Pacient se schizofrenií

Schizofrenie je závažné duševní onemocnění, které zásadním způsobem mění prožívání a chování nemocného člověka, omezuje jeho sociální přizpůsobivost, pracovní schopnosti a zhoršuje kvalitu jeho života.

SUMMARY Schizophrenia is a serious mental disorder which changes the reality check and behavior of the patient, restricts his social adaptability, capacity to work and worsens the life quality.

Onemocnění postihuje zhruba 1 % populace – podle seriózních odhadů dnes schizofrenií v celosvětovém měřítku trpí přibližně 50 milionů lidí a v České republice postihuje až 100 000 osob. Nejčastěji zasahuje osoby v mladém a středním věku, vyřazuje je z aktivního života a brání jim vykonávat povolání (75-80 % postižených zažívá první epizodu onemocnění před dosažením 45 let). Přináší tak nejen utrpení postiženým a jejich rodinám, ale i značné negativní socioekonomické důsledky.

Pojmem schizofrenie rozumíme skupinu závažných duševních nemocí, jejichž společným znakem je výrazné narušení psychických funkcí. V důsledku toho nemocný odlišně vnímá svět kolem sebe i sebe sama a nedokáže přesně odlišit realitu od vlastních představ a fantazií. Postižení jedinci si mohou stěžovat na obtíže s myšlením nebo se soustředěním, slyšení hlasů, podivná nebo bizarní přesvědčení (např. že vládnou nadpřirozenými silami či že jsou pronásledováni), nezvyklé tělesné stesky (např. že mají uvnitř těla zvíře nebo neobvyklé předměty). Oproti tomu okolí nemocného může získat podezření kvůli netečnosti, uzavřenosti, špatné hygieně nebo neobvyklému chování postiženého.

U schizofrenie bývají nejčastěji narušeny následující složky psychiky: myšlení, vnímání, vůle, nálada, chování a pozornost.
Podle současné klasifikace rozlišujeme čtyři základní typy schizofrenie – paranoidní, hebefrenní, katatonní a simplexní.
* U paranoidní schizofrenie převládají poruchy myšlení (především bludy = nevývratitelná mylná přesvědčení, např. o pronásledování či onemocnění rakovinou apod.) a poruchy vnímání (halucinace = smyslové vjemy bez odpovídajících zevních podnětů, např. slyšení hlasů, vidiny).
* Pro hebefrenní schizofrenii jsou typické poruchy chování, jako je například nezodpovědnost, nepředvídatelnost či vystupňovaná klackovitost. Nálada je nepřiměřená situaci (chichotání, grimasování či nezbednost), myšlení je dezorientované a řeč nesouvislá.
* Katatonní schizofrenie se vyskytuje poměrně vzácně, projevují se u ní především psychomotorické poruchy, nemocný například zaujímá nezvyklé až krkolomné polohy, ve kterých je schopen zůstat bez hnutí i několik hodin.
* Simplexní schizofrenie je psychóza probíhající plíživě, postupně se u ní rozvíjí bizarní chování, neschopnost adaptace na sociální prostředí a celkový pokles výkonnosti.

Pro schizofrenii je typická porucha osobnosti. Choroba většinou vede pomalu a plíživě ke ztrátě kontaktu s dosavadním, člověku důvěrně známým světem, do něhož se vkrádají zcela nové zážitky z dosud cizího psychotického světa. To, co bylo doposud samozřejmé a důvěrné, se postupně stává nesrozumitelným, nepřirozeným až problematickým. Vstupem chorobných psychotických zážitků do vnitřního života pacienta se projevuje postupující rozpad osobnosti. Nemocnému je vše lhostejné, cizí, nemá zájem o okolí, žije ve vlastním, citově chudém světě. Působí dojmem citového „vyprázdnění“. Z rozdvojenosti osobnosti vyplývá, že pacient je ve stavu zároveň milovat i nenávidět, toužit po něčem a totéž nechtít (ambivalence).

Průběh onemocnění je individuální. Nejčastěji schizofrenie probíhá ve formě akutních atak, během kterých se projevují výrazné příznaky nemoci. Méně často dochází po jedné nebo více epizodách k úplnému odeznění nemoci a návratu postiženého do života zcela bez následků. U určitého procenta lidí naopak akutní příznaky neodeznívají vůbec a onemocnění se stává chronickým. Nemocní jsou pak trvale hospitalizováni v psychiatrické léčebně, většina z nich je odkázána na péči zdravotního personálu. Jejich stav jim nedovoluje navštěvovat rodinu, oni sami nemají o nic zájem, polehávají nebo posedávají na jednom místě, jsou nečinní. Je nutný dohled na jejich hygienu, někteří se pasivně podvolují péči ošetřujícího personálu.

Schizofrenie je pro své nositele spojena také s řadou dalších rizik, o čemž vypovídá mimo jiné střední délka života, která je o 20 % kratší než u zdravých jedinců. Průměrná délka života se tak u lidí nemocných schizofrenií pohybuje řádově kolem 57 let u mužů a 65 let u žen, zatímco nepostižení muži se dožívají průměrně 72 let a ženy 80 let. Jedním z důvodů tohoto rozdílu je zvýšené množství sebevražd postižených.

Paranoidní schizofrenie

Nejčastější typ schizofrenní psychózy, charakterizovaný paranoidními bludy a sluchovými, zrakovými, čichovými, chuťovými a tělesnými halucinacemi. Z těchto poruch se při schizofrenii vyskytují především sluchové halucinace. Postižený slyší šeptaná nebo hlasitá slova či věty, které dávají příkazy, nadávají, kritizují ho, hádají se s ním. Nemocný, trápený halucinacemi, si často zacpává uši vatou nebo rukama. Mimo tyto hlasy jsou časté tělové halucinace, jako je například pálení či píchání. Vzácněji se vyskytují také zrakové halucinace a poruchy čichového a chuťového smyslu, nemocný například odmítá jídlo, neboť se domnívá, že je otrávené. Afektivita bývá pod vlivem psychotických prožitků podrážděná, v chování se může objevit agresivita zaměřená proti domnělým nepřátelům. Časté jsou intrapsychické halucinace v podobě přesvědčení o vlastních telepatických schopnostech, případně o tom, že jsou subjektu jeho myšlenky odnímány a zveřejňovány, nebo mu jsou naopak cizí myšlenky vkládány. V případě hojných tělesných halucinací lze diagnostikovat parafrenní formu paranoidní schizofrenie.

Kazuistika

Pacientka, 57 let, dg. paranoidní schizofrenie s defektem osobnosti.
Opakovaně léčena s přestávkami od roku 1976. Od roku 1984 trvale hospitalizována v psychiatrické léčebně. Byla přijata pro neklid, rozjíždivé myšlení s produkcí paranoidně persekučních bludů. Přítomny sluchové a zrakové halucinace.
Na ORL pacientka vyžadovala vyndání vysílačky z nosu, cítila se ovlivňována. Afektivita zcela nepříznivá, grimasování, klackovitá. Zcela bez náhledu duševní choroby.

Toto závažné onemocnění narušilo celou její osobnost i intelektové schopnosti. Ponechána sama by byla nebezpečná sobě i svému okolí. Vlivem duševní choroby ztratila kontakt s realitou a jedná pod vlivem chorobných prožitků, které není schopna sama korigovat.
Je patrná progrese onemocnění. V průběhu nemoci léčena neuroleptiky. Při zhoršení zdravotního stavu medikaci odmítá, má pocit, že ji chce personál otrávit.

V současné době je ve svých slovních projevech těžko usměrnitelná. Je logoroická, odbrzděná, hlučná, přetrvává produkce bludů a halucinací bez nosognose. Chrlí nesmyslné nápady a zlepšováky, např. že žloutenku je možné léčit bublinkovou limonádou. Cítí se povolána mluvit do všech oborů, např. lékařství, politiky, kultury. Má pocit, že ji personál v noci vyšetřuje. Dráždí ji večerní dotaz, zda byla na stolici. Trpí bludnou představou, že personál se ptá proto, aby z ní mohl v noci ve spánku stolici „vytahovat“. Nechce se fotografovat, protože „pak by ji vysílali v televizi“.

Většinu dne tráví na pokoji. Poslouchá rádio a věnuje se pletení ponožek. Vykonává též funkci nákupčího pro ostatní pacientky, což obdivuhodně zvládá.
Přes nepříznivý vývoj choroby má tato pacientka velmi dobře zachovány hygienické návyky, oproti mnoha jiným pacientkám oddělení, jež jsou odkázány na péči personálu.
O styk s rodinou nejeví zájem, dcera ji přesto občas navštěvuje.


O autorovi: Marie Kourková, Psychiatrická léčebna Jihlava (mariekourkova@centrum.cz)

Pacient se schizofrenií
Ohodnoťte tento článek!