Afázie aneb Komunikace v ohrožení

Afázie patří do souboru vyšších kortikálních poruch, ke kterým také řadíme agnozie, apraxie, akalkulie, alexie, poruchy orientace v prostoru a jiné. Strukturu vyšší nervové činnosti tvoří centrální nervový systém, hlavně její vývojově nejmladší část, mozková kůra obou mozkových hemisfér, ve spolupráci s fylogeneticky staršími podkorovými oblastmi. Součástí vyšších kortikálních funkcí jsou i funkce kognitivní, které mají složky: * receptivní (vnímání - počitky, vjemy - třídění informací), * schopnost zpracování informací (analýza, syntéza), * expresivní - výsledná reakce analytickosyntetické činnosti. Definice afázie je ovlivněna tím, z jakého oboru je definována. V neurologické literatuře se zdůrazňuje, že jde o poruchu řeči, jejíž příčinou je ložiskové poškození mozku, že jde o poruchu již vybudované řeči. Někteří odborníci zdůrazňují, že se jedná o poruchu používání pojmů jako základních prvků řeči při myšlení. Afázie bývá definována jako systémové narušení řeči, které vzniká při organických poškozeních mozku a zasahuje různé stupně organizace řeči. Toto poškození ovlivňuje vztah řeči k ostatním psychickým funkcím a vyvolává dezintegraci všech psychických sfér člověka a narušuje především komunikativní funkci řeči. Etiologie Řeč již byla plně vyvinuta a na základě poškození dominantní hemisféry mozku vzniká afázie. Je to porucha získaná. Doprovází různá neurologická onemocnění, především ložisková poškození korových a podkorových oblastí mozku. Afázie vzniká