Aktivizační metody kladou důraz na samostatnou práci studentů a jejich kooperaci s pedagogem. Aktivní zapojení žáků do výuky má pro získání vědomostí a dovedností mnohem větší efekt než poskytnutí hotových poznatků zprostředkovaných od učitele k žákovi. Hlavním cílem těchto metod je přeměna pasivních žáků (posluchačů) v aktivní partnery, kteří se přímou zkušeností naučí mnohem více než za použití klasických frontálních výukových metod. Při využití aktivizačních metod je důležité klást důraz na smysl aktivizačních metod, vyhnout se aktivizaci pro aktivizaci, protože nadměrné používání aktivizačních metod může žáky unavovat a přitom nemusí dojít k osvojení dostatečného množství vědomostí, dovedností, postojů a návyků. V neposlední řadě je nutné skloubit účelně aktivizační metody s metodami, kdy aktivita žáka není příliš vidět, je založena na pozorování, promýšlení atd.
Aktivizační metody by měly být důležitou součástí při výuce ošetřovatelství. Předmět ošetřovatelství hraje významnou a důležitou roli ve vzdělání zdravotních asistentů. Profese zdravotního asistenta vyžaduje nejen aktivní přístup, ale také samostatné rozhodování, odpovědnost a flexibilitu.
Aktivizační metody mají mnoho předností: zapojují žáky do výuky, zvýrazňují angažovanost ve výuce, podílejí se na vytváření příznivého školního klimatu, podporují samostatnost a flexibilitu žáků, podílejí se na rozvoji odpovědnosti a tvořivosti u žáků a respektují kognitivní úroveň žáků. Nevýhodou aktivizačních metod může být časová náročnost na přípravu a realizaci ve výuce. V následujícím přehledu uvádím některé metody, které lze využít při výuce ošetřovatelství.
Nejčastější aktivizační metody používané v hodinách ošetřovatelství
Křížovky: Pedagog si k tématu pro žáky připraví křížovku. Jednotlivé položky v křížovce jsou zaměřeny na téma probírané v hodině ošetřovatelství. Křížovku v rámci aktivity mohou vytvořit samotní žáci, což znázorňuje obr. 1. Žáci si ověřují získané vědomosti nejen při tvorbě křížovek, ale hlavně při jejich následujícím řešení.
Práce ve skupině: Jedná se o jednu z forem vedení výuky, jež se snaží překonat jednostrannost hromadného vyučování. Při práci ve skupině jsou žáci v rámci třídy rozděleni do tří- až pětičlenných pracovních skupin, úkoly jsou zadávány pracovním skupinám a ty je řeší společnou prací (obr. 2).
Myšlenkové mapy: Jsou považovány za nástroj rozvoje duševní činnosti. Představují graficko-písemnou dokumentaci myšlenkových pochodů, způsob, který navazuje na styl práce mozku, práci v asociacích, přeskakování z jedné myšlenky na druhou apod. Znamená to, že zaznamenáváme na papír vše, co mozek na dané téma přinese, tzn. nejen slova a věty, části schémat, obrázky, barvy, ale i např. klíčové představy, či dokonce jenom pocit. Postup práce s myšlenkovou mapou je jednoduchý. Do středu papíru nebo na střed tabule napíšeme cíl či zadání řešeného problému a od tohoto středu se zaznamenávají pohledy na věc tak, jak tvůrce mapy napadají. Je možné a vhodné jednotlivé myšlenkové proudy rozvíjet, vracet se k předchozím apod. Myšlenkovou mapu, která vznikla v hodině ošetřovatelství, dokumentují obr. 3. V tomto případě se jednalo o myšlenkovou mapu, kde se ústředním tématem k vypracování mapy stala tělesná teplota.
Puzzle: Žákům jsou předloženy rozstříhané výroky, které se přiřazují k danému tématu. Úkolem žáků je poskládat rozstříhané části tak, aby výroky dávaly smysl.
Pětilístek: Pedagog zadá téma (pojem) a žák pod hlavní pojem připíše dvě adjektiva spojená s tématem, dále tři slovesa, poté jeden přiměřený výrok vztahující se k tématu a nakonec na poslední řádek připíše synonymum. Pětilístek je rychlým, ale dobrým nástrojem ke slučování, shrnování a přemítání nad pojetími a informacemi. Ukázky pětilístků žáků jsou uvedeny na obr. 4.
Ano–ne: Učitel pro žáky připraví tabulku s výroky k danému tématu. V kolonce vedle výroku žáci zakroužkují „ano“, pokud je výrok pravdivý, v opačném případě označí odpověď „ne“. Poté jim pedagog vyloží novou látku. Na závěr si studenti ověří, zda jejich odpovědi byly pravdivé. Tuto metodu lze využít i v rámci opakování, kdy se žáci s informacemi již setkali.
5 vět: Vyučující zadá žákům téma a každý student musí k danému tématu říct či napsat bez přípravy 5 vět. Metoda slouží nejen k motivaci žáků na začátku vyučovací jednotky, ale také jako opakování na závěr hodiny.
Metoda vzájemného zkoušení: Metoda je zvláště vhodná pro souhrnné opakování učiva. Učitel nachystá pro každého žáka na proužek papíru otázku týkající se probrané látky. Pedagog vybere prvního žáka, který odpoví na svoji otázku. Učitel může studentovi položit i doplňující otázky. Potom mají prostor ostatní žáci k položení dalších doplňujících otázek. Po vyčerpání tématu žák, který odpovídal na otázku, vyvolává jednoho ze svých spolužáků a ten odpovídá na svoji otázku. Zkoušející žák pokládá doplňující otázky, pak se dostávají ke slovu ostatní žáci a opět mohou klást doplňující otázky. Pokračuje se až do doby, kdy se navzájem vyzkouší všichni žáci. Učitel zastává funkci koordinátora, jednotlivé odpovědi žáků může klasifikovat.
Metoda pexeso: Tato metoda připomíná dětskou hru pexeso. Žáci mají najít a přiřadit k sobě příbuzné pojmy. Metoda je vhodná k motivaci na začátku hodiny, k opakování a podporuje spolupráci. Učitel připraví nastříhané karty, jejichž jednu polovinu tvoří otázky, cizí názvy, odborné pojmy apod. a druhou polovinu karet tvoří odpovědi, české názvy, vysvětlení pojmů (tyto dvě skupiny karet mohou být barevně odlišené). Karty jsou pomíchané. Pedagog vyzve žáky k práci ve dvojicích, aby správně seřadili karty k sobě patřící, např. cizí odborný název a jeho český překlad. Metodu pexeso znázorňuje obr. 5.
Vhodné je také využívání jiných metod, např. diskuse, práce s chybou, debata, ale i řešení případových kazuistik. Tyto prezentované metody jsou vhodné nejen pro studenty středních škol, ale i pro studenty vysokých škol. Nutné je ale na závěr konstatovat, že pokud žák nemá chuť se učit, aktivizační metody samy o sobě nic nezmohou.
Díky své zkušenosti s aktivizačními metodami v hodině ošetřovatelství musím pozitivně ohodnotit přístup žáků. Studenti se nejen se zájmem zapojují do těchto aktivizačních metod, ale často se podílejí i na jejich realizaci.
O autorovi: Lenka Vybíhalová Střední zdravotnická škola, Prostějov (L.li@seznam.cz)