Komplikace interrupce

Asi 46 milionů žen na celém světě se každoročně rozhodne ukončit své těhotenství umělým potratem. Z toho 26 milionů žije v zemích s liberálními potratovými zákony, potrat je tam prováděn v raných stadiích těhotenství v důstojných podmínkách školeným zdravotnickým personálem.

Zbývajících 20 milionů tento zákrok podstupuje ilegálně, často jsou tyto ženy nuceny obracet se na pokoutní potratáře. Nemocnost žen v souvislosti s umělým potratem je závislá především na podmínkách, za nichž se tento výkon provádí.

Na výskyt zdravotních komplikací při interrupci mají však vliv i četné jiné faktory. Výrazně se na nich podílí stáří těhotenství, použitá technika výkonu a parita. Bez významu však není také zkušenost a zručnost operatéra. Právě tato okolnost je zřejmě příčinou toho, že v zemích, kde je provádění interrupce zakázáno, hrozivě vzrůstá počet komplikací v důsledku laicky ilegálně prováděných výkonů a výjimkou nejsou ani komplikace smrtelné. Podle údajů WHO takto na následky umělého potratu umírá na světě každoročně asi 75 000 žen.

Komplikace interrupcí

Následky se zpravidla dělí na bezprostřední, časné a pozdní. Mezi bezprostřední patří větší krevní ztráta, poranění děložního hrdla a perforace děložního těla. V důsledku přesunutí většiny výkonů do raných stadií těhotenství, kde není nutná větší násilná dilatace hrdla a zlepšení techniky výkonu, prováděného v naprosté většině případů vakuumaspirací fl exibilní kanylou, je výskyt těchto komplikací prakticky zanedbatelný. Zejména porušení vazivového aparátu při dilataci děložního hrdla bývalo nejčastější příčinou následných samovolných potratů a předčasných porodů.

K časným komplikacím řadíme selhání metody v podobě pokračujícího těhotenství, děložní rezidua a zánětlivé komplikace. Selhání metody není častou příhodou a bývá způsobeno především děložní anomálií, zanedbanou diagnostikou vícečetného těhotenství, nebo nepoznaným mimoděložním těhotenstvím. Při zdokonalování ultrazvukových vyšetřovacích technik patří naprostá většina těchto komplikací historii.

Mezi pozdní komplikace lze zahrnout záněty vnitřních rodidel, poruchy menstruačního cyklu a následky psychické. Záněty vnitřních rodidel způsobené zavlečením infekce při provádění intrauterinního výkonu bývaly nejčastější příčinou následné neplodnosti v důsledku pozánětlivé obstrukce vejcovodů. Zlepšením operační techniky interrupce jsou tyto následky prakticky eliminovány. Pozánětlivou neprůchodnost vejcovodů kromě toho lze řešit metodami asistované reprodukce.

Několikanásobně nižší výskyt těchto komplikací také bývá zaznamenán při použití mifepristonu (RU 486) jako univerzálního abortivního prostředku používaného ve většině zemí k umělému přerušení těhotenství do osmého týdne. Nezbývá než vyslovit politování nad nesmyslnou petiční akcí, která registraci a používání tohoto prostředku v ČR znemožnila. Iniciátory petice je tak možno z výskytu mnoha výše uvedených komplikací přímo obvinit.

Poruchy menstruačního cyklu po interrupci se vyskytují v souvislosti se zánětlivými komplikacemi, poruchy cyklu ve smyslu minus pak v minulosti bývaly zaviněny tzv. Ashermanovým syndromem v důsledku příliš hluboké abraze a razantního odstranění endometria kyretou. V současné době při použití moderní vakuumaspirační techniky jsou tyto komplikace rovněž historickou reminiscencí.

Postinterrupční syndrom

Vzhledem k výraznému snížení výskytu výše jmenovaných komplikací, který je patrný zejména ve vyspělých zemích s liberálními potratovými zákony, začíná přibývat výzkumů, zabývajících se psychickými následky interrupce. Všechny tyto práce se soustřeďují na jev takzvaného „postinterrupčního syndromu“, který spočívá ve stavech deprese, pocitech žalu a viny, často pak narušeného rytmu spánku v důsledku autoakuzace.

Kuriózní a neprokázané

Některá náboženská sdružení se dopracovala ke kuriózním a neprokázaným závěrům o vlivu interrupce na výskyt schizofrenie a maniodepresivní psychózy. Studie z 80. let však vesměs prokazují, že pokud je interrupce volně dostupná, žádné psychické poruchy po jejím provedení nevznikají. Ukázalo se také, že prodlužující se tradice liberálního zákona má výrazný vliv nejen na snížení úzkostného stavu před výkonem, ale také na vymizení psychopatologických reakcí po jeho provedení. Psychické následky se pak vyskytují ruku v ruce s restriktivními protipotratovými postoji a nejsou následkem provedení výkonu sui generis, ale spíše vytvořením vyčítavé atmosféry, která v ženě pocity viny vytváří a autoakuzační nálady podporuje.

Pouze svobodná volba

Je však zapotřebí zdůraznit, že součástí prevence těchto psychických komplikací je eliminace jakéhokoli nátlaku či donucení. Je zapotřebí usilovat o to, aby se k umělému potratu žena rozhodla svobodně a dobrovolně a aby toto její rozhodnutí bylo okolím plně respektováno. Pokud jsou dodrženy uvedené podmínky, udávají ženy po interrupci provedené v prvním trimestru těhotenství pocity úlevy a štěstí. Pokud se pozitivní pocity vyskytnou společně s negativními, jsou pozitivní prožívány intenzivněji. Pozitivní pocity se objevují asi u 7580 % žen. Více autorů kromě toho prokázalo významný pokles emocionálního distresu ve srovnání se stavem před interrupcí.

Psychiatrických komplikací v postinterrupčním období rozhodně není více (spíše méně) než po porodu. K tomuto závěru dospěla mj. i komise amerického Kongresu, vytvořená z podnětu prezidenta Reagana, známého odpůrce liberálního interrupčního zákona. Většina seriózních moderních výzkumů se shoduje v poznatku, že takzvaný „postinterrupční psychický syndrom“ není nic jiného než mýtus.

Tradice bludů

V seznamu gynekologickoporodnických výkonů stěží najdeme operační zákrok, jehož následky by byly zatíženy tolika neustále tradovanými bludy, jako je interrupce. Co se týče somatických následků výkonu, je dostatečně prokázáno, že včasná legální interrupce (tj. do konce 7. týdne počítáno od prvního dne poslední menstruace), má riziko dlouhodobých následků prakticky nulové. Psychická reakce na ni je obvykle ambivalentní, což ostatně nepřekvapuje, nicméně pozitivní složka u naprosté většiny žen jednoznačně převládá. Dlouhodobé negativní následky v podobě tzv. postinterrupčního syndromu jsou mizivé a týkají se malého procenta žen, které jsou vystaveny psychickým výčitkám okolí.

LITERATURA
Čepický, P.: Regulace plodnosti. Moderní gynekologie a porodnictví. Psychosomatika 8, 1999. s. 197-200. Fukalová, D.: Přednosti regulace menstruace z psychologického hlediska. Čs. gynek., 46, 1981. s. 490-492. Havránek, F.: Interruptio graviditatis. Avicenum, Praha. 1982. 172 s. Kolářová, O., Kohoutek, M., Novosad, D.: Následky po umělém přerušení těhotenství. Čs. gynek., 29, 1964. s. 608-613. Miller, E. R., Wood, J. L., Andolsek, L., Ogrinc-Oven, M.: First trimester abortion by vacuum aspiration: interphysician variability. Int. J. Gynaec. Obstet., 16, 1878/1979. s. 144-149. Pekárková, M., Primusová, H., Uzel, R., Salajka, M.: Potrat ano – ne. Grada, Praha, 2000. 104 s. www.virtus.jesenicko.net

SOUHRN

V příspěvku vás autor seznámí s frekvencí komplikací potratů, zejména v zemích, kde je provádění interrupce zakázáno.

SUMMARY

In the article the author addresses occurrence of complications of abortions particularly in the countries where abortions are forbidden.


O autorovi: MUDr. Radim Uzel, CSc. Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, Praha

Ohodnoťte tento článek!