Alkohol jako patologický jev v psychosociálním kontextu

Alkohol způsobuje pocity upokojení, odstraňuje psychické napětí, úzkost, nervozitu a strach. Tyto kladné, příjemné účinky na psychiku se však dostavují pouze při hladině 0,6-0,8 promile alkoholu v krvi.

Akutní intoxikace alkoholem se projevuje opilostí (ebrietas simplex). Pokud člověk pokračuje v konzumaci alkoholických nápojů, prochází podle známého českého alkohologa J. Skály (1998) těmito stadii opojení: 1. stadium opilosti (1-1,5 š alkoholu v krvi): Vzniká stav spokojenosti a povídavosti, člověk má veselý výraz tváře, zářivé oči, živou mimiku a gestikulaci, je výřečný, směje se, snadno a rád uzavírá přátelství s jinými lidmi (je družný), stává se sebevědomým, má pocit, že by lehce překonal všechny životní obtíže.
2. stadium opilosti (1,5-3 š alkoholu v krvi): Člověk se stává nekritický, netaktní, křičí, zpívá, nedbá na své okolí, jeho chování je nepromyšlené, nedokáže již poslouchat druhé, nedokáže kontrolovat svoji řeč (problémy s artikulací), červená ve tváři, tep stoupá nad 100 tepů za minutu, pohyby jsou neuspořádané, nekoordinované (problémy s chůzí, shazování předmětů), může se objevit dvojité vidění (problémy se zaostřováním), dochází ke střídání nálad (veselost, smutek).
3. stadium opilosti (nad 3 š alkoholu v krvi): Zde se již jedná o těžkou otravu alkoholem, dostavuje se pocit únavy, spavost, zvracení, tvář bledne, člověk ztrácí citlivost, může dojít k samovolnému pomočení a vyprázdnění, k úplnému bezvědomí, hrozí riziko úmrtí v důsledku ochrnutí dýchacího centra v prodloužené míše, někdy vznikají tzv. alkoholová okénka (palimpsesty).
Podle vztahu k alkoholu je možné lidi rozdělit do čtyř skupin (Skála, 1988): * Abstinenti: nepijí alkoholické nápoje nikdy, anebo nejméně 3 roky * Konzumenti: pijí alkoholické nápoje z důvodu uhašení žízně a přitom využívají i jejich chuťové vlastnosti, – zásadoví konzumenti – vypijí nejvíc půl litru piva denně, alkohol v krvi nepřesáhne 0,3 promile, – nezásadoví konzumenti – přestoupí výše uvedenou zásadu nejvíc 4krát do roka, alkohol v krvi nepřesáhne 0,6 promile .
Pijani: pijí alkoholické nápoje nejen pro uhašení žízně, pro chuť, ale i pro účinky alkoholu, – příležitostní pijani (do 1 promile ), – pravidelní pijani (nad 1 promile ).
Alkoholici: u nich je již rozvinutá drogová závislost. Uvádí se, že vznik závislosti trvá 10 až 15 let, u některých osob ale i mnohem kratší dobu. Při závislosti na alkoholu kanadský alkoholog E. M. Jellinek vyčleňuje 4 stadia anebo fáze (Skála, 1998). Konkretizuje, jak se z pijana (první dvě stadia) stává alkoholik, tedy člověk závislý na alkoholu (třetí a čtvrté stadium): 1. Stadium iniciální (počáteční): * pijan pije alkoholické nápoje kvůli účinku (aby si navodil příjemnou náladu anebo aby potlačil nepříjemné psychické stavy), jde o příležitostné pití v malých dávkách, * postupně se zvyšuje tolerance (člověk zvyšuje dávky – pije více a zkracuje přestávky mezi pitím – pije častěji), * neopíjí se, bývá pouze podnapilý, * vytváří se psychická závislost, * trvá několik let anebo několik měsíců (závisí to na mnoha činitelích, ale především na věku, kdy jedinec s pitím alkoholu začne).
2. Stadium prodromální (varovné): * častěji vzniká stav podnapilosti, ale i skutečné opilosti (nejprve zřídka, postupně častěji), * tolerance na alkohol stále stoupá (jedinec pije více anebo koncentrovanější nápoje a pije častěji), * začíná se vytvářet tělesná (fyzická) závislost, * plně je již rozvinutá psychická závislost.
3. Stadium kruciální (rozhodné): * z pijana se stává alkoholik, člověk závislý na alkoholu, * často se opíjí, * ještě stále stoupá jeho spotřeba alkoholu (stoupající, vzrůstající tolerance), * mívá tzv. „okna“ – druhý den po probuzení má mezery ve vzpomínkách a nepamatuje si, co se odehrávalo, * je vytvořena psychická i tělesná závislost, * projevují se abstinenční příznaky, * začínají se hromadit problémy, okolí reaguje nepříznivě – alkoholika to vede na jedné straně k tzv. racionalizaci (vypracuje si celý systém dobře promyšlených výmluv a zdůvodnění svého pití), na druhé straně k dočasné kratší či delší abstinenci, * alkoholik považuje svoji abstinenci za důkaz pevné vůle a začne znovu pít s přesvědčením, že bude alkohol ovládat… je to však omyl – alkoholik už ztrácí kontrolu nad svým pitím (alkohol již ovládá jeho), nedokáže pít s mírou a ani se to už nikdy nenaučí, * pokusy o pití s mírou mohou trvat 5-10 let, dokud člověk nepochopí, že jedinou možností je trvalá abstinence, * sám to však nedokáže, potřebuje se podrobit léčbě, * ne všichni (málokteří) alkoholici v tomto stadiu jsou ochotní se léčit.
4. Stadium terminální (konečné): * někdy musí alkoholik začít den tzv. „ranním douškem“, aby se dostal do „normy“, * alkoholik má tzv. „tahy“ – pije několik dní za sebou až do úplné vyčerpanosti, * zhoršuje se zdravotní stav – nepříjemný třes rukou, křeče v lýtkách, poruchy různých orgánů trávicí soustavy apod.
poškození jater a nervového systému vede ke snížení tolerance na alkohol (k opilosti mu stačí méně alkoholu než předtím), * evidentní je i psychické chátrání, alkoholik ztrácí své původní zájmy, mohou se objevit příznaky alkoholických psychóz (delirium tremens, Korsakova psychóza), * od alkoholika se odvrací rodina, přátelé, spolupracovníci, * alkoholik cítí, že nemůže žít ani s alkoholem, ani bez něho, * mnozí si bezvýchodnost své situace uvědomí až v tomto stadiu.

Alkoholismus a kvalita života

Alkohol může mít svým působením na psychiku a sociální chování člověka různý vliv nejen na samotného jedince, ale i na celé sociální prostředí. I. Ondriová (2007) uvádí sociální příznaky, proč mnozí lidé sahají po alkoholu: * úroveň a etika chování – u alkoholika se značně mění, je jistým postrachem svým vzhledem (bez ošacení, špinavý) a projevy pro okolí, jako je zvýšená agresivita, hněv, křik, verbální a fyzické napadání, * nedodržování morálních norem – nekontrolované požívání alkoholu následně ovlivňuje člověka a jeho chování, člověk se dostane do stadia, kdy nepociťuje zodpovědnost za své činy, * společenský a profesionální status – vlivem alkoholismu se mění, mnozí přicházejí o práci a ze vzdělaných lidí se stávají bezdomovci, * dopravní nehody – alkoholismus stále častěji způsobuje nehodovost, * trestné činy – požití alkoholu vede člověka k nevysvětlitelným, častokrát i neospravedlnitelným činům, * rozvodovost – časté požívání alkoholických nápojů způsobuje manželské neshody, následný odpor k partnerovi-alkoholikovi.
Užívání alkoholu ovlivňuje dvě dimenze našeho života, tělesné a duševní zdraví. Duševní dimenze se dotýká hlavně lidí žijících v blízkém okolí alkoholika a můžeme ji rozdělit na: * psychologická dimenze alkoholismu: poruchy nálad, deprese, úzkost, hostilita, sebelítost, přecitlivělost, nízká frustrační tolerance, podrážděnost, zlost, necitlivost vůči druhým, agresivita, nenávist, impulzivita, nedostatek sebeúcty, nízké sebehodnocení, problém s vlastní identitou a sebeporozuměním, * spirituální dimenze: redukce až ztráta zájmů, duševní zpustnutí, vnitřní prázdnota, ztráta smyslu života, odcizení, izolace, * sociální dimenze: narušené společenské vztahy, rozbitá manželství, zvýšená rozvodovost (alkohol je na 3. místě v žebříčku příčin rozvodovosti u nás), ztráta zodpovědnosti, ztráta postavení a autority v rodině, ztráta zaměstnání (jedna třetina hospitalizovaných alkoholiků je nezaměstnaná), ztráta společenského postavení, finanční problémy, rozpory se zákonem, kriminalita.
Člověk má paradoxně dojem, že právě alkohol mu pomůže překonat všechny životní potíže a překážky. Právě tehdy začíná mít pocit, že je úspěšný a schopný a o to silnější tento stav představuje popud, kdy člověk sahá po alkoholu a považuje jej za útěchu ve štěstí i v neštěstí.

Alkohol a práce

U alkoholiků postupně dochází k poklesu množství vykonané práce a posléze i k poklesu její kvality. Čím složitější je pracovní výkon, tím hůře je práce vykonána a tím více zhoršuje výsledek práce i malá dávka alkoholu. Snížení tělesné a duševní výkonnosti po požití alkoholu je způsobené oslabením pozornosti, snížením ostrosti a přesnosti vnímání, zpomalením reakcí, poklesem svalové síly a vytrvalosti. Zvyšuje se zároveň i riziko úrazu v práci. Pokles produktivity práce souvisí také se zvýšenou nemocností, častější práceneschopností a zvýšenou úrazovostí. Vztah k práci je narušený, snižuje se úsilí o výkon, zájem o pracovní výsledek, projevuje se nespolehlivostí, náchylností ke konfliktům na pracovišti. Projevuje se častá fluktuace. Postupně s jinými změnami slábnou i jeho morální city, ztrácí se pocit zodpovědnosti vůči společnosti, pracuje nesoustavně, anebo vůbec.

Alkoholismus a rodina

Narušení mezilidských vztahů jako jeden z následků alkoholismu se projeví nejdříve na jeho nejbližším okolí, tzn. v rodině alkoholika. Jeho chování a pití deformuje manželský vztah, narušuje rovnováhu v rodině, negativně ovlivňuje děti. Hlučnými návraty (většinou) v pozdních nočních hodinách probouzí celou rodinu ze spánku. Návraty bývají často provázené bitkami, hádkami, ať již s manželkou, anebo dětmi, přičemž je někdy ohrožuje tak, že rodina musí od něho v noci utíkat. Nadává, křičí, bez ohledu na přítomnost dětí. Alkoholik dostává záchvaty vychovávání, začne uplatňovat svá rodičovská práva a povinnosti. Pod výchovou chápe především trestání bez příčiny. Normálně se však o výchovu a domácnost nezajímá. Ani v období, kdy je střízlivý, nevládne v rodině pokoj. Je nevyzpytatelný, náladový a podrážděný, což vede k pravidelným menším anebo větším hádkám. Když je střízlivý, ostatní členové rodiny mu v souvislosti s jeho pitím domlouvají. Konflikty se postupně vyostřují. Sám si v rodině vytváří situace, kterými své pití zdůvodňuje, ale postupně stále obtížněji hledá důvody. Pokud jeho výmluvy rodina nepřijímá, uchyluje se k násilnému chování a konání. Obviňuje rodinu z neporozumění a nepřátelství vůči němu. Finanční situace nemusí být vždy katastrofální.
Alkoholismus má tedy jednoznačně negativní vliv na manželství a rodinné vztahy, které brutálně narušuje, ničí lásku manželských partnerů; vzájemnou důvěru a rodinný soulad, vyvolává manželské rozvraty a je hlavní příčinou krize rodinného života i vysoké rozvodovosti. Alkoholik je vlivem alkoholu zbavený kritičnosti, smyslu pro pravdu a spravedlnost, chybí mu objektivní pohled na situaci, domluvám se zpravidla brání, podrážděně reaguje,

stupňuje hádku, je schopný se i bít. Alkoholismus v rodině tak vyvolává napjaté situace a způsobuje krizi rodinného života, která má často za následek rozvod. Pod vlivem alkoholu se muži i ženy často dopouštějí manželské nevěry, protože alkohol uvolňuje a nabourává morální normy i společenské zábrany. Alkoholik hledá sexuální uspokojení tam, kde může mít momentálně úspěch. Alkoholismus negativně zasahuje i manželský sexuální život. Na jedné straně vede k agresivitě a na druhé se stává zdrojem rostoucího fyzického odporu. Rovněž za zmínku stojí vysoký počet sexuálního selhání, což může také vést k agresivitě. K tomu přistupují nevyčíslitelné škody, které způsobují alkoholici narušováním psychické rovnováhy svých dětí tím, že pro ně vytvářejí nevhodné výchovné prostředí, ukazují špatné příklady, zanedbávají jejich výchovu, hádají se a vyvolávají skandály ve svých rodinách. Tím alkoholismus způsobuje u dětí alkoholiků rozličné psychické poruchy a společenské defekty, které jsou i v dospělosti vážnou překážkou jejich společenského uplatnění se a vytvářejí z nich konfliktní osoby. Často napáchá alkoholismus největší škody právě v oblasti výchovy dětí, ve vztahu rodič-dítě. Dítě obvykle ve svém rodiči vidí přirozenou autoritu, která nemá chyby a která se nemůže mýlit ani mít negativní vlastnosti. Když se rodiče hádají, urážejí se a ponižují jeden druhého, dítě se dostává do konfliktní situace, kterou není schopné zvládnout, jeho představy se hroutí, pro svoji nezkušenost ztrácí jistotu, neví, komu dát za pravdu: matce, anebo otci. Ve většině případů se přidává k matce, protože otcův stav ho v její pravdě utvrzuje. Dítě alkoholika trpí z každé stránky: duševní, materiální, citové, výchovné i společenské. Děti bývají psychicky labilní, ustrašené, což jim ve školních letech může způsobovat různé problémy a později být překážkou ve společenském uplatnění. Tato narušení se nejčastěji manifestují v podobě nervozity, agresivity, citové lability a nezralosti, výkyvů sebevědomí, komplexu méněcennosti, snadné ovlivnitelnosti, vzdorovitosti, odmlouvání, často i se sklony k delikvenci.

**

Souhrn Dnes je alkohol pravděpodobně nejrozšířenější drogou na světě, jejíž zrádnost spočívá v postupném vytvoření návyku. Tato droga je nejdříve příjemná, ale při pravidelném požívání výrazně mění psychiku člověka, osobnostní rysy, ale i jeho sociální postavení osobnosti. Klíčová slova: alkohol, psychické následky alkoholismu, sociální důsledky

O autorovi| PhDr. Iveta Ondriová, PhD., PhDr. Janka Cínová PhD. Fakulta zdravotníckych odborov PU v Prešove (ondrioi0@unipo.sk) Literatura k dispozici u autorek.

Alkohol jako patologický jev v psychosociálním kontextu
Ohodnoťte tento článek!
1 (20%) 2 hlas/ů