Alergie je ve své podstatě přecitlivělost na cizorodou bílkovinu. Aniž bychom si to uvědomovali, je náš organismus prakticky neustále „bombardován“ bílkovinnými částicemi. Pokud je bílkovina součástí potravy, je v trávicím traktu rozložena až na jednotlivé aminokyseliny, které jsou pak sestavitelné do řetězců vhodných k využití v lidském těle. Bílkovinnými částicemi jsou však také pylová zrnka, prach, mikroorganismy i roztoči, chlupy zvířat nebo peří. Tato bílkovina nemůže být metabolizována, musí být z našeho těla odstraněna.
Cizorodou bílkovinou jsou nejvíce ohroženy dýchací cesty, protože představují nejjednodušší vstupní bránu do organismu. Proto jsou sliznice dýchacího traktu vybaveny řasinkovým epitelem, který nežádoucí látky posouvá směrem ven z těla. Všechny orgány však řasinkový epitel nemají, a proto tu při odstraňování cizorodých bílkovin z těla hrají důležitou úlohu také fagocyty, což jsou specializované bílé krvinky, které mají schopnost bílkovinnou částici pohltit a prostřednictvím lymfatického a krevního systému ji odvést pryč z organismu.
Obranné schopnosti organismu jsou závislé na mnoha faktorech, jako např. zatížení organismu toxiny, (ne)čistota životního prostředí či stres. Mimořádně znečištěné životní prostředí nebo infekce dokáží zaměstnat imunitní systém natolik, že jeho kapacita nemusí na vše stačit. Jsou-li sliznice trvale zatíženy částicemi cizorodé bílkoviny, může nastat situace, že se imunitní buňky musí věnovat jinému, důležitějšímu problému. Nelikvidovatelná cizorodá bílkovina je pak odsunuta „ad acta“, to znamená, že je zabudována přímo do sliznice. Tyto bílkovinné částice však potom sliznici trvale provokují k zánětlivé reakci, kterou my pociťujeme např. jako chronickou rýmu. U alergiků k tomu navíc přistupuje centrální porucha imunitního systému, jejímž následkem není organismus schopen bílkovinnou zátěž odstranit, protože je k ní jakoby „slepý“. Jako zásadní faktor se ukázal rovněž stres. Jestliže je tkáň v nějakém životním období stresována, ztrácí schopnost spontánní autonomní detoxikace a toxiny v ní zůstávají (a to se týká i cizorodých bílkovin).
Současná medicína používá pro léčbu alergií především lokální prostředky, které způsobují oplasknutí otoků a stahují cévy, aby se zabránilo tvorbě sekretu a hlenu. Detoxikace je oproti tomu systém, který umožňuje odstranit z těla jedy, jež zabraňují správnému fungování organismu. Přitom věnujeme pozornost především nervovému a lymfatickému systému a dýchacímu ústrojí. Odstranění toxinů má za následek nejen zlepšení řízení imunitního systému jako celku, ale i odstranění přecitlivělých reakcí na přítomnost cizorodé bílkoviny.
Detoxikace je metoda, která nám umožní, že se tradiční rozdělení rolí, nastíněné v úvodu tohoto článku, otočí. Nedobytnou pevností se stane naše tělo a alergie na ně budou marně útočit.