Ještě, že doba a věda pokročily. Já mám na trhání nosních mandlí úděsnou vzpomínku až dodnes. Asi dvanáct malých dětí, mě bylo kolem 9ti, stojí v řadě před dveřmi, za kterými prováděli zákrok. Na naší straně děti plakaly a za dveřmi křičely. Byla jsem nejstarší a tudíž poslední. V místnosti bylo křeslo a všude kolem nějaká zakrvácená buničina. Posadili mě , přivázali, do pusy mi dali takovou rozvěrku abych ji nemohla zavřít, něco mi foukli do krku a mandle vyštípli. Bylo to rychlé, efektivní ale hrůzné. Bylo to před 64 roky v Thomayerově nemocnici.
Ještě, že doba a věda pokročily. Já mám na trhání nosních mandlí úděsnou vzpomínku až dodnes. Asi dvanáct malých dětí, mě bylo kolem 9ti, stojí v řadě před dveřmi, za kterými prováděli zákrok. Na naší straně děti plakaly a za dveřmi křičely. Byla jsem nejstarší a tudíž poslední. V místnosti bylo křeslo a všude kolem nějaká zakrvácená buničina. Posadili mě , přivázali, do pusy mi dali takovou rozvěrku abych ji nemohla zavřít, něco mi foukli do krku a mandle vyštípli. Bylo to rychlé, efektivní ale hrůzné. Bylo to před 64 roky v Thomayerově nemocnici.