Akrofobie se projevuje jako přehnaný strach z výšek. Překonat ji lze pomocí terapie

Co je akrofobie?

Akrofobie (slovensky akrofobia) znamená, že člověk pociťuje intenzivní strach z výšek. Abychom byli zcela korektní, uvádí se, že kromě strachu z výšek se jedná i o strach z hloubek. Stresující pro člověka není jen to, že se v nějaké výšce zrovna nachází, ale paniku a úzkost může vyvolat i pouhá myšlenka na takovou situaci či pohled na fotografii nějakého srázu. 

Dle odborníků se s nějakou formou akrofobie během života setká přibližně 6 % populace, častěji tímto duševním onemocněním přitom trpí ženy než muži. Akrofobie se nazývá podle řeckého slova acron (výška) a fobos (strach). Hojně si lidé pletou pojmy akrofobie a hypsofobie a není divu, obě onemocnění totiž označují strach z výšek. Hypsofobie má však užší význam. Nejedná se jen o strach z výšek, ale i z následného pádu, například do propasti.

Akrofobie se řadí mezi úzkostné poruchy. Při jejím prožívání totiž člověk pociťuje extrémní strach či úzkost, které nejsou přiměřené situaci. Nenechte se zmýlit, určitý strach z výšek je normální, akrofobik ale prožívá úzkost i tehdy, když se nenachází v nějaké extrémní výšce. Spouštěčem paniky může být let letadlem, výstup na horu, vstup na most, žebřík, eskalátor či do několikapatrové budovy. Akrofobie může významně ovlivňovat život trpící osoby. Omezuje ji v aktivitách a cestování na místa, jež může navštívit. [1, 2, 3, 4, 5, 6]

Příčiny akrofobie

Není zcela jasné, co akrofobii vyvolává. Mezi často se objevujícími příčinami najdeme:

• genetiku,
• naučenou zkušenost (behavioristická teorie),
• vnímání vzdálenosti (evoluční teorie),
• vestibulární poruchy.

Odborníci se domnívají, že za ní stojí přirozená lidská obava, že z výšky můžeme spadnout a poranit se, s čímž se také pojí případná bolest. Toto hledisko podporuje studie provedená v roce 1960 známými psychology Eleanor Gibsonovou a Richardem Walkem, při níž batolata odmítala přejít přes tlustou skleněnou desku, jež zřetelně zakrývala ostrý sráz, a to i tehdy, volala-li na ně matka. 

Nejspíše se tedy jedná o jeden z evolučních mechanismů přežití, což dokládá i teorie evoluční navigace. Ta uvádí, že lidské procesy včetně vnímání výšky se adaptovaly přírodnímu výběru. Pokud totiž jedinec vnímá něco jako vyšší, než ve skutečnosti je, snižuje se tak pravděpodobnost pádu, a naopak zvyšuje možnost se reprodukovat. 

Zároveň se akrofobie může rozvinout po nějakém traumatickém zážitku, k němuž došlo ve výšce (pád z výšky, silná turbulence v letadle atd.). Také je možné, že jde o důsledek vystrašené reakce rodičů, když se daný člověk ve výšce pohyboval. V takovém případě se považuje za naučenou reakci na předchozí pád či reakci někoho blízkého. Nicméně se zdá, že pokud se akrofobie prvně projevila v dětství, zpravidla do několika let odezní, zatímco strach vypěstovaný v dospělosti s největší pravděpodobností přetrvá po celý život. 

Akrofobie může být dána i geneticky, jelikož se ukazuje, že se pravděpodobnost výskytu této úzkostné poruchy zvyšuje s tím, když jí trpí někdo z blízkého okolí. Kromě toho za rozvojem akrofobie může být vestibulární syndrom, jenž může vést k posturální nestabilitě, čímž se zvyšuje riziko pádu. [7, 8, 9, 10]

Příznaky

Nejvýraznějším příznakem akrofobie je samozřejmě strach. Projevuje se ale i takovými symptomy, které jsou podobné jiným úzkostným poruchám. Mezi charakteristické příznaky akrofobie tak patří například:

• třes,
• pocení,
• sucho v ústech,
• tachykardie či bušení srdce,
• mělké dýchání či hyperventilace,
• nevolnost,
• dušnost,
• bolest na hrudi,
• točení hlavy a závratě.

Přidruženým projevem může být pláč nebo křik. Za psychické příznaky se pokládá nutkavá potřeba si kleknout nebo okamžitě sestoupit a záchvat paniky spojený s přehnaným strachem a touhou utéct. Myšlenkové pochody a fyzické projevy připomínají panickou ataku. Jedinec situaci a tělesné projevy pokládá za život ohrožující, čímž se zacyklí, jelikož spouštěč způsobí náhlý nástup úzkosti a ta znásobí tělesné projevy a negativní myšlenky, jež mohou úzkost opět zvýšit. [11, 12, 13, 14]

Diagnostika

Diagnózu určuje odborník na duševní zdraví, a to na základě dotazů o závažnosti vašich příznaků, trvání a celkové anamnézy. Obvykle se uvádí, že musíte mít chorobný strach z výšek po dobu nejméně šesti měsíců, aby se mohlo jednat o akrofobii. Lékař se pravděpodobně bude řídit kritérii stanovenými pro specifickou fobii dle Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-5) a vyloučí možnost, že by se jednalo o jiné duševní onemocnění. 

Obvykle se využívá takový test, při němž se vychází ze 4 kritérií, která by měl akrofobik pociťovat, aby se diagnostikovala akrofobie. Těmito kritérii jsou trvalý a nepřiměřený strach, anticipační úzkost (postižený se zabývá negativními scénáři situací souvisejících s výškou v budoucnosti), vyhýbání se střetu s výškou a omezování každodenního života v důsledku fobie. [15, 16, 17]

Léčba akrofobie

Pokud člověka akrofobie obtěžuje a znepříjemňuje mu život, může se ji pokusit překonat prostřednictvím následujících metod:

• expoziční terapie,
• kognitivně-behaviorální terapie (CBT),
• hypnoterapie,
• vestibulární fyzikální terapie,
• medikace,
• praktiky na zmírnění akrofobie.

Expoziční terapie 

Považuje se za jednu z nejúčinnějších metod. Zakládá se na tom, že akrofobikovi se postupně představují situace, předměty a jiné faktory, které v něm fobii vyvolávají, a v každé fázi se mu pomáhá prostřednictvím rozličných strategií se se strachem vypořádat. Zahrnuje několik sezení, jež mají v závěru dospět k tomu, aby se pacient svému strachu postavil (např. přešel střechu či po kraji útesu). 

Na základě habituace (opakovaného střetnutí se s výškami bez negativního dopadu) a toho, že je člověk schopen se ve výšce ocitnout a zůstat naživu, se s akrofobií vypořádává. Prvním stupněm vystavení se může být pouhé prohlížení si fotografií s výšinami nebo zhlédnutí videí, kde lidé šplhají na skálu. Výzkum se nyní zaměřuje na prozkoumání účinnosti virtuální reality jako prostředku léčby akrofobie. Její výhodou je, že akrofobik při ní nepociťuje takovou úzkost a průběh je možné kdykoli přerušit. 

Kognitivně-behaviorální terapie 

Zahrnuje sezení s terapeutem, akrofobik při něm sdílí své pocity a myšlenky, když zažívá akrofobii. Společně s terapeutem se bude snažit identifikovat iracionální pohnutky související s akrofobií a pokusí se změnit způsob myšlení pomocí různých technik. 

V rámci terapie vás terapeut může vystavovat obávané situaci buď postupně (systematická desenzibilizace), nebo vás jí vystaví náhle (zaplavení). Také se s terapeutem během sezení učíte, jak zastavit panickou reakci. Lze se zúčastnit jak individuálního, tak skupinového sezení. 

Hypnoterapie

Hypnoterapie spočívá v tom, že prostřednictvím terapeuta je akrofobik uveden do hluboce uvolněného stavu. V něm pak terapeut pomocí řízených představ a sugestivních technik usiluje o to pacienta odnaučit strachu z výšek. Zdá se, že tato metoda může fungovat, ale je třeba další výzkum. 

Medikace a vestibulární terapie

Co se týče léků, lze je použít jen pro krátkodobou úlevu a za účelem zmírnění příznaků, nejde jimi však fobii vyléčit. Používají se například beta-blokátory (udržují krevní tlak a srdeční frekvenci na stejné úrovni) či benzodiazepiny (zmírní projevy úzkosti a paniky). Díky vestibulární fyzikální terapii je pacient schopen zlepšit svůj vestibulární systém a naučit se kompenzačním strategiím na podporu rovnováhy, což by mělo jeho strach z výšek zmírnit. 

Praktiky na zmírnění akrofobie

V této části vám představíme několik metod, které mohou projevy akrofobie zmírnit. Pokud se nacházíte na vyvýšeném místě a zakoušíte známky akrofobie, zkuste např. zaměřit svůj pohled na horizont či nějaký nehybný předmět, zastavit se či přerušit pohyb nebo se posadit či si lehnout. Pomoci může také zkusit rozptýlit svou mysli tím, že začnete vyjmenovávat objekty spadající do určité kategorie.

Lépe zvládat příznaky pomůže dostatek spánku, praktikovat relaxační techniky, jako je meditace, hluboké dýchání, jóga, různé mantry a vizualizace. Vyrovnat se s celou situací pomůže i pravidelné cvičení či rozhovor o svých pocitech s někým blízkým

Vyplatí se onemocnění nepodceňovat, jelikož se ukazuje, že u lidí, kteří trpí akrofobií a ztěžuje jim život, ale nepřistoupili k její léčbě, hrozí dvakrát větší pravděpodobnost, že se u nich projeví i úzkostná porucha či deprese. [18, 19, 20, 21, 22, 23]

Zdroje: britannica.com, verywellhealth.com, medicalnewstoday.com, healthcentral.com, verywellmind.com, my.clevelandclinic.org, healthline.com, is.muni.cz, stefajir.cz