Potíže s erekcí jsou varující

„V minulosti se odborníci domnívali, že většina erektilních problémů má psychogenní charakter. Dnes se přiklánějí k názoru, že většina těchto potíží je původu somatického,“ říká prof. PhDr. Petr Weiss, Ph. D., klinický psycholog, psychoterapeut a sexuolog.

* Mužů s touto poruchou v současnosti přibývá, nebo zůstává jejich počet léta stejný?

I když se dnes o tomto problému naštěstí mluví víc než v minulosti, počet mužů s poruchou erekce je zřejmě stabilní. Přibývá ovšem těch mužů, kteří vědí, že tato porucha není fatální problém, a řeší ho. Dnes už máme k dispozici velmi účinné léky, díky nimž lze pomoci 80 procentům mužů trpících střední a těžkou poruchou ztopoření.

Podle našeho několik let starého výzkumu se v České republice vyskytují erektilní dysfunkce různého stupně závažnosti až u 52 procent mužů středního věku, tj. ve věku mezi 35–65 lety. Asi u jedné čtvrtiny z nich jsou problémy tak závažného charakteru, že vyžadují odbornou pomoc.

* Jaké jsou nejčastější příčiny této dysfunkce?

V minulosti se odborníci domnívali, že většina erektilních problémů má psychogenní charakter – jejich příčinou je úzkost, partnerský nesoulad, stres a podobně. Dnes se sexuologové přiklánějí spíše k tomu, že dokonce až 80 procent potíží způsobují somatické faktory, že jsou cévního nebo neurologického původu. Příčina erektilních problémů je přitom pravděpodobně závislá především na věku pacienta. V mládí jistě převládají spíše psychogenní příčiny a se stoupajícím věkem stále více důvody somatické.

* Která onemocnění mohou tedy mít na erekci negativní vliv?

Erektilní problémy bývají často prvním indikátorem závažného somatického systémového onemocnění typu hypertenze, hyperlipidemie, diabetu a dalších. Problém se ztopořením by měl být pro muže stejným signálem, jakým bylo například udušení kanárka v dolech při výskytu metanu. Jeho smrt varovala, že se děje něco závažného ve chvíli, kdy o tom horníci neměli ještě ani tušení.

Erektilní problémy jsou takovým „kanárkem v kleci“ a muž by měl při jejich opakovaném výskytu rozhodně vyhledat lékaře. Všechny preventivní programy, o kterých se mluví v souvislosti s cukrovkou a s kardiologickými problémy, tedy změna životního stylu, změna stravování, dostatek pohybu, vše, co naši lékaři neustále opakují, ale zjevně stále ještě ne dostatečně, přispívá i k zachování erektilní funkce do vyššího věku.

* Se kterým lékařem si o počínajících problémech promluvit?

Víme, že z uvedených 52 procent mužů s poruchou erektilní funkce pouze necelá jedna pětina mluvila o svých problémech s nějakým odborníkem. A pouze 15 procent z této pětiny mělo zkušenost, že rozhovor o erektilních problémech inicioval sám lékař. Přitom většina mužů středního věku už dochází k některému specialistovi, především ke kardiologovi, urologovi, diabetologovi… Ovšem ti nejsou vůbec zvyklí se svými pacienty o těchto problémech mluvit, neboť jsou zaměřeni na léčbu v rámci své úzké specializace. Domníváme se, že kdyby se lékaři různých specializací, včetně v této souvislosti možná nejdůležitějších, praktických lékařů, kteří se dostávají s pacienty do nejbližšího a prvního kontaktu, více poptávali na eventuální potíže tohoto charakteru, byli by schopni svým pacientům pomoci výrazně zvýšit kvalitu jejich života.

* Mladí muži už v dnešní době problémy nemají?

Samozřejmě se vyskytují erektilní problémy i u mužů mladších, zvláště u těch, kteří zahajují pohlavní život. Jak jsem se však zmínil, v tomto věku jsou většinou psychogenního charakteru. Nejsou podmíněné cévní nedostatečností nebo neurologickými problémy, ale spíše nejistotou a nezkušeností. U stárnoucích mužů se pak samozřejmě zvyšuje podíl těch, u nichž jsou především cévní problémy.

* Jaký posun se odehrává v léčbě?

K dispozici jsou stále jako dřív léky s alkaloidem yohimbinem, vakuové pumpy, intrakavernózní injekce prostaglandinů do penisu, v krajním případě i voperování penilních endoprotéz. V posledních deseti letech tyto léky a pomůcky ale ustoupily do pozadí, protože u naprosté většiny erektilně dysfunkčních mužů k obnovení sexuální funkce dostatečně pomáhají nové léky, inhibitory fosfodiesterázy typu 5, jež působí přímo na prokrvení cév v penisu.

V 90. letech nastala jejich nástupem naprostá revoluce v léčbě. Musíme si uvědomit, že jsme první generací mužů v historii lidstva, která má na erektilní problémy k dispozici skutečně účinné léky. Všechny tři typy inhibitorů, jež jsou v současné době na trhu, jsou srovnatelně účinné a pomohou naprosté většině pacientů nejenom s psychogenními poruchami, ale i se závažnějšími problémy somatického původu.

* Přetrvávají nějaké mýty spojené s těmito problémy?

Myslím si, že mezi nerozšířenější mýtus této oblasti patří ten, který ztotožňuje sex se souloží – s penisem v pochvě. Samozřejmě není pravda, že sex znamená pouze soulož. Sex představuje podstatně širší pojem, který zahrnuje jak koitální, tak nekoitální aktivitu. Podle našeho reprezentativního výzkumu sexuálního chování obyvatelstva ČR z roku 2008 je pouze 13 procent českých žen preferenčně vaginálně vzrušivých (a tudíž potřebují k dosažení orgasmu soulož) a naprostá většina z nich je vzrušivá výhradně klitoriálně nebo kombinovaně (dosahují orgasmu drážděním klitorisu i pochvy).

Mnohé ženy by byly jistě šťastnější, kdyby byly schopné svým manželům otevřeně říci, že soulož není přesně tou aktivitou, která je k orgasmu dovede. A kdyby jim byly schopné zároveň upřímně sdělit, jaký typ dráždění potřebují k dosažení uspokojení. Vím, že mnohé páry jsou celoživotně schopny fungovat pouze na nekoitální úrovni a k plné spokojenosti obou právě proto, že vzájemné manuální, orální a jiné dráždění je pro oba uspokojivější než pouhé mechanické pohyby penisu v pochvě.

* V čem se podle těchto výzkumů sexuální život u nás změnil?

Při sledování opakovaných výzkumů sexuálního chování obyvatelstva, které provádíme každých pět let, jsme ve vývoji sexuálních dysfunkcí u nás zaznamenali změnu. Zatímco dříve nejvíce mužů uvádělo jako hlavní problém předčasnou ejakulaci, v posledním výzkumu v roce 2008 jich nejvíce uvedlo jako nejčastější dysfunkci právě erektilní selhávání. Nemyslím si, že by v populaci rostl počet erektilně dysfunkčních mužů, spíše v tom vidím důsledek osvěty.

S objevením účinných léků proběhla masivní osvětová kampaň, která vedla muže tomu, aby byli schopni rozeznat, že jejich stav není eventuálně úplně v normě a že by s ním případně mohli něco udělat. Každé rozšíření osvěty v sexuální oblasti, každé zvýšení informovanosti o sexuálních problémech, osobně velmi vítám.

Signál jako udušený kanárek

Erektilní problémy bývají často prvním indikátorem závažného somatického systémového onemocnění typu hypertenze, hyperlipidemie, diabetu a dalších. Problém se ztopořením by měl být pro muže stejným signálem, jakým bylo například udušení kanárka v dolech při výskytu metanu. Jeho smrt varovala, že se děje něco závažného ve chvíli, kdy o tom horníci neměli ještě ani tušení. Erektilní problémy jsou takovým „kanárkem v kleci“ a muž by měl při jejich opakovaném výskytu rozhodně vyhledat lékaře.

Potíže s erekcí jsou varující
Ohodnoťte tento článek!
4 (80%) 4 hlas/ů