Anxiolytika v léčbě úzkosti

Anxiolytika jsou psychofarmaka rozvolňující úzkost, působící na svalovou relaxaci, antikonvulzivně, hypnoticky a tlumivě na CNS (zejména benzodiazepiny). Jejich hlavní indikací jsou především úzkostné stavy.

SOUHRN: Článek popisuje úzkost jako velmi častý symptom, který se může vyskytovat u mnoha onemocnění. Hlavním cílem je především shrnutí dosavadních možností psychofarmakologie.
Klíčová slova: anxiolytika, abstinenční příznaky, úzkost

SUMMARY: The article addresses anxiety as a common symptom which can accompany many diseases. The aim is to summarize the psycho pharmacology treatment.
Key words: anxiolytics, withdrawal symptoms, anxiety


Úzkostné poruchy jsou velmi rozšířené, v nějaké formě jimi trpí během svého života přes 15 % populace. Úzkost je obecně pokládána za jádro většiny neurotických poruch. Samotná úzkost je nepříjemný emoční stav s neurčitě definovatelnou příčinou. Intenzita úzkosti je různého stupně, od mírného neklidu až po stav paniky, trvá od několika sekund, minut až po dny, týdny, eventuálně měsíce. Úzkostí jsou často provázeny běžné stresové situace všedního dne (jízda autem v přeplněném provozu, nestíhání termínů, interpersonální konflikty). Úzkost se může vyskytovat jako sekundární u některých somatických onemocnění, jako jsou kardiovaskulární, respirační, hematologické nebo metabolické poruchy. Zrovna tak doprovází většinu psychických poruch, vyskytuje se u neurotické poruchy, deprese, schizofrenní poruchy, závislosti a organické psychické poruchy.

Dělení anxiolytik

Nebenzodiazepinová anxiolytika

* Meprobamat (Meprobamat) – patří mezi propandioly a v poslední době dosti ustupuje velké skupině benzodiazepinů.
* Guaifenesin (Guajacuran) – má v popředí myorelaxační účinek, proto je indikován u zvýšeného svalového napětí, jako jsou algické svalové potíže, cefalgie, u úzkosti, strachu, při trémě, neurotických obtížích (srdeční palpitace, pocit nedostatku vzduchu).
* Buspiron (Buspiron-EGIS, Anxiron) – používá se ke snížení úzkosti bez ovlivnění pozornosti, bdělosti, kognitivních funkcí a psychomotorického výkonu. Při léčbě střední i závažné úzkosti je srovnatelný s benzodiazepiny, přičemž zmírňuje i příznaky deprese. Příznivé účinky má také při léčbě závislosti na alkoholu, zlepšuje spolupráci při terapii. Je bezpečný při podávání i starším pacientům, nevyvolává závislost.
* Hydroxyzin (Atarax) – jde o anxiolytikum nezpůsobující závislost. Snižuje psychické i somatické příznaky úzkosti, zlepšuje kognitivní funkce, vhodný je i u pacientů s přidruženou depresí. Má rychlý nástup účinku.

Benzodiazepinová anxiolytika

Benzodiazepinová anxiolytika dělíme podle délky působení:
* s dlouhým působením (více než 24 hodin): diazepam (Diazepam), klonazepam (Rivotril)
* se středně dlouhým působením (12–24 hodin): nitrazepam (Nitrazepam), bromazepam (Lexaurin)
* s krátkodobým působením (méně než 12 hodin): oxazepam (Oxazepam)
* s ultrakrátkým působením (2–4 hodiny): alprazolam (Neurol), midazolam (Dormicum)

Nejčastěji používané benzodiazepiny

Cílovým symptomem pro jejich předepisování je strach, vnitřní neklid, svalové napětí, podrážděnost, poruchy spánku. Délka jejich podávání by neměla být delší než 4–6 týdnů. Mezi důležité zásady užívání benzodiazepinů patří: vždy užívat u jasné indikace, nepodávat dlouhodobě, nikdy rychle nevysazovat, neužívat velké dávky a nepodávat u drogových nebo alkoholových závislostí. Při užívání benzodiazepinů se může vyvinout závislost a při náhlém vysazení se mohou objevit abstinenční příznaky. Riziko závislosti stoupá, užívají-li se vyšší dávky a berou-li se dlouhodobě.

Abstinenční příznaky se mohou vyskytovat od lehčích (zvýšený strach, neklid, nespavost, třes, bolesti hlavy, pocení) po těžší (stavy zmatenosti, deliria, křeče). Aby nevznikl odvykací stav, je důležité snižovat dávky benzodiazepinů postupně. Při vysazování benzodiazepinů se po dobu několika týdnů snižuje celková dávka týdně o 10–20 %.
Antidepresivní účinek benzodiazepinů byl prokázán pouze u alprazolamu, bromazepamu a klonazepamu.

Benzodiazepiny jsou pozoruhodně bezpečné v případě, že se jimi nemocný předávkuje. Dochází sice k sedaci, spavosti, zmatenosti, avšak k fatálnímu zakončení pouze v těch případech, kdy byly požity i jiné centrálně tlumivé látky, jako je např. alkohol. V tomto případě může dojít k útlumu dechového centra. Mezi nejčastěji používané benzodiazepiny řadíme:
* Alprazolam (Xanax, Xanax SR, Neurol), který má vysoce specifický účinek s minimálním sedativním účinkem, ve vyšších dávkách je účinný i při léčbě depresí. Používá se u úzkostných poruch s depresí, panických poruch nebo ke krátkodobé terapii nespavosti neurotického typu.
* Bromazepam (Lexaurin) je jedno z nejčastěji předepisovaných anxiolytik, které je dobře snášeno a má i dobrý antidepresivní účinek.
* Diazepam (Diazepam tbl., Apaurin inj.) má silný anxiolytický účinek, ale i hypnotický, antikonvulzivní a myorelaxační. Podává se u úzkostných stavů, poruch spánku, agitovanosti s psychomotorickým neklidem i u psychóz.
* Oxazepam (Oxazepam) je velmi vhodné anxiolytikum u ambulantních pacientů různého stáří. Má slabé hypnotické účinky a minimální účinky vedlejší.
Psychofarmaka s anxiolytickým působením Do této skupiny patří antidepresiva, antipsychotika a betablokátory.


O autorovi: Mgr. Jitka Nepokojová, Psychiatrická klinika, FN Hradec Králové (nepokojovajitka@seznam.cz)

Anxiolytika v léčbě úzkosti
Ohodnoťte tento článek!
4.3 (85.45%) 11 hlas/ů