Dezinfekční řád – atributy – jak na to?

Dezinfekční řád je součástí provozního řádu a vychází především z činností, které zdravotnické zařízení provozuje, tedy především z infekčních rizik. Bude tedy jiný pro stomatologickou ordinaci a jiný pro ambulanci praktického lékaře.


SOUHRN: Dezinfekční řád jako součást provozního řádu je nezbytnou podmínkou fungování zdravotnického zařízení. Provozovatel má za něj plnou odpovědnost, i když by si některé služby sjednával externě. Dezinfekční řád má svoji domluvenou formu, a čím podrobněji je sestaven, tím lépe je možné vyvarovat se chyb a omylů. Při jeho sestavování se provozovatel řídí doklady výrobce dezinfekčních přípravků a vyhláškou č. 195/2005 Sb.
Klíčová slova: dezinfekční řád, vyšší stupeň dezinfekce, sterilizace, expozice, exspirace, hygiena rukou, kontrola a dodržování


 

Legislativně podléhá jeho obsah a forma vyhlášce č. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekcí a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče, a to především přílohám č. 3 a 4.

Nároky na spektrum účinnosti dezinfekčních přípravků se řídí také podmínkami bezpečnosti při práci.

Dezinfekční řád si sestavuje provozovatel zdravotnického zařízení a také za něj plně odpovídá. To předpokládá orientaci jak v požadavcích, tak i v nabídce na trhu. Orgány ochrany veřejného zdraví, tedy kontrolní složky – hygienické stanice – skutečně pouze kontrolují jeho obsah a dodržování. Pokud odpovídají vybrané přípravky z hlediska účinnosti a splňují požadavky registrace/nostrifikace v ČR a provozovatel má ke všem náležité doklady, dezinfekční řád neovlivňují, neškrtají v něm, nemění ho. Dezinfekční řád se hygienickým stanicím zasílá na vědomí. Pokud si nejsme jisti svým výběrem, je dobré dezinfekční řád s hygienickou stanicí prokonzultovat.

Dezinfekční řád má svou zaužívanou formu podle jednotlivých oblastí: ruce, pokožka, nástroje, plochy a povrchy, prádlo a další speciality. Ty se v řádu rozpracovávají. Čím podrobněji, tím bude menší riziko chyb a omylů.

Nejjednodušší je odpovídat na otázky Co?, Kdy?, Jak?, Čím?:

* co dezinfikuji (nástroje po použití, pracovní plochy, podlahy v ordinaci, příslušenství, ruce, pokožku před invazivními zákroky/po zákrocích…),
* kdy to dělám (např. jednou denně, po každém pacientovi, po biologické kontaminaci, po použití…),
* jak to dělám (vlhkým způsobem, otěrem, ponořením, vtíráním…),
* čím to dělám (kterým přípravkem s ohledem na uvedené spektrum účinnosti, expoziční čas a doporučenou koncentraci).

Spektra účinnosti se označují symboly: A = baktericidní, V = fungicidní, M = mykobaktericidní, T = tuberkulocidní, B = virucidní, (B) = omezeně virucidní, C = sporicidní. Každá chemická látka má danou antimikrobiální potenci, proto se monokomponentní přípravky dnes již téměř nepoužívají. Také není cílem pouze eliminovat potenciální patogeny, ale současně je třeba nezničit dezinfikovaný subjekt (nástroj, pomůcku) a také nepoškodit zdraví pacienta a ani ošetřujícího personálu.

Čím se tedy řídit?

Etiketou přípravku, která musí být v češtině – pokud by nebyla, mohl by vzniknout problém s hygienickou stanicí a dodržením dikcí českých zákonů. Na etiketě musí být uvedeno složení, návod k použití, spektrum účinnosti s odpovídajícími koncentracemi a bezpečnostní značení (tzv. R-věty – rizikové a S-věty – ochranné).

Kromě etikety se řídíme produktovou informací, která by měla obsahovat vše, co se nevešlo na etiketu, a také mít archivován (elektronicky nebo v písemné formě) bezpečnostní list přípravku, což je vlastně občanský průkaz bezpečnosti.

Je také nutné ověřit si, o jaký typ přípravku jde, zda se jedná o biocid, zdravotnický prostředek, kosmetiku, nebo léčivo. Všechny jsou identifikovatelné a mají nebo nemají definovanou/prokázanou účinnost.

Biocidní přípravky (čisticí nebo dezinfekční) se registrují na MZ ČR, mají tedy registrační čísla, zdravotnické prostředky se ohlašují na MZ ČR a musí mít „Declaration of Conformity“, tzn. prohlášení o shodě, což se pozná ihned na etiketě přípravku – značka CE se čtyřmístným číslem (např. CE O297). U biocidních přípravků a také u zdravotnických prostředků musí být uveden český distributor. Léčiva mají kódy SÚKL. To se týká především přípravků na sliznice.

Kosmetické přípravky jsou neidentifikovatelné (stačí uvedení výrobce), ale také s neprokázaným účinkem.

Co je psáno, to je dáno. To lze také zkontrolovat a ověřit. Nevyplatí se věřit tomu, co „jedna paní povídala“, především když chtěla prodat.

Co je ještě důležité?

Na trhu ČR je dnes více než 750 dezinfekčních a čisticích přípravků, ale ne 750 chemických látek. Všechny přípravky jsou kombinacemi 13 skupin chemicky účinných látek. Vyhláška č. 195/2005 Sb. požaduje minimální alternaci (tj. nejméně dvou) účinných látek kvůli možným rezistencím. Jiný název přípravku nebo přípravek od jiné firmy nemusí znamenat jinou účinnou látku nebo skupinu látek. Asi se málokdo vyzná ve všech o-lech (alkoholech), a-lech (aldehydech), aminech… Proto je dobré se informovat na účinnou látku a tu také do dezinfekčního řádu uvést.

Několik dobrých rad pro identifikaci: Enzymatické přípravky nejsou dezinfekční, jsou pouze čisticí. Alkoholové přípravky nejsou sporicidní, dokonce kromě vysoce koncentrovaného etanolu nejsou ani plně virucidní (účinné proti viru žloutenky typu A). Plně sporicidní účinek mají pouze chlor, kyselina peroctová, aktivní kyslík a jod.

Další dobrá rada zní: Levné věci bývají nakonec hodně drahé. Výrazně levnější jsou proto, že tam něco chybí a projeví se to buď zničením nástroje (zrezne), pomůcky (poškozený povrch), nebo nedostatečnou ochranou zdraví.

A ještě jedna dobrá rada, doporučovaná také hygieniky, a sice nesestavovat řád stylem „Každý pes jiná ves“. Je to důležité z hlediska kompatibility jednotlivých alternací, tzn. aby se účinek chemických látek případně nevylučoval, vzájemně nevhodně nereagovaly (obarvení, přílepky, usazeniny…). Pokud je dodavatel schopen nabídnout alternace, je dobré využívat jeho ověřené nabídky.

Velmi častou dezinformací je, že se dezinfekční řád musí měnit každý týden, každý den, každý měsíc. Vyhláška č. 195/2005 Sb. neurčuje časový úsek. Prostředky měníme po jejich využití. To neznamená, že si koupíme 200litrové balení na celý život (to by nevyšlo ani z hlediska doby použitelnosti), ale běžná balení 500 ml, 1 l, 2 l, 5 l spotřebujeme obvykle do 3–6 měsíců.

Obr.1

Na co jsou orgány dozoru obzvláště citlivé, je exspirace prostředku. Přípravky s prošlou exspirací nepoužíváme ani neskladujeme s ostatními. Pokud přeléváme z větších balení do menších, což zástupci hygienických stanic také neradi vidí, pak nádobu, do které přeléváme, musíme označit datem exspirace, šarží a názvem přípravku, aby bylo zřejmé, odkud jsme nalévali.

Mějte na paměti, že dezinfekce není sterilizace a ani vyšší stupeň dezinfekce (tzn. plné spektrum ABCTMV) nenahrazuje sterilizaci. Platí „Co sterilizovat lze, sterilizovat se musí“, což se samozřejmě týká invazivních nástrojů a pomůcek. Vyšší stupeň dezinfekce je tolerován u zákroků s konstrukčně komplikovanými pomůckami (gastroskopy, bronchoskopy), které nelze z důvodu rizika funkčního poškození sterilizovat při vyšších teplotách.

Často nevyjasněnou otázkou jsou podávky. Zde záleží na rozhodnutí kontrolního orgánu, jaký způsob toleruje, zda mokrý, nebo suchý. Pokud mokrý, donedávna byl používán, případně se ještě někde používá, roztok Gali-Vali připravovaný v lékárně, který se měnil denně. Ne všude je však dostupný. Lze jej nahradit i jiným sporostatickým roztokem (např. Gigasept FF v 3% koncentraci).

Epidemiologové mají zcela jasnou představu o spotřebách dezinfekcí pro jednotlivé oblasti. Mohou si vyžádat doklady k nákupu dezinfekcí a také k likvidacím odpadů nebo o praní prádla.

Těžko je budete přesvědčovat např. o tom, že vám stačila 500ml láhev dezinfekce na ruce na rok, když na jedny dezinfikované ruce se počítá zhruba 3 ml roztoku a při 20 pacientech denně lékař i sestra spotřebují za den podle evropských standardů (3 ml + 3 ml krát 20 pacientů) dohromady 120 ml.

Argumentace, že si hlavně ruce myjete, také nezabírá. 19. století je dávno za námi a je známo, že mytím, tedy především mechanickým mytím rukou (MMR), se zbavíme pouze 20–40 % potenciálně patogenní tranzitní mikroflóry a pokožku rukou vysušujeme. O něco lepší „výsledky“ vykazuje hygienické mytí rukou (HMR), které ovšem vyžaduje mycí emulzi s antibakteriálním účinkem (ne pouze s antibakteriálními přísadami), a takové přípravky mají definovaný kontaktní čas (expozici), který je minimálně 30 s až 1 min, a zvládnutou techniku, která je stejná jako u vtírání dezinfekčního prostředku. A protože se ví, že mytí poškozuje pokožku více než kvalitní dezinfekce, WHO (Světová zdravotnická organizace) i náš hlavní hygienik doporučují přednostně dezinfekci. Myjí se pouze špinavé a biologicky kontaminované ruce. Opticky čisté ruce přednostně dezinfikujeme a nemusíme je předtím mýt. Ruce jsou nejdůležitějším pracovním nástrojem, ale také původcem 60 % všech přenesených infekcí ve zdravotnictví. Nesprávným ošetřením se stávají rizikovými nejen pro pacienty, ale nosíme si infekce i domů. Proto jsou ruce pro WHO hlavním tématem.

Co závěrem? Dezinfekční řád dodržujeme a kontrolujeme jeho dodržování spolupracovníky, protože chráníme sebe, své spolupracovníky a pacienty před infekcí. Chráníme svou praxi a profesionální pověst.


O autorovi: Ing. Kamila Bořecká, produktová specialistka hygieny, Nora, a. s.

Ohodnoťte tento článek!