a Všeobecná fakultní nemocnice, Urologická klinika e-mail: petrik@nemcb.cz

Ohodnoťte tento článek!