Bazální stimulace u hematoonkologicky nemocného

V posledním období se do české ošetřovatelské praxe začíná včleňovat koncepce bazální stimulace. Na Interní hematoonkologické klinice FN Brno-Bohunice se koncept bazální stimulace dosud téměř nepoužíval, proto jsem se rozhodla aplikovat bazální stimulaci u jednoho vybraného pacienta s cílem zlepšit jeho stav a dopomoci mu zařadit se zpět do domácího prostředí. Do konkrétního provedení bazální stimulace jsem se snažila zapojit i celý ošetřovatelský tým a informovat všechny, kdo s pacientem přicházeli do styku, včetně příbuzných. Klíčová slova: hematoonkologie, ošetřovatelská péče, bazální stimulace

SUMMARY The concept o basal stimulation has been recently implemented in Czech nursing practice. Since it had not been much used at the Medical hemato-oncology clinic of the University hospital Brno – Bohunice I have decided to implement the concept in the care of one patient with the aim to improve his condition and help him to be discharged home. I have also tried to incorporate the nursing team and inform about it everybody who was in contact with the patient, including his family. Key words: hemato-oncology, nursing care, basal stimulation

O pana V. S. jsem se začala starat 1. října 2008 po předchozí domluvě se staniční i vrchní sestrou a ošetřujícím lékařem, kteří mi při péči podle zásad bazální stimulace vycházeli mimořádně vstříc. Po prostudování dostupné zdravotnické dokumentace, zjištění biografie a upřesnění postupů u aplikace jednotlivých prvků bazální stimulace jsem zahájila péči podle koncepce bazální stimulace.

Panu V. S., 77 let, byl červenci roku 2007 diagnostikován mnohočetný myelom, typ IgG kappa, klinické stadium III podle Durieho a Salmona. V době vykonávání ošetřovatelské péče podle koncepce bazální stimulace byl pacient již po podání několika cyklů chemoterapie a po radioterapii sterna. Na našem pracovišti byl hospitalizován od 22. září 2008 pro akutní enteroragii a kolapsové stavy, se stanovenou pracovní diagnózou „mnohočetný myelom – relaps onemocnění“. Při přijetí k hospitalizaci byl pacient plně orientovaný, bez dušnosti a zjevného krvácení. Spolupracoval s ošetřujícím personálem, ale cítil se velmi slabý. Již delší dobu má poruchu zraku – vidí jen obrysy – a chodí s bílou holí. Poslední dobou se mu zhoršil i sluch, proto používá naslouchadlo na jedno ucho.

Z dokumentace jsem zjistila, že se u pacienta od druhého dne po přijetí rozvinula zmatenost a dezorientace. Bylo třeba podávat utišující léky a opioidní analgetika pro bolesti zad. Zároveň od druhého dne hospitalizace začala léčba chemoterapií a na separačním středisku naší kliniky byla provedena terapeutická výměnná plazmaferéza. V průběhu dalších dnů se rozvíjela zmatenost, pro kterou jsme byli nuceni zahájit farmakologické tlumení haloperidolem v kontinuální infuzi. Pro progredující zmatenost, dezorientaci a agresi bylo lékařem naordinováno zvýšení dávky tišících léků, použití popruhů a lůžkových zábran k zamezení poranění. Pacient měl zaveden CŽK ve femorální žíle a močový katétr, které se opakovaně snažil vytáhnout. K zajištění dostatečného příjmu potravy bylo nutno pacienta krmit.

Obr. 1: Příprava na koupel

Dne 1. října 2008, kdy jsem u pacienta začala s péčí podle zásad bazální stimulace, byl nemocný upoután na lůžko, měl zábrany a byl utlumen tišícími léky. Reagoval na oslovení, ale pouze otevřením očí, které vzápětí zavíral, nebyl schopen samostatného cíleného pohybu, a to ani v rámci lůžka. Protože byl pečlivě polohován každé 2 až 3 hodiny, jeho kůže byla v dobrém stavu. Byl krmen a ranní toaleta probíhala na lůžku, bez aktivního pohybu pacienta. Byl velmi dezorientovaný, především v nočních hodinách.

Biografickou anamnézu jsem získala od manželky klienta. Pan V. S. po celý život pracoval ve výzkumném ústavu, má dvě dospělé děti, které pravidelně docházejí na návštěvu, stejně jako jeho manželka. Dozvěděla jsem se, že pan V. S. je zvyklý spát 8 až 10 hodin a vstává obvykle v osm hodin ráno. Jeho denní rytmus je přibližně následující: posnídá vajíčka s rohlíkem, vlažné mléko, oholí se a umyje, poslouchá rádio, potom jde s manželkou na procházku. Po obědě opět poslouchá rádio nebo společně s manželkou hlídají vnoučata. Rád sleduje televizní vysílání, především dokumenty a zpravodajství. Zjistila jsem, že pan V. S. je zvyklý spát na boku a je mu jedno, jestli je to pravý či levý bok, že má velmi rád mléko a mléčné výrobky, které preferuje ve své každodenní stravě. Z vůní má rád levanduli a rozmarýn a mezi jeho záliby patří procházky, rádio a pobyty u moře. Manželka pana V. S. byla velmi aktivní při péči o pacienta a vždy vycházela vstříc ošetřujícímu personálu, nevěděla však, co si počít, protože by chtěla manžela domů, ale bála se, že péči o něj sama nezvládne.

První týden

Svoji péči jsem zahájila tím, že jsem si pro začátek zvolila iniciální dotek, a tento prvek bazální stimulace jsem vysvětlila pacientovi (opakovaně jsem mu jej názorně ukázala a zároveň slovně popisovala), jeho ženě i ostatnímu personálu. První den jsme pana V. S. posadili v lůžku a namazala jsem mu rohlík, který jsem mu dala do ruky. Věděla jsem, že pán byl do té doby krmen, ale zkusila jsem to. Záměr se vydařil, snědl rohlík bez mé pomoci a z hrnečku s násadou vypil bílou kávu.

Následující dny jsem pak praktikovala tento způsob s nácvikem soběstačnosti a ke konci týdne jsme začali pana V. S. posazovat s nohama dolů z lůžka. Podle biografické anamnézy měl rád mléko, ale po domluvě s manželkou jsme ponechali k snídani bílou kávu, kterou doma občas také k snídani míval. Následující dny jsem ho umývala uklidňující koupelí, kterou lze docílit stimulaci vnímání tělesného schématu a také redukci neklidných stavů a stavů dezorientace a neklidu (obr. 1 a 2). Pomocí této koupele lze také navodit s nemocným komunikaci a jeho celkové uvolnění.

Obr. 2: Uklidňující koupel

Při koupeli jsem používala hygienické potřeby, které měl pan V. S. v kosmetické tašce. Zeptala jsem se ho, zda doma používá nějakou vůni, na tuto otázku mi odpověděl, že ne. Když jsem ho po koupeli jeho vůní, kterou měl v kosmetické tašce, pomazala, řekl mi, že si vzpomněl, že je to jeho oblíbená vůně, a následující dny tuto vůni sám očekával a vyžadoval. Po koupeli jsem vždy provedla masáž s vibračními prvky podporující dýchání, protože trpěl kašlem s expektorací. Tato masáž se mu velmi líbila. Pak jsem ho začala oblékat do pyžama. Do té doby měl pouze otevřenou košili (tzv. „anděla“). Po koupeli jsem vždy pana V. S. na chvíli uložila do polohy „hnízdo“ (obr. 3) a k poslechu jsem mu pustila do sluchátek jeho rádio. Ve svém stolku měl rádia až tři. Jeho manželka mi pak sdělila, že je to jeho oblíbený předmět a nástroj komunikace. Do té doby nikdo nevěděl, že tyto předměty ve stolku má.
Po domluvě s lékařem jsme započali s rehabilitací, obvykle po odpočinku v poloze „hnízdo“.

Po rehabilitaci jsem pana V. S. většinou zapolohovala na bok, ale vždy jsem zachovávala ohraničení jeho těla pomocí tzv. perličkových hadů a polštářů. K obědu jsme pacienta posazovali nejprve s nohama v lůžku, ke konci týdne měl nohy v poloze dolů z postele. Odpoledne byla s panem V. S. většinu času manželka, která mu vyprávěla, četla a povídala si s ním. Při komunikaci s ní byl částečně dezorientovaný, často si spojoval věty, které zaslechl od sester a lékařů, a ty spojoval s myšlenkami z minulosti. Manželce jsem vysvětlila polohování podle zásad bazální stimulace a jeho význam pro manžela a také jsem jí poskytla informace o pomůckách, které mi k této péči sloužily. Po dohodě s manželkou jsem pánovi večer vždy pustila televizní zprávy a nechala jej brzy usnout. V noci byl pacient stále výrazně zmatený, několikrát v noci spadl a stále dostával utišující léky. Popruhy k imobilizaci pacienta však v průběhu týdne přestaly být nutností a postačily dvě postranice, přes které však často přelézal, protože se mu zdálo, že honí psa po zahradě.

Po prvním týdnu aplikace prvků bazální stimulace jsem zjistila zlepšení orientace, komunikace s okolím a úpravu režimu den-noc. Pacient se rovněž zlepšil v soběstačnosti. Při umývání byl aktivnější než na začátku týdne, snažil se i sám jíst. Tišicí medikace byla stále potřeba, ale převážně jen v noci, denní tišicí medikace byla vysazena již po prvních dvou dnech provádění bazální stimulace.

Obr. 3: Poloha hnízdo na boku

Druhý týden

Druhý týden jsem začínala povzbuzující koupelí, díky které má nemocný možnost vnímat vlastní tělo, zvyšuje se jeho svalové napětí a zároveň se zlepšuje úroveň jeho vědomí. Tato koupel se panu V. S. velmi líbila, stal se již aktivnějším, velmi mi pomáhal. Po koupeli a promazání těla proti směru růstu ochlupení jsem pokračovala v masáži stimulující dýchání. Nemocný v tuto dobu již aktivně seděl, nebylo třeba jej v lůžku přidržovat. Po krátkém odpočinku následovala vždy rehabilitace. Hned na začátku druhého týdne jsme pana V. S. s rehabilitační sestrou postavily na nohy a ušly s ním pár kroků. Po této vertikalizaci se velmi podstatně zlepšil jeho stav. Přestal být zmatený a dezorientovaný, měl radost ze zlepšení, ale zároveň si moc nepamatoval, co se dělo v minulých dnech. Postupně jsme v doprovodu další sestry zvládli chůzi na toaletu a ke stolu k jídlu.

Na konci druhého týdne byl pan V. S. v doprovodu druhé osoby již schopen chodit po chodbě a zvládl i sprchu v doprovodu manželky a zdravotní sestry. Taktéž jsme nacvičovali udržování moči pomocí tzv. klemování (svorkou či peánem se zabrání odtoku moči močovou hadičkou do sběrného močového sáčku) a v důsledku pacientova pocitu nutkání na močení se lékař posléze rozhodl permanentní močový katétr zrušit.

Obr. 4: Bazální stimulace

Shrnutí

Po dvou týdnech jsem ošetřovatelskou péči podle zásad bazální stimulace u pana V. S. ukončila, protože se stal téměř soběstačným, potřeboval jen malou dopomoc při pohybu a hygieně. Manželka z tohoto zlepšení stavu měla velkou radost a nemocný byl již druhý den po ukončení bazální stimulace propuštěn do domácí péče. Jeho zdravotní stav na konci hospitalizace byl velmi uspokojivý, ke stolu i na toaletu došel sám, sám snědl připravené jídlo a s doprovodem zvládl hygienu ve sprše. Oddělení přešel několikrát tam a zpět pouze s hůlkou v jisticím doprovodu druhé osoby. V noci nepotřeboval žádnou zábranu, zvonil si o doprovod na toaletu, pokud jej k tomu sestry před spaním vyzvaly. Vzhledem k tomuto celkovému zlepšení mohla další léčba chemoterapií pokračovat v ambulantním režimu.

Efekt bazální stimulace byl u pana V. S. evidentní. Při její aplikaci se rychle zlepšil jeho zdravotní i psychický stav. Ostatní sestry mne v této péči podporovaly a v době mé nepřítomnosti navazovaly na péči alespoň základním polohováním s ohraničením těla. Panu V. S. jsem věnovala větší pozornost než ostatním pacientům, jsem však přesvědčena, že při zařazení bazální stimulace do běžné ošetřovatelské praxe by bylo vhodné, aby na jednu sestru připadali maximálně tři nemocní s podobným stupněm soběstačnosti. Pro mě osobně a celý tým sester i lékařů to byla nová zkušenost a poznání nové koncepce léčby. Všichni měli o metodu bazální stimulace zájem a byli překvapeni dosaženými výsledky.


O autorovi: Mgr. Helena Švábová, Interní hematoonkologická klinika FN Brno (whel@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!