Aspergerův syndrom se netýká jenom dětí. Jak se tato porucha projevuje?

Pervazivní vývojové poruchy

Podle aktuálně platné Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) se tímto termínem označují vývojové poruchy, pro které jsou typické problémy s úspěšnou adaptací ve společnosti v důsledku kvalitativních abnormit osobnosti a psychosociální úrovně (abnormity emocionální, kognitivní, řečové a podobně). Známé jsou také jako poruchy autistického spektra.

Slovo pervazivní v tomto smyslu znamená „všeprostupující“ nebo „všepronikající“. Vývoj pacientů, kteří se s pervazivní poruchou potýkají, tedy bývá narušen v mnoha různých směrech, což má vliv na všechny oblasti psychiky i sociální situace. Kromě toho se k typickým znakům řadí stereotypní a opakující se soubor činností a zájmů. Pervazivní vývojové poruchy přitom zahrnují například:

• dětský autismus,
• atypický autismus,
• Aspergerův syndrom,
• Rettův syndrom,
• jiné dětské dezintegrační poruchy,
• hyperaktivní poruchu s mentální retardací a stereotypními pohyby. [1, 2, 3]

Co je Aspergerův syndrom?

Jedná se o vrozenou poruchu autistického spektra (PAS), která častěji postihuje chlapce. Samozřejmě je ale možné zaznamenat také Aspergerův syndrom u dívek, přičemž pro obě pohlaví bývá tento problém značně limitující v běžném životě. Pojí se totiž s nedostatkem empatie, s narušením komunikačních dovedností a se sníženou schopností porozumět společenským situacím.

Aspergerův syndrom si v průběhu let mezi lidmi našel mnoho různých (a někdy nesprávných) pojmenování. Setkat se proto můžete také s označením vysoce funkční autismus, syndrom averzního a příliš intenzivního světa nebo neviditelná nemoc. Za svůj oficiální název nicméně porucha vděčí svému objeviteli, jenž výrazně přispěl k pochopení dané problematiky.

Vídeňský pediatr a dětský psycholog Hans Asperger v roce 1944 publikoval studii, kde popsal charakteristické projevy onemocnění, které nazval autistická psychopatie. Tento název lidé používali až do roku 1981, kdy britská psychiatrička Lorna Wing přišla s nápadem přejmenovat nemoc na Aspergerův syndrom. Zároveň se pak podílela na popularizaci Aspergerova výzkumu. [4, 5, 6]

Aspergerův syndrom, nebo autismus?

Společným znakem pro diagnózy, které se řadí mezi pervazivní vývojové poruchy, je především hluboké narušení v oblasti sociálních vztahů, komunikace a emočního porozumění. U pacientů bývá patrné stereotypní chování, často mají nestandardní zájmy a špatně reagují na jakékoliv změny. Jedná se přitom o jakési jádrové obtíže, které obvykle doprovázejí i další symptomy.

Pokud ovšem člověk chce pochopit, v čem poruchy autistického spektra spočívají, měl by se zaměřit právě na pojem „spektrum“. S jeho pomocí lékaři vyjadřují, že daná skupina onemocnění zahrnuje širokou škálu symptomů a deficit v různých oblastech může být u pacienta značně individuální. Proto je někdy velice obtížné určit hranici mezi jednotlivými diagnózami.

Přestože lidé autismus s Aspergerovým syndromem často zaměňují nebo rozdílu mezi těmito problémy nepřikládají žádný zvláštní význam, ve skutečnosti se v rámci pervazivních vývojových poruch vyčleňují samostatně tři kategorie, a to dětský autismus, atypický autismus a Aspergerův syndrom. Ty se mohou svými projevy výrazně lišit.

Autismus

Aby bylo možné dobře pochopit rozdíl mezi autismem a Aspergerovým syndromem, je nutné tyto problémy blíže definovat. Termín autismus se používá jako označení pro vrozenou poruchu některých mozkových funkcí, která má na svědomí narušení vývoje v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Dítě proto není schopné porozumět tomu, co vidí, slyší a prožívá.

Danou vývojovou poruchu jako první popsal rakousko-americký dětský psychiatr Leo Kanner v roce 1943 (téměř současně s Hansem Aspergerem). Od té doby se její definice několikrát změnila, přičemž Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM-5-TR) pracuje s obecným termínem porucha autistického spektra (PAS), zatímco MKN-10 v rámci pervazivních vývojových poruch rozlišuje dětský autismus a atypický autismus.

Přečtěte si také:

Autismus má různé formy. Jak se projevuje a léčí?

Dětský autismus se typicky projeví již v raném věku, takže k diagnostice obvykle dochází během prvních dvou až tří let pacientova života (nejčastěji se uvádí do 36. měsíce). Kromě toho musí být narušeny všechny tři oblasti psychopatologie, kam patří reciproční sociální interakce, komunikace a stereotypní chování. Pacienti navíc mívají potíže s vývojem řeči a vyjadřováním. Atypický autismus se pak může lišit věkem pacienta či symptomatikou, přičemž časté je i mentální postižení.

Aspergerův syndrom

Lidé si často myslí, že Aspergerův syndrom přestavuje pouze mírnější formu autismu. Tento pohled na věc je ovšem příliš zjednodušený a ve své podstatě nesprávný. V rámci pervazivních vývojových poruch se totiž jedná o dvě samostatné kategorie, které se navzájem v mnoha ohledech liší (ačkoliv diagnostický manuál platný v USA slučuje diagnózy do jediné skupiny poruch autistického spektra).

Pokud jde o to, jak poznat Aspergerův syndrom, stejně jako v předchozím případě zde dominují komunikační problémy, kvalitativní narušení reciproční sociální interakce a omezený repertoár zájmů či stereotypních aktivit (včetně netradičních zálib). Na rozdíl od autismu se ale pacienti nepotýkají s opožděným vývojem řeči a úroveň vyjadřování i porozumění bývá minimálně průměrná.

Mentální schopnosti jsou u lidí trpících Aspergerovým syndromem také v normě, přičemž intelekt je zachován a někteří pacienti se dokonce vyznačují nadprůměrnou inteligencí. Na rozdíl od autismu, který se obvykle podaří diagnostikovat během prvních dvou až tří let života, pak trvá odhalení Aspergerova syndromu často delší dobu (nebo k tomu nikdy nedojde). [7, 8, 9, 10, 11]

Příčiny Aspergerova syndromu

Co má rozvoj Aspergerova syndromu na svědomí, lékaři prozatím přesně nevědí. Typicky ale převládá názor, že poruchy autistického spektra výrazně ovlivňuje genetika. Mezi hlavní rizikové faktory se řadí rodinná anamnéza (výskyt onemocnění v rodině), přičemž lékaři předpokládají, že je Aspergerův syndrom dědičný přibližně ze 70–90 %.

Stejně jako autismus tedy i Aspergerův syndrom pravděpodobně vzniká v důsledku geneticky podmíněných změn ve vývoji mozku, přičemž na vině je údajně dysfunkce určitých částí mozku a celkově narušený vývoj centrální nervové soustavy. Ačkoliv přesný mechanismus lékaři neznají, domnívají se, že genetické příčiny mohou být v tomto případě rozmanité.

Svou roli navíc mohou sehrát i další faktory. Jedná se například o rizikové situace v těhotenství (některé virové infekce, zarděnky a podobně) nebo třeba expozice environmentálním toxinům (viry, chemikálie). Nemoc přitom častěji postihuje chlapce než dívky. Přestože v mnoha případech zůstává nediagnostikovaná, v populaci je pravděpodobně běžnější, než si mnozí lidé myslí. [12, 13, 14]

Jak poznat Aspergerův syndrom?

Pacienty trpící touto poruchou lidé často považují za podivíny, kteří si nerozumí se svým okolím, při komunikaci často působí nevychovaně a navíc mají divné zájmy. Kvůli tomu bývají vyčleňováni ze společnosti a mohou se stát terčem posměchu nebo třeba obětí šikany. Ve skutečnosti však jejich chování vychází z triády symptomů, které jsou pro poruchy autistického spektra typické:

• deficit v sociálních interakcích,
• problémy ve verbální i neverbální komunikaci,
• omezené a repetitivně schéma zájmů a chování.

Vzhledem k tomu, že se projevy Aspergerova syndromu mohou lišit od příznaků autismu, je často těžké tuto poruchu diagnostikovat. Zároveň je nutné počítat s tím, že jsou symptomy značně individuální a mohou se lišit případ od případu. Zatímco někteří pacienti bývají i přes své deficity v běžném životě úspěšní, jiné může narušení v oblasti sociálních vztahů a komunikace výrazně limitovat.

Příznaky Aspergerova syndromu

Jelikož se poruchy autistického spektra v mnoha ohledech podobají, lidé se často ptají, jaké má Aspergerův syndrom příznaky, pomocí kterých by bylo možné problém více specifikovat. Mezi charakteristické znaky Aspergerova syndromu se přitom řadí především:

• komunikační obtíže,
• omezená představivost,
• emoční přecitlivělost,
• problémy v sociálních interakcích,
• špatné porozumění běžným situacím,
• neschopnost navazovat vztahy,
• motorická neobratnost,
• nadprůměrná inteligence a zvláštní zájmy,
• stereotypní chování a dodržování rituálů.

Komunikace

Přestože rozvoj řeči není u pacientů s Aspergerovým syndromem nijak omezený ani narušený, mohou mít problémy s vyjadřováním i porozuměním. Někdy například mívají tendenci k příliš formální mluvě, přičemž jejich řeč působí mechanicky a většinou neodpovídá sociálnímu kontextu situace. Děti pak typicky napodobují vyjadřování dospělých.

Ačkoliv mají dobrou slovní zásobu, která může být mnohem rozvinutější než u jejich vrstevníků, je pro ně těžké plynule konverzovat s ostatními. Nevědí například, jak hovor začít nebo ukončit, jak změnit téma diskuse nebo jak porozumět tomu, co jim lidé říkají. Jejich gestikulace a mimika navíc může být velmi omezená nebo zcela netypická.

Sociální chování

Dalším charakteristickým znakem Aspergerova syndromu je neschopnost pochopit běžné sociální situace. Pacienti mají například problém odhadnout, jaké chování je ve společnosti přijatelné či správné, a čemu by se naopak měli vyhnout. Nerozumí společenským formalitám, těžko se vciťují do situace druhých a jejich okolí pak často takové chování považuje za nevychovanost.

Kromě toho pacienti trpící Aspergerovým syndromem neumí přijímat kritiku či komplimenty a jen těžko navazují přátelství (nebo o něj vůbec nemusí mít zájem). Pokud se jim podaří navázat s někým vztah, je pro ně náročné si jej udržet. Nedokáží totiž odhadnout, jak často by měli s přítelem komunikovat, o čem se s ním bavit a jak řešit konflikty. Zároveň neumí číst jemné náznaky.

Řeč těla

Pokud jde o řeč těla, někteří jedinci s Aspergerovým syndromem mají tendenci gestikulovat neobvyklým způsobem. Na jednu stranu je buď jejich mimika a gestikulace velice chudá, nebo naopak vyjadřují většinu svých pocitů fyzicky. To znamená, že například radostně skáčou, třepou rukama nebo kroutí prsty. Bývá pro ně ale náročné vést rozhovor a zároveň se člověku dívat do očí.

Emoce

Zatímco někteří lidé s Aspergerovým syndromem mívají emoce ochuzené, u jiných je možné zaznamenat velice hluboké pocity. Těm ovšem většinou nerozumí a nejsou schopní je pak vyjadřovat přiměřeným způsobem. Svou radost, vztek či smutek obvykle dávají najevo příliš intenzivně a nepoznají, kdy je ve společnosti druhých vhodné své emoce zmiňovat.

Pokud jde o intimní vztahy, mnozí lidé s Aspergerovým syndromem samozřejmě touží po lásce, ale hledání partnera pro ně bývá obtížné či dokonce frustrující. Pokud již ve vztahu jsou, mívají problém s nedostatečným projevováním citů. Zároveň mohou být zmatení z projevů náklonnosti ze strany protějšku (někdy je dokonce považují za obtěžující).

Nadprůměrná inteligence

Ačkoliv se Aspergerův syndrom pojí s mnoha negativy, mívá i celou řadu pozitivních projevů. K těm řadíme například dobrou intelektovou vybavenost, výbornou mechanickou paměť či zvládání logických her. Kromě toho pacienti poměrně brzy čtou a rozeznávají číslice, snadno si zapamatovávají encyklopedické informace a nemají problém s ovládáním počítače.

Tato porucha se navíc často pojí také s nadprůměrnou inteligencí nebo jiným zvláštním nadáním. Díky tomu mohou děti či dospělí s Aspergerovým syndromem vynikat nad své okolí. Zatímco někteří si dokáží zapamatovat celý telefonní seznam, jízdní řády nebo kalendář, jiní udivují tím, jak skvěle hrají šachy, a další zase excelují v matematice či logických úlohách.

Zvláštní zájmy a rituály

Jedinci, u nichž se projeví Aspergerův syndrom, obvykle mívají nějakou zálibu, kterou jejich okolí považuje za neobvyklou nebo které věnují nezvykle velké množství času. Typické je třeba sbírání věcí nebo snaha zjistit o určité oblasti co nejvíce informací, přičemž chlapci se zajímají především o přírodu, vědu, techniku či dopravu.

Dívky pak typicky sdílí zájmy s ostatními děvčaty (hudba, seriály, zvířata), ale svým zálibám se věnují mnohem intenzivněji než ostatní. Kromě toho si u pacientů s Aspergerovým syndromem můžete všimnout toho, že se vyžívají ve stereotypu, mají tendenci stále dokola opakovat stejné rituály, což jim přináší vnitřní klid, a těžce nesou jakékoliv změny.

Motorická neobratnost

Aspergerův syndrom v dospělosti i v dětském věku bývá spojený také s motorickou neobratností. Malí pacienti například mívají problémy s činnostmi, které vyžadují zručnost, jako je zavazování tkaniček nebo jízda na kole. U dospělých se zase mohou objevit zvláštní pohyby při chůzi nebo běhu, ale i hypermobilní klouby a křivé prsty.

Smyslová přecitlivělost

Zhruba 70–85 % pacientů s Aspergerovým syndromem trápí také přecitlivělost na různé světelné podněty, zvuky, barvy, chutě, pachy nebo doteky. Zatímco někteří nesnáší vysoké tóny, štěkání psa či zvuk sirény, jiní mají problém zvyknout si na hluk na místech, kde se setkává větší množství lidí. Kromě toho jim mohou vadit i přímé sluneční paprsky, jas zářivek nebo barevné osvětlení.

Aby toho nebylo málo, u osob potýkajících se s touto poruchou se může projevit také odlišné vnímání teploty a bolesti. Proto se stává, že pacienti chodí v zimě pouze v tričku a kraťasech, zatímco ostatní lidé mrznou i v tlustém kabátě. Zatímco někteří pak bývají na bolest přecitlivělí, jiní ji vůbec nepociťují a nemusí si tak všimnout různých poranění.

Další vlastnosti

Pokud jde o charakter pacientů, mezi jejich silné stránky se řadí spolehlivost, čestnost, dodržování nastavených pravidel nebo cit pro detail. Jedná se o perfekcionisty, kteří se snaží dělat vše dokonale, a k vlastním nedostatkům jsou velice kritičtí. To navíc platí i pro chyby ostatních, což může společnost vnímat negativně.

Lidé s Aspergerovým syndromem velice často vnímají věci černobíle a kvůli strachu ze selhání se bojí zkoušet cokoliv nového. Kritika ze strany okolí u nich může způsobit záchvat vzteku či pasivní jednání a stresové situace zase vyvolávají neurózy či agresivitu. [15, 16, 17, 18, 19]

Aspergerův syndrom u dětí

U dětí s Aspergerovým syndromem je typické nerovnoměrné rozložení schopností. Na jedné straně tedy mohou vykazovat nadprůměrnou inteligenci a obsáhlé vědomosti z určité oblasti, ale na straně druhé nejsou schopné přizpůsobit se jakýmkoliv změnám, jsou nesamostatné a jejich chování doprovází nepřiměřené emoční reakce.

Děti často recitují básničky, úryvky z pohádek nebo třeba pasáže z knih, které čtou, a učí se mluvit jakoby zpaměti. Svým charakterem jejich řeč připomíná spíše vyjadřování dospělých a může být příliš formální nebo pedanticky přesné. Právě z toho důvodu si často s vrstevníky nerozumí a raději hovoří se staršími lidmi, nebo u nich můžete pozorovat samomluvu.

Kromě toho si můžete všimnout, že si děti s Aspergerovým syndromem často vymýšlejí vlastní jazyky nebo neologismy. S okolím pak rády hovoří především o svých oblíbených tématech a nevnímají, že to ostatní nemusí bavit. Navíc mají problém pochopit metafory, ironii a sarkasmus. Často také skáčou lidem do řeči, protože neodhadnou správný okamžik, kdy mohou do hovoru vstoupit.

Emoční zralost dětí s Aspergerovým syndromem obvykle není přiměřená jejich věku a kognitivním schopnostem. Schází jim motivace zapojovat se do skupinových aktivit, mezi vrstevníky bývají nejisté a často si více rozumí se staršími osobami, nebo naopak vyhledávají společnost výrazně mladších dětí. Nevědí, jak se stát součástí různých her nebo nerozumí jejich pravidlům.

Děti s Aspergerovým syndromem lpí na dodržování pravidel a jakékoliv odchylky nebo porušení předpisů je výrazně rozruší. Některé mívají jen jediného kamaráda nebo preferují samotu, a dokonce mohou odmítat jakýkoliv fyzický kontakt. Jiné jsou naopak extrémně aktivní a kontakt často iniciují. Neumí ale posoudit, co je přiměřené, takže se třeba dotýkají cizích lidí, vstupují jim do osobního prostoru nebo neznámým lidem vypráví podrobnosti o svých zájmech. [20, 21, 22]

Aspergerův syndrom u dospělých

Jelikož příznaky nemusí být na první pohled patrné, Aspergerův syndrom se často podaří diagnostikovat až v dospělosti. Typické obtíže většinou přetrvávají, ale pacienti navíc ještě hůře zvládají samotu, protože si všímají svých odlišností a špatně se s nimi vyrovnávají. Ačkoliv se snaží vyhledávat sociální interakce, nebývají v nich příliš obratní a mají problém s nonverbální komunikací.

Problémy může způsobovat Aspergerův syndrom v pubertě, a to hlavně ve chvíli, kdy pacienti berou vše příliš doslovně, nejsou schopní vžít se do situace ostatních a kontrolovat své emoce a mají problémy s vyjadřováním vlastních pocitů. Objevuje se také puntičkářství, rutinní chování a zájem o vše, co má nějaký pevně daný řád. Kromě toho jsou pro Aspergerův syndrom v dospělosti typické následující projevy:

• egocentrismus,
• depresivní stavy,
• paranoidní myšlenky,
• sebepodhodnocování,
• spánkové poruchy,
• časté střídání nálad,
• nedostatek empatie,
• neschopnost koncentrace,
• orientace na sebe a na své zájmy,
• přecitlivělost na zvuky, světlo, pachy, doteky,
• nepřiměřené emocionální reakce (smích, pláč, hněv),
• důraz na stereotypy a přesné umístění věcí.

Skutečnost, jaké bude mít Aspergerův syndrom příznaky v dospělosti, je opět značně individuální. Zatímco někteří se zdají odtažití a neempatičtí, jiní mohou naopak dávat své pocity najevo až moc intenzivně, čímž své okolí uvádějí do rozpaků. Obecně ale pacienti špatně snášejí změny, a proto mohou žít dlouho u svých rodičů. 

Lidé s Aspergerovým syndromem mohou mít problémy také v zaměstnání, protože špatně chápou běžné sociální situace, nezapojují se do společných aktivit a na své kolegy mohou působit nevychovaně či neslušně. Zároveň obtížně zvládají organizaci práce a přehnaně dbají na dodržování některých pravidel. Stejně tak pro ně bývá obtížné si najít nebo udržet partnera.

Aspergerův syndrom u mužů dnes již nepatří k neobvyklým diagnózám a slýcháme dokonce o slavných osobnostech s Aspergerem (Albert Einstein, Nikola Tesla, Vincent Van Gogh, Andy Warhol, Woody Allen, Bill Gates, Bob Dylan, Tim Burton, Elon Musk). Aspergerův syndrom u žen a dívek naopak často pozornosti lékařů uniká, protože příznaky mohou být ještě nenápadnější. [23, 24, 25, 26, 27]

Aspergerův syndrom a přidružená onemocnění

Až u 70 % dětí, které se potýkají s Aspergerovým syndromem, je možné zaznamenat i nějakou další psychiatrickou diagnózu nebo doprovodné zdravotní komplikace. Sem patří především:

• ADD či ADHD,
• deprese,
• úzkostné poruchy,
• afektivní porucha,
• poruchy pozornosti,
• poruchy spánku (insomnie),
• poruchy příjmu potravy,
• poruchy kloubů a pojivových tkání,
• poruchy učení (dyslexie, dysgrafie…),
• obsedantně kompulzivní porucha. [28, 29, 30, 31]

Aspergerův syndrom: diagnostika

Odhalení správné diagnózy komplikuje podobnost příznaků s jinými pervazivními vývojovými poruchami, ale i dalšími chorobami, jako je například schizofrenie. Přesto je však tento krok velice důležitý pro pacienta i jeho okolí.  Díky tomu totiž nemocní, jejich rodiny a přátelé dokáží o něco lépe pochopit, co za jejich odlišnostmi stojí, a vyhledat odbornou pomoc.

V současné době neexistuje pro Aspergerův syndrom test, pomocí kterého by bylo možné jednoznačně určit, že se pacient skutečně potýká s tímto onemocněním. K odhalení dané poruchy se nicméně používají různé screeningové dotazníky pro děti i dospělé a diagnostická kritéria, která jsou založena na charakteristických projevech této poruchy. Patří sem například:

• diagnostická kritéria Aspergerova syndromu podle MKN-10,
• diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM-5-TR),
• diagnostická kritéria – Gillberg a Gillberg,
• diagnostická kritéria – Szatmari, Brenner a Nagy.

Za velice přínosný je při určování správné diagnózy považován diagnostický rozhovor pro autismus (ADI-R) spolu s diagnostickou pozorovací stupnicí pro autismus (ADOS, ADOS2). Kromě toho se lékaři zaměřují také na prověření kognitivních schopností pacienta. V rámci diagnostiky je dále důležité snažit se najít kritéria, která pomohou odlišit Aspergerův syndrom od ostatních vývojových poruch. [32, 33, 34]

Existuje pro Aspergerův syndrom léčba?

Aspergerův syndrom se řadí mezi pervazivní vývojové poruchy, které není možné vyléčit. Pomocí různých režimových opatření a terapeutických metod však lze dosáhnout toho, že se pacient naučí lépe zvládat sociální interakce a komunikaci s okolím. Kromě včasné diagnostiky je tedy důležitá také spolupráce s odborníky, jako je psycholog, psychiatr či neurolog.

Díky vhodné terapii, kterou je nutné přizpůsobit na míru klientovi, se lidé s Aspergerovým syndromem mohou lépe orientovat v každodenním životě. Mezi pozitivní účinky se pak řadí třeba posilování silných stránek pacienta nebo omezování psychického strádání. S rostoucím věkem navíc může docházet k postupnému zmírňování příznaků.

Kognitivně-behaviorální metoda se například snaží pacienty naučit, jak mají vyjadřovat své emoce adekvátním způsobem, jak lépe porozumět ostatním, jak reagovat v různých sociálních situacích nebo jak dosáhnout svých cílů. Kromě toho může pacientům pomoci také:

• dodržování předem daných rutin,
• plánování úkolů a času,
• strukturování aktivit,
• spolupráce s rodinou a přáteli.

Lidé s diagnózou Aspergerova syndromu potřebují především velkou míru trpělivosti, tolerance a respektu. Ze strany svých blízkých potřebují vnímat porozumění a podporu, přičemž společnost by jejich nestandardní chování neměla označovat za nevychovanost, rozmazlenost ani provokaci. Proto je důležité okolí obeznámit s danou vývojovou poruchou, jejími projevy i potřebami pacienta.

Další formy léčby Aspergerova syndromu pak zahrnují třeba nácvik komunikace, skupinové terapie a hry, ergoterapii nebo muzikoterapii. V některých případech, kdy se člověk potýká také s doprovodnými projevy, jako jsou deprese či úzkostné stavy, je možné nasadit farmakoterapii. Lékař pacientovi předepíše například neuroleptika nebo antidepresiva. [35, 36, 37, 38]

Zdroje: sancedetem.cz, nzip.cz, wikiskripta.eu, nemoci.vitalion.cz, pharmanews.cz, webmd.com, healthline.com, autism.org.uk, autism-society.org, pediatriepropraxi.cz, stefajir.cz

• 
• 
• 

Dalších 5 fotografií