Podle přednosty dermatovenerologické kliniky pražské vinohradské nemocnice Petra Arenbergera dostává léčbu každý, kdo ji potřebuje. Nespokojenost podle něj plyne z toho, že silnější léčbu, která může mít nepříjemné vedlejší účinky, lékaři poskytují, až když dosavadní léčba nestačí.
„V průzkumu odpovídalo 1671 pacientů a 453 jejich blízkých. Nespokojeni byli proto, že léčba je pomalá, nemoc se vrací a nemají dost informací o dalších možnostech léčby,“ řekla dnes novinářům šéfredaktorka serveru Romana Žatecká.
Většina pacientů, 64 procent, dostává podle průzkumu přípravky, které se nanášejí na postižená místa. Volně prodejná léčiva užívá 32 procent, neléčí se 11,3 procenta. Léčbu světlem má 11 procent a nejúčinnější biologickou léčbu má 2,6 procenta dotázaných.
„Může se stát, že léčba nezabere, může trvat dlouho, než najdeme účinnou metodu pro konkrétního pacienta. Ten by ale vždy měl vědět, že je naším společným zájmem zlepšení jeho stavu,“ řekl Arenberger.
Uvedl, že pacientů s lupénkou je v ČR čtvrt milionu. Lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, postihuje kůži i vnitřní orgány, narušuje klouby i cévy. Je bolestivá a pacienta vyřazuje ze společnosti kvůli jeho vzhledu. Nemoc má dopad i na psychiku, pacienti proto volají po léčbě, která zabere rychle a vrátí je do plnohodnotného života.
„Může být řada pacientů, kteří nejsou zcela spokojeni, ale ne vždy je to chyba. My se snažíme vycházet z Hippokratovy přísahy především neškodit. A pokud už nasazujeme agresivnější léčbu, jsme opatrnější,“ řekl přednosta.
Biologické léky považuje za velkou výhodu. Jsou zatím drahé, proto je lékaři rezervují pro nejtěžší případy. „Kdo má lupénku na loktech, kolenou a ve kštici, tomu bych biologickou léčbu nedoporučoval. Je určena pro středně těžkou a hlavně těžkou lupénku,“ řekl.
Data o pacientech s lupénkou, kteří mají biologickou léčbou, soustřeďuje registr Biorep. Je v něm 922 pacientů. Ukazuje, že v průměru trvalo 12 let, než pacient s nezhojenou lupénkou dostal biologickou léčbu. Po jejím zahájení se u 80 procent pacientů zhojily tři čtvrtiny kožních ložisek.
Biologickou léčbu hradí pojišťovny jen v centrech, každý rok jim centra hlásí, kolik pacientů by ji příští rok mohlo potřebovat. „Všude se musí počítat, platí to i pro lupénku. Na druhou stranu se snažíme drahou léčbu využívat tak, aby ji dostali ti nejpotřebnější,“ shrnul Arenberger.