Úrazy seniorů v domácím prostředí

Úrazy seniorů představují závažnou příčinu geriatrické imobility, funkčně závažné nemoci a úmrtnosti. Uplatňují se nejen vlastní úrazy, ale také strach z nich. Opakované pády, obava z poranění a z nemožnosti vstát z podlahy patří k nejčastějším příčinám žádostí o přijetí do zařízení s celoročním pobytem.

SUMMARY Injuries and fear of being injured present a serious cause of the immobility, impaired function and mortality of seniors. Repeated falls, fear of being injured and not being ale to get up from the floor are among the most common reasons for application for admission to a long term care facility.

Nejčastější příčinou zranění a úmrtí na následky úrazu bývají u seniorů pády. Alespoň jedenkrát ročně upadne více než 30 % seniorů nad 65 let. Opakované pády jsou nejčastější příčinou přijetí do ošetřovatelských a zdravotnických zařízení.(1)

Přibývání pádů zaznamenáváme s věkem. Nejčastěji se pády vyskytují ve věku mezi 70 až 80 lety. U třetiny pádů jde o pády opakované, jen asi čtvrtinu pádů registrují zdravotníci, lékaře navštíví senioři většinou pouze v případě zranění.

Definice pádu

Pád je definovaná změna polohy, končící kontaktem se zemí. Pád může být doprovázen poruchou vědomí a poraněním.“ (2) Pád je porucha rovnováhy v průběhu chůze nebo jiné aktivity s následným upadnutím či sesunutím k zemi.
Pád je mimořádná událost vyúsťující v nezamýšleném spočinutí pacienta na zemi nebo jiném, níže položeném povrchu. (3) Existuje mnoho definic pádů v souvislosti s událostí, se kterou jej porovnáváme a pro jaký účel jej hodnotíme. Ze všech ale vychází, že pád je nedobrovolná událost.

Mechanismus pádů

Vysoký výskyt pádů ve stáří souvisí s tím, že chůzi ovlivňuje řada věkově vázaných změn, např. poruchy zraku, propriocepce a vestibulární funkce, případně ve spojení s kloubními změnami dolních končetin a oslabením svalů. Další faktory, které se mohou spolupodílet, jsou ortostatická hypotenze, kardiální arytmie či léky. (4) Chůze a udržení stability vyžaduje za normálních okolností neporušenou funkci smyslů, centrálního i periferního nervového systému i výkonných motorických funkcí a vestibulárního aparátu. S přibývajícím věkem dochází prakticky na všech úrovních ke změnám fyziologickým. U orgánů účastnících se na udržení rovnováhy se snižuje funkční rezerva. U starších lidí se setkáváme proto s méně efektivním a obtížnějším vyrovnáváním ztráty rovnováhy, dochází ke snížení stability, a to i v klidném stoji. Typická stařecká porucha chůze se objevuje zejména ve vysokém věku a je charakterizována pomalou, šouravou chůzí o rozšířené bázi, s nachýlením trupu kupředu, mírnou flexí v kyčlích a kolenou a souhyby jsou omezeny. (5)

Exogenní příčiny pádu

O eliminaci ovlivnitelných přídatných vnějších příčin je třeba zvláště usilovat u osob s chronickou a neovlivnitelnou instabilitou. Tyto příčiny bývají lékaři velmi často podceňovány, ke škodě seniorů. Ve spojení s koupelnou je až v padesáti procentech vnějších příčin pádů.

Nevhodná obuv: Pevná a bezpečná obuv je u nestabilních seniorů velmi důležitá. Chůze na vysokých podpatcích, bez paty či s jejím sešlápnutím nebo s rozvázanými tkaničkami je nevhodná a nebezpečná. Dobré nazutí bezpečných bot je účinnou prevencí pádu. Používání kompenzačních pomůcek, jako jsou nazouváky, může zabránit sešlapáváním pat.

Nebezpečný povrch: Kluzký či shrnovací povrch je velmi nebezpečný. Jedná se např. o kluzké podlahy v koupelně, čerstvě vytřené povrchy, vanu či sprchový kout. Koberečky či rohožky lze opatřit protiskluzovými podložkami.

Překážky: V bytě se vyskytují nejčastěji překážky v podobě prahů, různých kabelů elektrických spotřebičů a nevhodný nábytek. Mimo byt jsou to hlavně schody a obrubníky. Pro bezpečný pohyb seniora by bylo ideální bezbariérové prostředí. (4)

Nevhodná či nebezpečná aktivita: Jde o různé práce ve výškách, na štaflích či žebřících. Jedná se také o nestabilní nábytek opatřený kolečky, který se stává nebezpečným v případě potřeby se o něj opřít. (6)

Léky a alkohol: Jde jak o chronický alkoholismus, tak o akutní ebrietu. Z léků se jedná především o léky navozující útlum (anxiolytika, hypnotika, antihistaminika), antihypertenziva aj.

Cizí zavinění: Pády v dopravních prostředcích, dopravní nehody a také syndrom týrání. Typickým projevem fyzického týrání jsou pády a poranění z pádů. Opakované pády nejasně vysvětlované by měly vzbudit podezření, a je-li přítomna další neobvyklá okolnost, je nutno prověřit i tuto eventualitu. (7)

Úrazy seniorů

Důsledky pádů

Zlomeniny: Nejčastěji jde o zlomeninu krčku stehenní kosti, Collesovu zlomeninu předloktí či kompresivní zlomeniny obratlů. (8)
Kraniocerebrální poranění: Hematomy subdurální či epidurální, mozkové komoce či mozkové kontuze. Mozkové kontuze mohou často vést k následnému organickému psychosyndromu. (9)
Popáleniny či opařeniny.
Prochladnutí: Po pádu při nemožnosti vstát ze země.
Úzkost, deprese: Opakované pády vedou seniory k omezení běžných aktivit. (8)

Prevence pádů

Četnost pádů seniorů a jejich důsledky, jak uvádí Tošnerová (10), je významným problémem, který vede klinické pracovníky k nutnosti zabývat se možností jejich odvratitelnosti.
Pád jako nejčastější mechanismus vzniku úrazu potvrzuje nezbytnost efektivní prevence úrazů, neboť úraz může v souvislosti s dalšími faktory u seniora velmi závažně ovlivnit zdravotní stav jedince a může být spojen s řadou závažných psychosociálních problémů. (11)

Primární prevence: Primární prevence je intervencí, která významně snižuje riziko vzniku choroby. Udržení rozsahu kloubní pohyblivosti, posilování svalstva dolních končetin pravidelnou fyzickou aktivitou je podstatou v primární prevenci pádů a poruch mobility. Úloha zdravotnického personálu, lékařů a sester, představuje spíše edukační činnost a motivaci seniorů. Doporučená je přiměřená pravidelná fyzická aktivita. Při dodržení zásad bezpečnosti lze u mladších seniorů (65–74 let) provozovat i aerobní cvičení s ohledem na předchozí trénovanost a přidružené choroby. U seniorů nad 75 let je cílem udržení celkové obratnosti, dostatečné svalové síly, udržení pohyblivosti v kloubech pravidelným kondičním cvičením. Je-li senior dostatečně motivovaný a psychicky komponován, osvědčuje se individuální instruktáž rehabilitačním pracovníkem a samostatné provádění doporučených cvičení 3–5krát týdně. (12)

Sekundární a terciární prevence: Sekundární a terciární prevence je intervencí, která časným vyhledáváním a terapeutickým opatřením zlepšuje prognózu u preklinických stadií chorob, zabraňuje progresi choroby, vzniku jejích komplikací a u seniorů je vhodná zvláště z důvodů neochoty vyhledat lékaře i při řadě léčitelných potíží. Je-li u seniora v anamnéze porucha pohyblivosti s pády, je třeba naši intervenci zaměřit jak na vnitřní, tak na zevní faktory. Všechny patologické stavy a choroby, které mohou mít kauzální souvislost s pádem, léčíme. Velmi důležité je omezit rizikovou medikaci (centrálně působící hypotenziva, psychofarmaka, antiarytmika, ototoxické léky, diuretika).

Podle typu postižení u seniorů s poruchou funkce dolních končetin se doporučují různé formy cvičení skupinového či individuálního, jejichž cílem je návrat postižené funkce. Při cvičení zaměřeném na udržení rozsahu pohybu v kloubech je po instruktáži senior schopen tato cvičení provádět sám. Pouze u seniorů s omezením kloubní pohyblivosti při zánětlivých a degenerativních kloubních chorobách, kontrakturách nebo neschopných aktivně cvičit je pak toto cvičení prováděno s dopomocí nebo pasivně rehabilitačním pracovníkem. (12)

Kompenzační pomůcky

Při poruše rovnováhy a u některých poruch chůze je účelné předepsat rehabilitační a kompenzační pomůcky, které zajistí oporu při stoji a zlepšují rovnováhu. Mezi nejpoužívanější patří hole či berle. Mezi sociálně přijatelné patří hůl, je lehká a nenápadná, ale poskytující nejmenší oporu. Používají ji senioři s jednostranným postižením dolních končetin. Více než hůl odlehčují váhu těla francouzské a podpažní berle. Vyžadují ale dostatečnou sílu v pažích a obtížně se s nimi manipuluje. Vhodnějším pro těžší poruchy chůze jsou proto kozičky a chodítka. Pro tyto pomůcky je nutný větší prostor pro manipulaci a relativně intaktní kognitivní funkce. U seniorů s nestabilitou kolene lze s úspěchem používat individuální ortézy. Velikou pozornost u seniorů věnujeme výběru vhodné pohodlné obuvi s pevnou neklouzající podrážkou. (12)

Hodnocení rizik pádů a úloha sestry v prevenci pádů

V základní péči o seniory v domácím prostředí, které je po všech stránkách nejprospěšnější, sehrává ústřední roli obvykle nejbližší rodina, příbuzní, přátelé, sousedé a další dobrovolní pečovatelé. Úkolem lékaře a sestry v primární péči je, aby byli pečující rodině, příbuzným sousedům a známým nápomocni radou a doporučením, jak řešit nejrůznější situace, které mohou u seniora nastat v běžném životě kdykoli. Sestra v ordinaci praktického lékaře má významnou roli v detekci možných problémů seniorů. Její činnosti jsou různorodé a plně vychází z aktuálních potřeb svých klientů. Jednou z těchto oblastí je cílená edukace zaměřená na prevenci pádů doma.

Jednoduché návody, jak zvýšit bezpečí svého domova, lze poskytnout formou letáků či vhodnými inspirujícími nástěnkami v čekárně. U seniorů se již dnes setkáváme se skupinou běžně používající internet a lze je nasměrovat k získání informací tam. Důležité je pro seniory uvědomit si a akceptovat možnost nebezpečí a předcházet mu. Mnoho seniorů má pocit „že jich se to netýká, mají bezpečný domov, jsou stabilní a nepadají“, ale při rozhovoru lze zjistit výskyt faktorů, které bezpečí domova snižují. (13) Ke zhodnocení rizik je užitečnější používat přímé měření než spoléhání na záznam z dokumentace pacienta. Míra rizika pádu sledovaná během zdravotní prohlídky zahrnuje úroveň vědomí, krevní tlak a kvalitu chůze včetně analýzy rovnováhy. (tab.)

Obecná opatření u osob s rizikem pádů

Opatření u nestabilních geriatrických pacientů by měla být vždy komplexní. Bez ohledu na vyvolávající příčiny mají některé postupy obecnou platnost a jsou zaměřeny na snížení výskytu pádů a jejich vážných důsledků.
* Vyhodnocení každého pádu, příčin vzniku a prevence opakování.
* Bezbariérové a bezpečné prostředí, ve kterém se pohybuje nestabilní senior – odstranění prahů, úprava podlahy a krytin, dostatečné osvětlení, odstranění přípojných kabelů.
* Instalace madel, která současně usnadňují vstávání a brání pádu na WC, do koupelny, pevná a bezpečná zábradlí na schodiště a chodby.
* Využívání možností systémů nouzové signalizace pro případ nemožnosti po pádu vstát či v případě ohrožení nebo zhoršení zdravotního stavu.
* Pro udržování rovnováhy rehabilitační posilování adaptačních mechanismů.
* Nácvik vstávání po pádu a posilování svalů.
* Používání ochranných pomůcek – chrániče kyčlí chránící oblast trochanteru.
* Redukce léků zhoršující instabilitu a zvyšujících riziko pádu. (7)

Systém tísňového volání: V posledních letech se i u nás rozšiřuje možnost signalizace, která umožňuje rychlé přivolání pomoci v případě akutního ohrožení. Tyto systémy tísňové péče jsou provozovány různými organizacemi. Jeden z takovýchto monitorovacích systémů je např. Tísňová péče AREÍON a provozuje ji Občanské sdružení Život 90. Dispečink tísňové péče sloužící zdravotně postiženým, osamělým občanům či seniorům. Systém umožňuje samostatný život v jejich vlastním domově. Základem systému AREÍON je dispečink tísňové péče, který funguje nepřetržitě a neustále monitoruje stav klienta. Ten má možnost v případě krizové situace – jako je např. pád, zhoršení zdravotního stavu, napadení apod. – spojit se s dispečinkem stisknutím tísňového tlačítka na přenosném terminálu, který nosí na krku.

Do třiceti vteřin se objeví poplachová zpráva na počítači na dispečinku a pracovníci dispečinku se okamžitě s pomocí automaticky zapnutého hlasitého telefonu s bytem propojí, zjistí, co se stalo a rychle organizují odbornou pomoc. Stav klienta hlídají i prostorová čidla, která reagují na pohyb v bytě. Pokud v nastaveném intervalu (obvykle 10–12 hodin) žádný pohyb nezaznamenají, okamžitě odchází z bytu od počítače na dispečink tísňová zpráva, na jejímž základě se dispečink telefonicky propojí s bytem. Klienti jsou pravidelně pracovníky dispečinku kontaktováni, při zhoršení zdravotního stavu podle potřeby, např. každou hodinu. Na konci roku 2008 bylo na systém napojeno 913 seniorů a handicapovaných v Praze, Středočeském, Karlovarském a Ústeckém kraji. Dispečink přijal 27 000 hovorů a hlášení, v 500 případech bylo třeba požádat o pomoc složky integrovaného systému. (14)

Tabulka: Položky rizik pádů

Závěr

Pády jsou komplexem jevů, chápeme je jako multidimenzionální fenomén vyskytující se v souvislosti s akutním onemocněním, chronickou nemocí, rizikovým prostředím nebo vedlejšími účinky léků. Přesto ne každá starší osoba mající tyto problémy padá. Ne všechny pády jsou vážné, navíc jen některé rizikové faktory jsou ovlivnitelné. Snížení rizika mechanických pádů, zejména zvýšení bezpečnosti bytu pacienta má zásadní význam v prevenci pádů. Schodiště, koupelna a toaleta, podlahy, osvětlení, postel a židle byly identifikovány jako nejvíce rizikové oblasti v bytě. Schodiště by mělo být vybaveno madly, dobře osvětlené s vypínači nahoře i dole, první a poslední schod je vhodné barevně označit.

Toaletu i koupelnu je vhodné vybavit madly, WC zvýšeným sedátkem, ideální je sprchový kout, je-li k dispozici jen vana, opatříme ji nekluzkým koberečkem a vanovým sedátkem. Velmi důležité je osvětlení celého prostoru dobrým, ale nepřímým osvětlením, které neoslňuje. Doporučuje se, aby malé světlo svítilo celou noc. Vhodná výška lůžka a pevná stabilní židle s opěrkami umožňuje bezpečné přesuny a vstávání. V posledních letech se i u nás rozšiřuje možnost signalizace, která umožňuje rychlé přivolání pomoci v případě akutního ohrožení. (12)


O autorovi: Mgr. Dagmar Dvořáčková, Katedra supervize a odborné praxe, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích (dvoracko@zsf.jcu.cz)

Úrazy seniorů v domácím prostředí
Ohodnoťte tento článek!