Teď Ameisen napsal o svých zkušenostech knihu nazvanou Le Dernier Verre (Poslední sklenička), v níž se domáhá klinických testů, které by jeho teorii,že Baclofen potlačuje chuť na alkohol, prověřily.
Francouzská média věnovala jeho knížce velkou pozornost a vyvolala tak záplavu reakcí alkoholiků, dožadujících se obdobné léčby. Někteří lékaři se dali slyšet, že poté, co lék nasadili, zaznamenali nečekaný úspěch. Mnozí další specialisté jsou ale skeptičtí a varují před nebezpečími pojícími se s takzvanou zázračnou léčbou.
Doktor Ameisen býval docentem kardiologie na newyorské Cornellově univerzitě a v roce 1994 si na Manhattanu otevřel výnosnou soukromou praxi. Pak ho ale přepadl zdrcující pocit nedostatečné fundovanosti - cítil se prý jako „podvodník čekající, až bude odhalen“ - a hledal útěchu v záplavě whisky a ginu.
„Alkohol mi nechutnal, ale potřeboval jsem jeho účinek, abych vůbec mohl ve společnosti existovat,“ přiznává v Poslední skleničce, která vyjde v lednu v angličtině.
Ameisen prý ve snaze zbavit se závislosti na alkoholu zkusil všechny možné známé prostředky. V letech 1997-1999 strávil celkem devět měsíců na klinikách - ale nepomohlo to. V obavě o své pacienty se vzdal praxe a vrátil se do Paříže. Pak v roce 2000 narazil na článek o Američanovi, kterému lékaři kvůli svalovým křečím nasadili Baclofen, a on zjistil, že lék zmírňuje jeho závislost na kokainu.
Ameisen s podivem přišel na to, že specialisté na závislost na návykových látkách Baclofen neznají. V březnu 2002 začal sám sebe léčit denními dávkami pěti miligramů této látky.
„Počátečním účinkem bylo magické uvolnění svalů a hluboký spánek,“ vzpomíná. Téměř okamžitě také zaznamenal klesající touhu po drinku. Postupně denní dávku zvyšoval na maximum 270 miligramů, až zjistil, že je „vyléčený“. V současnosti pokračuje denní dávkou 30 až 50 miligramů.
„Jsem první případ, kdy léčebná kúra plně potlačila závislost na alkoholu,“ podotýká. „Teď si mohu dát sklenku a nemá to žádný vliv. A především už necítím nutkavou, neovladatelnou potřebu alkoholu.“
Kniha Poslední sklenička, obsahující poutavé poselství, se stala podzimním bestsellerem. Přiměla tisíce alkoholiků snažících se zbavit závislosti, aby se začali pídit po léčbě Baclofenem. Někteří lékaři se rozhodli ignorovat skutečnost, že lék nemá autorizaci k léčbě alkoholismu, a hlásí více než slibné výsledky.
„Předepsal jsem jej dvěma alkoholikům, kteří byli opravdu v koncích. Musím popravdě říci, že efekt byl zázračný,“ dal se slyšet doktor Renaud de Beaurepaire z nemocnice Paul-Guiraud ve Villejuif nedaleko Paříže.
V Ženevě doktor Pascal Garche začal Baclofenem léčit 12 pacientů, z nichž sedm zaznamenalo zlepšení. „Nikdy jsem takovou reakci neviděl. Nemůžeme ignorovat zjištění, jako je tohle. Ta kniha způsobí poprask,“ prohlásil.
Mnozí odborníci se ale obávají, že vzrušení médií nad Ameisenovou teorií zatlačuje do pozadí spletitý charakter alkoholismu.
„Ponoukání lidi k domněnce, že existuje zázračná molekula, je projevem naprostého nepochopení povahy alkoholismu, a je to nanejvýš nezodpovědné,“ míní Dr. Michel Reynaud z nemocnice Paul-Brousse v Paříži.
„Je zapotřebí komplexních testů, které by rozhodly, jak tato látka funguje, zda je účinná a v jakém množství a zda je z dlouhodobého hlediska skutečně neškodná,“ upozorňuje předseda Národní asociace pro prevenci alkoholismu a narkomanie Dr. Alain Rigaud. „Ale i pokud se ukáže, že účinná je, neznamená to, že lék sám je řešením.“
ČTK